Katolický myslitel Michael Novak vzpomínán s vděčností

„Na rozdíl od některých učenců dbal Michael Novak na to, aby uvažoval o nových a různých tématech vždy s čerstvou a dynamickou perspektivou,“ řekl Garvey.

Novak zemřel 17. února ve věku 83 let. Na Catholic University of America studoval v letech 1958 a 1959. V roce 2016 byl jmenován hostujícím členem univerzitního Centra Arthura a Carlyse Cioccových pro principiální podnikání. Vyučoval různé předměty týkající se managementu a přednášel o lidské ekologii.

Andreas Widmer, ředitel centra, poukázal na Novakovu průkopnickou roli při úvahách o průsečících víry a ekonomie. Řekl, že on a jeho kolegové byli dojati Novakovou „laskavostí a pokorou“, tím, jak jim štědře věnoval svůj čas a jak dokázal povzbuzovat druhé lidi.

„Při práci s ním byste se od něj nikdy nedozvěděli, že to byl muž, který radil papežům a měnil běh dějin,“ řekl Widmer. Svatý Jan Pavel II., prezident Ronald Reagan a britská premiérka Margaret Thatcherová považovali Novaka za svého přítele, uvedla Catholic University of America. Novak byl autorem mnoha knih, nejvýznamnější z nich je práce Duch demokratického kapitalismu, která vyšla roku 1982. Tvrdil, že demokratický kapitalismus není „ani království Boží ani bez hříchu“, ale je lepší než všechny ostatní známé politickoekonomické systémy.

„Tato naše naděje, že se zmírní chudoba a odstraní represivní tyranie – snad naše poslední a největší naděje – spočívá v tomto mnohdy opovrhovaném systému,“ řekl.

Kniha byla vydávána po celém světě a měla obzvláštní vliv na protikomunistické disidenty ve východní Evropě. V Polsku ji ilegálně distribuovalo hnutí Solidarita, uvedl Washington Post.

Další z jeho knih byl titul Řekni mi proč: Otec odpovídá své dceři na otázky o Bohu. Vyšla roku 1998 a Novak ji napsal společně s dcerou Janou. Psal o lidských právech, ekonomických systémech, dějinách odborových svazů, etnických dějinách USA a o roli církví v moderním světě.

Narodil se 9. září 1933 ve slovensko-americké rodině ve městě Johnstown v Pensylvánii. Na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě se připravoval na kněžství a v roce 1960 byl vysvěcen pro Kongregaci svatého kříže. Po několika měsících kněžskou službu opustil a později byl laicizován.

Získal bakalářský titul z filosofie na Stonehill College, bakalářský titul z teologie na Papežské univerzitě Gregoriana a magisterský titul z historie a filosofie náboženství na Harvardu. Počátkem 60. let působil jako novinář, psal pro National Catholic Reporter a Commonweal, poté během Druhého vatikánského koncilu pracoval v Římě pro časopis Time. Pak působil jako redaktor v časopisech Commonweal a Christian Century, jako náboženský redaktor v National Review, přispíval do časopisu First Things a byl šéfredaktorem časopisu Crisis.

Podle Novakovy webové stránky jeho politická práce obsahovala kampaně Eugena McCarthyho a Roberta F. Kennedyho v roce 1968 a přípravy projevů pro demokratického kandidáta na viceprezidenta Sargenta Shrivera během neúspěšné prezidentské kampaně senátora George McGoverna v roce 1972. Stal se odpůrcem války ve Vietnamu, přestože intervenci zpočátku podporoval.

Odvrátil se od levicové politiky a Demokratické strany a připojil se k neokonzervativnímu myšlenkovému směru Republikánů. Za prezidenta Ronalda Reagana byl jmenován americkým velvyslancem v Komisi pro lidská práva Organizace spojených národů a sloužil v Radě pro mezinárodní vysílání, která dohlížela na Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda.

Působil na několika akademických pozicích, učil na Harvardu, Stanfordu, Notre Dame a na univerzitě Ave Maria. Na počátku 70. let pomáhal vytvořit nový humanitní program pro Rockefeller Foundation of New York. V roce 1978 nastoupil do think-tanku American Enterprise Institute, kde působil jako badatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2010.

K Novakovým mnohým úspěchům patří i to, že na základě jeho prací vznikla řada akademických ústavů a seminářů včetně semináře Tertio Millennio, který slouží k společným diskusím severoamerických a východoevropských studentů o sociálním učení Církve.

George Weigel, jeden z Novakových spolupracovníků, napsal v National Review, že „Církev i národ ztratily jednoho ze svých nejnápaditějších a nejskvělejších synů“.

Weigel připomněl Novaka především jako učitele, který „nabízel model trpělivého poradenství a zdvořilého naslouchání, na který budou naši studenti dlouho vzpomínat“.

Mezi Novakova ocenění patří Templetonova cena za pokrok v náboženství.

Před americkou invazí do Iráku v roce 2003 Novak ve Vatikánu tvrdil, že tato válka je odůvodněná na základě sebeobrany před tehdejším vůdcem Saddámem Husajnem. Svými poznámkami se snažil čelit některým vysoce postaveným vatikánským kritikům války v Iráku.

Novak si dával pozor, aby nekritizoval osobně svatého Jana Pavla II., který rovněž patřil k odpůrcům této války. V té době Los Angeles Times napsaly, že americký velvyslanec u Svatého stolce, Jim Nicholson, přivedl Novaka do Říma na přednáškový cyklus sponzorovaný velvyslanectvím, ale zdůraznil, že Novak nereprezentoval vládu Spojených států ani její velvyslanectví.

Novaka přežily tři jeho děti a čtyři vnoučata. Ve smrti jej předešla jeho žena Karen Laub-Novak.