Kardinál Caffarra zemřel

Otázka: Existuje proroctví sestry Lucii dos Santos, které se týká „posledního zápasu mezi Pánem a královstvím satana“. Bojištěm je rodina. Život a rodina. Víme, že vás Jan Pavel II. pověřil naplánováním a zřízením Papežského institutu pro studium manželství a rodiny.

Odpověď: Ano, byl jsem tím pověřen. Na počátku tohoto díla, které mi bylo svěřeno Božím služebníkem Janem Pavlem II., jsem napsal sestře Lucii z Fatimy prostřednictvím jejího biskupa, jelikož jsem tak nemohl učinit přímo. Nečekal jsem odpověď vzhledem k tomu, že jsem ji pouze žádal o modlitby, ale přesto jsem dostal velmi dlouhý dopis s jejím podpisem - nyní je uložen v archivu Institutu. Psalo se v něm: poslední zápas mezi Pánem a královstvím satana bude o manželství a rodinu. Nebojte se, dodala, protože každý, kdo podporuje posvátnost manželství a rodiny, se bude vždy potýkat s protivníky a oponenty, jelikož toto je rozhodující záležitost. A na závěr napsala: Panna Maria mu však již rozdrtila hlavu.

Před podepsáním dubií Caffarra uvedl, že se domnívá, že Amoris laetitia bude pro Církev skutečným problémem:

Ohledně papežské exhortace Amoris laetitia kardinál Caffarra poukazoval na to, že „osmá kapitola je věcně nejasná“, jelikož „mezi biskupy zapříčiňuje protikladné výklady“. V takovém případě, pokračoval italský kardinál, je nutno odkázat na minulá rozhodnutí magisteria, abychom si v této věci udělali jasno. „V záležitostech víry a mravů si magisterium nemůže protiřečit,“ uvedl Caffarra. Pokud jde o otázku rozvedených, kteří uzavřeli nový sňatek, a o jejich přístup k eucharistii, kardinál vysvětlil, že toto změnit nelze a takové páry stále nemohou přistupovat ke svatému přijímání. Odkázal zde na předchozí učení církevního magisteria a pokračoval: „Kdyby tedy papež chtěl toto učení změnit, je naprosto jasné, že by měl povinnost, dokonce závažnou povinnost, říci to jasně a explicitně. Nelze změnit dávnou církevní disciplínu pomocí poznámky pod čarou a váhavým tónem.“

V lednu 2017 kardinál Caffarra prolomil své mlčení o dubiích a odhodlal se projevit jak synovskou úctu k papeži, tak vědomí „závažné povinnosti nás kardinálů radit papeži při vedení Církve. Je to povinnost a povinnosti zavazují.“ Znovu vyjádřil své vážné znepokojení nad tím, co „může popřít jenom slepý“, že totiž „v Církvi existuje velký zmatek a nejistota způsobená některými odstavci Amoris laetitia“. Pokud jde o disciplínu týkající se svátosti manželství, smíření a eucharistie, „někteří biskupové tvrdí A, jiní zase říkají opak A,“ uvedl Caffarra.

V rozhovoru s Maike Hicksonovou z magazínu 1P5 v červenci loňského roku Caffarra vyjádřil své obavy o stav manželství ve světě a ze zmatků vznikajících kolem této posvátné instituce dokonce i v Církvi:

Stav, v jakém se manželství dnes na Západě nachází, je prostě tragický. Občanské právo změnilo jeho definici, protože zlikvidovali biologický rozměr lidské osoby. Oddělili biologii plození od genealogie osoby. Ale o tom budu mluvit později. Katolickým věřícím, kteří jsou zmateni naukou víry ohledně manželství, prostě říkám: „Přečtěte si paragrafy 1601-1666 Katechismu katolické církve a přemýšlejte o nich. Když pak uslyšíte někoho mluvit o manželství - třeba i kněze, biskupy, kardinály - a ověříte si, že jejich slova neodpovídají Katechismu, neposlouchejte je. Jsou to slepci, kteří vedou slepé.“

Jeho rada věřícím, jak si uchovat katolickou víru v plnosti a jak vychovávat děti k věčnému životu, by možná měla být tím, nač budeme nejvíce vzpomínat v souvislosti s tímto italským kardinálem, který své poslední dny věnoval obraně učení našeho Pána:

Caffarra: Upřímně vám řeknu, že kromě rodiny nevidím jiné místo, kde by se dostatečným způsobem předávala víra, kterou máte přijmout a podle níž máte žít. Navíc to, co v Evropě během zhroucení římské říše a v době pozdějších barbarských nájezdů dělaly benediktinské kláštery, mohou nyní v dnešní vládě nového duchovně-antropologického barbarství dělat věřící rodiny. A díky Bohu za to, že [věřící rodiny] existují a stále odolávají.

K této úvaze mě přivedla krátká Chestertonova báseň, kterou napsal na počátku dvacátého století: Balada o bílém koni. Je to skvělá básnická meditace nad historickou událostí. Stala se roku 878. Anglický král Alfred Veliký právě porazil dánského krále Guthruma, který předtím vpadl do Anglie. A tak nastal okamžik míru a pokoje. Ale v noci po vítězství měl král Alfred strašlivé vidění (kniha VIII: 281-302): viděl, jak Anglii napadla jiná armáda, kterou popsal následovně: „... která však přijde se svitkem a perem [jistě zvláštní armáda, která nemá zbraně, ale jen pero a papír – kardinál Caffarra], zasmušilá jak oholený úředník. Podle tohoto znamení ji poznáš, že ničí a přivádí temnotu, všichni lidé budou připoutáni k Nicotě... Věz, že starý barbar, ten barbar se vrátí.“

Věřící rodiny jsou skutečnou pevností. A budoucnost je v Božích rukou.

Budoucnost je jistě v Božích rukou, stejně jako duše dobrého kardinála Caffarry. Dej mu, Bože, věčné odpočinutí, a byl-li přijat do věčné blaženosti, nechť se přimlouvá za nás, nebohé hříšníky zde na zemi, kteří pokračují v jeho zápase.

Steve Skojec