Charlie Gard zemřel

Charlie měl vzácné mitochondriální onemocnění. Jeho rodiče, Chris Gard a Connie Yatesová, vybrali více než 1,5 milionu dolarů na převoz chlapce do Spojených států, aby tam mohl podstoupit experimentální léčbu. Ale v nemocnici Great Ormond Hospital (GOSH), kde byl ošetřován, se domnívali, že podpora životních funkcí Charlieho by měla být odpojena i proti vůli rodičů.

Několik měsíců nemocnice argumentovala u soudu proti právům Charlieho rodičů rozhodnout o postupu léčby jejich syna. Anglické soudy i evropský soudní dvůr rozhodly, že nemocnice může jednat proti přání rodičů a odpojit Charlieho od přístrojů.

Poté se jako zázrakem pro Charlieho objevila zdánlivá druhá šance a nemocnice požádala soud, aby vyslechl „nové důkazy“ v tomto případu.

Stupňoval se tlak veřejnosti na nemocnici, aby pustila Charlieho k jiným lékařům. Papež František a prezident Trump veřejně vyjádřili Gardovým svou podporu. Trump řekl, že mu bude „potěšením“ Charliemu pomoci. Chris a Connie získali více než 350 000 podpisů na petici ve prospěch Charlieho. Poslanci Evropského parlamentu požadovali, aby byla Charliemu umožněna léčba.

Americký specialista Dr. Michio Hirano na žádost soudu odletěl do Anglie, aby Charlieho vyšetřil. Ale na toto vyšetření Charlieho bylo již několik měsíců pozdě, protože jeho svaly už byly v příliš špatném stavu na to, aby mu léčba pomohla.

Kdyby bylo lékařům umožněno Charlieho vyšetřit a léčit dříve, říkají jeho rodiče, „mohl z něho být normální, zdravý chlapeček“.

24. července ukončili svou právní bitvu a posteskli si „nad spoustou promarněného času“, který mohl být věnován pomoci Charliemu před tím, než se stav jeho svalů natolik zhoršil.

Poté GOSH odmítla vyplnit poslední přání Chrise a Connie vzít si Charlieho, aby mohl zemřít doma. 27. července soudce Francis, který řešil tento případ, rozhodl, že Charlie má být poslán zemřít do hospice.

Případ Charlieho Garda pozorně sledoval celý svět, když jeho rodiče bojovali s nemocničními byrokraty a vládními úředníky. Obhájci lidských práv říkají, že na tomto případu lze vidět, co se děje, když jsou děti považovány za majetek státu, a nikoli za potomky milované svými rodiči.

Pozoruhodné je i to, že vládou jmenovaná Charlieho obhájkyně, která měla u soudu jednat v jeho prospěch, je aktivistkou prosazující eutanazii. Tvrdila, že Charlieho rodiče by neměli mít přístup ke klíčovým setkáním s lékaři.

Nemocnice se snažila zabránit duchovním v návštěvě Charlieho a v modlitbách u něj a kritizovala „svět, kde za dítě hovoří a rozhodují pouze (jeho) rodiče“. Nemocnice dokonce uvedla, že udržování Charlieho při životě mu nepřináší žádný „prospěch“ a pouze tak pokračuje „jeho existence“.

Nepřevezli ho ani do vatikánské nemocnice, která nabídla Charliemu léčení.

Charlie byl pokřtěn. Jeho rodiče uvedli, že hodlají založit nadaci, aby se zajistilo, že k ničemu takovému již nikdy nedojde.