01.03.2017, CNS
Henriette byla v dětství vzdělávána ve francouzské literatuře, hudbě, tanci a ošetřovatelství, aby se mohla stát „vydržovanou ženou“ bohatého bělocha.
Avšak ve svých dvaceti letech prohlásila, že vzhledem k jejímu náboženskému přesvědčení je pro ni životní styl plaçage, na který byla připravována, nepřijatelný. Byla vychována jako katolička, což bylo pro svobodné barevné lidi v tehdejší době typické. Zakusila hluboké setkání s Bohem a věřila, že systém plaçage se protiví církevnímu učení o posvátnosti manželství.
Od svých 14 let pracovala jako učitelka, přičemž její odhodlání pečovat o chudé a vzdělávat je rostlo. Ačkoli byla jen z osminy Afričanka a mohla být považována za bělošku, vždy o sobě hovořila jako o Kreolce nebo svobodné barevné osobě, čímž způsobovala konflikt ve své rodině, která ji při sčítání lidu nahlásila jako bělošku.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
V roce 1836 se Henriette rozhodla zasvětit svůj život Bohu a použila výnos z dědictví, aby založila malou neuznanou kongregaci Sester Očišťování blahoslavené Panny Marie. Kvůli svému původu nemohla vstoupit k voršilkám ani karmelitkám, které tehdy přijímaly pouze bílé ženy.
Z této skupiny nakonec vznikla kongregace Sester Svaté rodiny, oficiálně založená roku 1842 v kostele svatého Augustina. Stejně jako Henriette se i další dvě zakládající sestry zřekly života v systému plaçage.
Sestry učily náboženství a další předměty otroky, i když to bylo tehdy nezákonné a trestalo se smrtí či doživotním vězněním.
Vyzývaly také svobodné kvadronky (ženy, které byly ze čtvrtiny afrického původu), aby se vdávaly za muže ze své vlastní společenské vrstvy, a povzbuzovaly páry otroků, aby nechaly svůj svazek požehnat Církví.
Sestry také založily domov, kde pečovaly o staré ženy, z nichž mnohé byly pravděpodobně bývalé otrokyně. Byl to první pečovatelský domov svého druhu založený Církví v USA a vznikl proto, že se v něm sestry staraly o nemocné a umírající během epidemie žluté zimnice, která zasáhla New Orleans v roce 1853 a 1897.
Kongregace, která rostla a šířila své poslání po celém Jihu, zakládala domovy pro sirotky a nakonec i školy.
Henriette DeLille zemřela v roce 1862 ve svých 50 letech, tedy v relativně nízkém věku, pravděpodobně na tuberkulózu. V době její smrti měla kongregace 12 členek, ale do 50. let 20. století se jejich počet zvýšil na 400.
Sestry Svaté rodiny stále působí v Louisianě, pracují v domovech s pečovatelskou službou a také jako učitelky i jako pastorační pracovnice.
V roce 1988 tehdejší matka představená řádu požádala o zahájení kauzy svatořečení Henriette DeLille. Ta byla prohlášena Služebnicí Boží a 27. března 2010 ji papež Benedikt XVI. prohlásil za ctihodnou. Pro její blahořečení, další krok v procesu před kanonizací, je zapotřebí zázrak na její přímluvu.
Během svého života byla Henriette inspirována touto modlitbou, kterou si zapsala v jedné ze svých náboženských knih: „Věřím v Boha, doufám v Boha. Miluji. Chci žít a zemřít pro Boha.“
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
14.10.2026, Catholic Arena
Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
02.11.2026, RC Monitor 20/2026
Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.
07.10.2026, RC Monitor 18/2026
První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.