Charlie Gard. Římská církev a proroctví, které nezaznělo

Katolická biskupská konference Anglie a Walesu, uvádí se v dokumentu, „vydala zprávu, v níž především bere na vědomí složitost situace, trýznivou bolest rodičů a úsilí tolika lidí, kteří rozhodují o tom, co je pro Charlieho nejlepší“. Text, pokračuje mons. Paglia, „také zdůrazňuje, že nikdy nelze poskytnout prostor jednání, které povede k záměrnému ukončení lidského života, včetně přerušení vyživování a hydratace“. Někdy však, pokračuje biskup, žel „musíme uznat hranice toho, co můžeme udělat, ale zároveň musíme pokračovat ve službě nemocnému až do jeho přirozené smrti“.

Mons. Paglia připomněl encykliku Evangelium vitae svatého Jana Pavla II. a podtrhl, že „musíme provést vše, co přispívá ke zdraví, ale zároveň uznávat omezení medicíny“, a proto „je třeba vyloučit každou nepřiměřenou nebo přespříliš nákladnou terapeutickou zatvrzelost“. Na druhou stranu, připomněl předseda Papežské akademie, je nutno na prvním místě vyslyšet a respektovat vůli rodičů a zároveň je nezbytné pomoci jim uznat mimořádnou obtížnost situace a nenechat je čelit tak bolestnému rozhodování samotné“.

„Když se přeruší terapeutické spojení mezi pacientem (v tomto případě mezi jeho rodiči) a lékaři – uzavřel mons. Pagllia –, vše je pak mnohem složitější a je nutno obracet se k extrémním právním prostředkům s rizikem ideologického nebo politického zneužití, kterému je lépe vždy předejít, a mediálních senzací, jež bývají smutně povrchní“.

"Tato slova ve mně zanechala zvláštní pocit," píše na svém blogu Marco Tossati. A pokračuje: "První věcí, která mi přišla na mysl, je to, že by se od nynějška měla akademie jmenovat ´Papežská akademie pro život, to ano, ale...´. Poté jsem v srdci pocítil to, co bych si od katolické akademie přál uslyšet.

Přál bych si, aby řekli – hlasitě i s bolestí –, že tváří v tvář vůli a odhodlání rodičů dítě zachránit je zrůdné, když o jeho životě rozhoduje většina (!) expertů a právníků v soudní síni.

Přál bych si, aby řekli, že navzdory pokusům zamaskovat to, se jedná o rozsudek smrti. Přál bych si, aby řekli, že přijetí skutečnosti, že soud rozhoduje o tom, kdo bude žít a kdo zemře, je něco, co s námi otřese.

Přál bych si, aby prorocky řekli, že ten, kdo věří v lásku a v zázraky, tedy Církev, bude stát po boku rodičů, a to i v beznadějném boji."

Přál bych si, aby řekli, že zabít naději zákonem je děsivé a otevírá to cestu k budoucím malým, nenápadným, byrokratickým rozsudkům smrti.

Přál bych si, aby vyjádřili úzkost a pochybnost, zda je spravedlivé, že soudy a cizí lidé rozhodují o životě dítěte, a to i navzdory lásce jeho rodiny.

Přál bych si v tento smutný den vítězství byrokratů, právníků a smrti slyšet prorocký výkřik bolesti. Ale zjevně byl již veškerý pokřik věnován migrantům a neziskovým organizacím.