20.02.2017, RC, Roman Joch
Doma u něj: mírná hádka mezi otcem a dcerou, manželka Karen (malířka a umělkyně; zesnula dřív, než on) a sestra. Sestra, která pracovala pro Pentagon nebo CIA, nebo nějak tak, svobodná, nevdaná, bezdětná. Ty jsou nejvíce loajální zaměstnankyně; provdají se za svou práci.
Skok o čtyři roky dopředu. Podzim 1997, Václav Havel pořádá Forum 2000, Michael Novak je jedním z hlavních řečníků. Večeře s pár přáteli v restauraci kousek od pražského Hradu. Michael nekouří; ale řekne něco, co mě překvapilo. Vezme jednu cigaretu od Pavla Bratinky nebo Jirky Skalického - a udělá, co jsem neviděl nikdy předtím ani potom: zanoří ji do ohně svíčky, ať sama hoří. A pak s požitkem inhaluje…
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Odpověď: „Žádný, jen jeden výtisk pošlete polskému papeži.“
Stalo se. A tak v roce 1991 vyšla papežská encyklika Centesimus Annus; ta nejvíce pro-kapitalistická encyklika v dějinách papežství.
Michael Novak se narodil do chudé, výrazně chudé americké rodiny slovenského původu v západní Pensylvánii. A uvědomil si jednu věc: díky lidské tvořivosti lidé nemusí zůstat chudí. Díky kapitalismu se jim může dařit lépe. A napsal to. Tím se proslavil.
Byl poradcem prezidenta Reagana, byl americkým velvyslancem při Komisi OSN pro lidská práva v Ženevě v polovině 80. let 20. století, byl mnohým.
Ale především byl křesťanem. Kdybych měl říct, která z jeho knih měla na mě největší vliv, tak to nebyla žádná z těch slavných. Byla to kniha „Proč jsem katolíkem“ z roku 1983, když mu bylo 50 let (což je věk, kterému se pomalu blížím). To je kniha, která, mezi dalšími, mi hodně pomohla ke konverzi.
Je to dávno, patnáct, možná dvacet let. Předseda sněmovní komise pro státní vyznamenání (Jan Kasal) se obrátil na ředitele jednoho institutu s dotazem, zda by doporučil, aby Michaelovi Novakovi bylo uděleno české státní vyznamenání. Ředitel samozřejmě doporučil, ale ďáblíci, kteří v něm žijí, mu našeptali poslední větu toho doporučení:
„…Michael Novak neudělal nic, za co by se Česká republika musela stydět; ale bohužel nemohu garantovat, že Česká republika neudělala nic, za co by se nemusel stydět Michael Novak.“
Po mnoha, mnoha letech mi bylo řečeno, že ta věta žila svým životem v koridorech a kuloárech Sněmovny…
Zemřel v požehnaném věku 83 let a my ostatní, kteří jsme měli tu čest ho znát, se radujeme z toho, že z laskavosti takto vstřícného a mírného člověka se nyní mohou těšit nebeští andělé.
Michaele, Requiescat – a časem na shledanou.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.