Od závislosti ke svěcení: cesta bezdomovce ke kněžství

07.02.2017, CNA

Claude Paradis byl chudý bezdomovec, žil na ulicích kanadského Montrealu. Potýkal se se závislostí na alkoholu a drogách. Jeho budoucnost se jevila tak bezútěšně, že uvažoval o sebevraždě. S životem však neskoncoval a dnes je knězem, který slouží fyzickým a duchovním potřebám těch, kdo se stali oběťmi chudoby, prostituce nebo se dostali do vězení. „Ulice mě přivedla do Církve a Církev mě nakonec dovedla zpátky na ulici,“ řekl kněz v rozhovoru pro deník Metro.

V prosinci se na znamení blízkosti a solidarity s bezdomovci P. Paradis rozhodl spát celý měsíc na ulici, aby tam mohl s láskou pečovat o bezdomovce. Doufal, že se tak bude moci věnovat lidem v obtížné situaci a zároveň upozorňovat obyvatele Montrealu na krutou realitu, které čelí ti, kdo žijí na ulici.

P. Paradis založil instituci nazvanou Notre-Dame-de-la-rue (Panna Marie z ulice). Každý večer nosí jídlo a poskytuje přístřeší těm, kdo žijí na ulicích. Vysluhuje též svátosti, slaví eucharistii, a dokonce vede pohřební obřady.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Kněze doprovází jeden z jeho spolupracovníků, Kevin Cardin, který byl také závislý na drogách, ale nalezl pomoc, změnil svůj život a nyní má rodinu. Notre-Dame-de-la-rue má podporu montrealského arcibiskupa Christiana Lépina, jenž tuto iniciativu popsal jako „přítomnost Církve, která povzbuzuje“. Podporuje ji také vedení města.

„Naším posláním je především povzbuzovat. Na rozdíl od útulků vycházíme ven k lidem, trochu jako podomní služba. Jdeme za nimi, někdy se s nimi modlíme, než zase budou znovu čelit krutým podmínkám panujícím na ulici.“

P. Paradis ví, jak těžký je život na ulici. Vyrůstal v regionu Gaspé, pracoval jako ošetřovatel v Cowansville a před 25 lety přišel do Montrealu.

Nemohl však najít zaměstnání. „Cítil jsem se izolovaný a zmocnila se mě beznaděj,“ řekl. Žil na ulici a uvažoval o sebevraždě. „Začal jsem brát kokain a potom crack,“ vzpomínal.

V dopise zveřejněném na webových stránkách La Victoire de l’Amour (Vítězství lásky) P. Paradis vypráví, jak se setkal s Bohem. „Měl jsem tu čest setkat se s Bohem právě ve chvíli, kdy jsem o něm pochyboval. V malé opuštěné postranní uličce Montrealu, kde vůbec nikdo nebyl. Prošel jsem kolem starého kostela, a najednou mě cosi přimělo se tam vrátit.“

V tu chvíli zakusil hluboké a intenzivní setkání s Bohem. Uvědomil si, že nechce zemřít, ale chce se stát „mužem Církve“. P. Paradis dále bojoval se svou závislostí a nyní slouží mnoha lidem, kteří čelí stejným problémům, s jakými před lety zápasil on.

Sedmapadesátiletý kněz zasvětil zbytek svého života službě chudým a říká: „Ulice je místo, kde chci být až do smrti“.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.