09.03.2017, CNA
Do roku 2013, kdy byla v Juarezu otevřena kaple stálé adorace, umíralo denně 40 lidí, protože o vládu nad městem bojovaly dva drogové gangy, Juarez a Sinaloa, které dodávají drogy do USA. Farnosti uváděly, že válka neskončí, protože vojáci podporují jeden gang a policie druhý: zabíjejí lidi a zapalují domy. Jedna farnost už byla tak zoufalá, že požádala misionáře, aby zorganizovali stálou adoraci Nejsvětější svátosti: „Jenom Ježíš nás z toho zachrání,“ říkali lidé.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Během tří dnů adorace začaly. Ženu, která šla na adorační službu ve tři hodiny ráno, zastavili vojáci a chtěli vědět, kam jde, že je všude zavřeno. Žena jim navrhla, ať jdou s ní. V kapli našli tři ženy, jak se modlí. Jeden z uniformovaných mužů upustil zbraň a rozplakal se před oltářem. Druhou noc se vrátil v civilu a opět plakal. „Za rok jsme otevřeli deset kaplí,“ řekl P. Hileman. „Časně k ránu, kdy je klid, slyšíte Boha lépe, vaše mysl se ztiší a jste tu jen pro Boha,“ dodal.
Od zahájení adorací také stoupl počet studentů v místním semináři z osmi na osmdesát osm. Seminaristé se adorací účastní.
17.07.2026, RC Monitor 13/2026
Boha nikdo z nás neviděl. A přece o Něm křesťanství mluví s jistotou. Jak je to možné? Možná jsme si zvykli klást špatnou otázku. Nejde ani tak o to, proč Boha nevidíme, ale proč očekáváme, že by měl být viditelný jako věc mezi věcmi. Pokud Bůh přesahuje materiální svět, nemůže být zachytitelný smysly stejně jako ostatní skutečnosti. A přesto to neznamená, že o Něm nemůžeme nic vědět. Katolická tradice naopak trvá na tom, že Boží neviditelnost není překážkou poznání, ale výzvou. Výzvou zapojit celé lidství: rozum, zkušenost, citlivost pro krásu i schopnost víry.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.