Situace na Ninivské planině

25.10.2017, CitizenGO

Cožpak pronásledování a útěky nikdy neskončí? Existuje pro nás nějaká budoucnost, nebo budeme muset opustit svou vlast? Dnes, 25. října 2017, si mnozí příslušníci křesťanské a židovské menšiny v severním Iráku opět kladou tyto tísnivé otázky. Ještě před několika dny byla místa Tel Esqof a Baqofa na Ninivské planině považována za obrovské znamení naděje, že pro křesťany, kteří byli v roce 2014 vyhnáni Islámským státem (jak jistě víte, stovky tisíc křesťanů a jezídů byly vysídleny ze svých domovů a lidé si často nemohli odnést nic víc než oblečení, které měli na sobě), existuje budoucnost v jejich vlasti.

S velkou finanční podporou maďarské vlády a různých humanitárních organizací (Církev v nouzi, SOS Chrétiens d'Orient a dalších) byl Tel Esqof a menší sousední město Baqofa přestavěno. Byly vybudovány nové vodovody, obnovena dodávka elektřiny, opraveny kostely. Domy a obchody byly připraveny pro bydlení a podnikání.

V uplynulých několika týdnech se mohlo po třech letech vysídlení vrátit do svých domovů a k normálnímu životu více než 800 rodin, asi 3 000 lidí.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ale včera odpoledne, 24. října 2017, vše začalo nanovo. Kurdští pešmergové se odmítli z oblasti stáhnout poté, co je irácká vláda před několika dny vyzvala k odchodu, a postavili se proti postupující irácké armádě.

Začala střelba a v Tel Esqof byly zraněny dvě děti. Údajně byli zraněni ještě další tři civilisté.

Celá populace musela znovu narychlo uprchnout a hledat útočiště u přátel a příbuzných, v kostelích v Alqoshi nebo v uprchlických táborech. K překotnému útěku došlo za již tmy, všechny věci museli lidé nechat na místě a s sebou si mohli vzít jen to nejnutnější.

V nastalém zmatku došlo k několika dopravním nehodám, naštěstí vznikly jen hmotné škody. Útěku částečně bránily i bezpečnostní síly. Pouze kněz P. Salar z Tel Esqof a asi dvacet mladíků odmítli odejít a zůstali ve městě, aby zabránili rabování.

Podle místních zdrojů musely uprchnout tisíce lidí z jezídských vesnic v oblasti, aby v případě dalších konfliktů nezůstaly mezi bojovými frontami.

Dnes ráno byla situace v oblasti včerejších bojů klidná, možná díky „zklidňujícímu signálu“, který místní kurdská vláda vyslala vládě v Bagdádu. Zjevně se snaží problém vyřešit vyjednáváním. Doufejme, že brzy naleznou řešení.

Protože znovu vysídlení lidé trpí. Trpí nejistotou a kvůli podmínkám, které musí opět snášet. Budou muset žít v těchto podmínkách zase tak dlouhou dobu? Zatím na tuto otázku nikdo nedokáže odpovědět.

Můžeme jen vyzývat k modlitbě za mírové a stabilní řešení, jak jsme učinili včera večer.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.