Nenávist: Zaměstnavatel poskytující rovné příležitosti?

Prezidentův projev se týkal především vojenské strategie v Afghánistánu a v jižní Asii. Ale v šesti odstavcích popsal společnost, do jaké mají naši vojáci právo vrátit se poté, co bojují bok po boku se svými druhy všech ras, barev pleti a vyznání.

„Voják rozumí tomu, na co my jako národ až příliš často zapomínáme – že zranění způsobené jednomu členu naší komunity je zraněním nás všech,“ řekl. „A když jeden občan trpí bezpráví, trpíme všichni.“

„Loajalita k našemu národu,“ uvedl, „vyžaduje loajalitu jednoho k druhému. Láska k Americe vyžaduje lásku k celému jejímu lidu. Když otevřeme svá srdce vlastenectví, nezbyde v něm žádný prostor pro předsudky, fanatismus a žádná tolerance k nenávisti.“ Vyzval k uzdravení všech rozdělení doma, aby vracející se vojáci „přicházeli do země, která obnovila posvátná pouta lásky a loajality, jež nás sjednocují.“

Pro někoho bude těžké přijmout tato slova od člověka, který je často vnímán jako nejvíce rozdělující politik. Ale aspoň v tomto projevu řekl „bílým nacionalistům“ a dalším krajně pravicovým fanatikům, kteří se považují za supervlastence, že vůbec žádnými vlastenci nejsou – že jejich rasistická ideologie je stručně řečeno neamerická.

Neamerická je proto, že znesvěcuje naše nejzákladnější americké ideály. Krutě se to projevovalo, když polovina našeho národa provozovala otrokářství, a stále nás to od té doby trýzní. Jak nedávno řekl biskup Robert E. Barron, je to „prvotní hřích Ameriky“, hřích, kterého jsme se ještě úplně nezbavili“.

Někteří lidé dospěli k názoru, že sami rasisté musí být vymýceni, a když to bude nezbytné, pak i násilím. Jak nedávno prohlásil prominentní člen levicového hnutí „antifa“ (zkratka pro „antifašisté“): „Je třeba násilí, abychom ubránili nenásilí.“

Naše katolická víra nám dává tři odpovědi.

Zaprvé, i úctyhodný účel neospravedlňuje prostředky, které útočí na důstojnost lidských bytostí. Násilí není mravně neutrální – vysílá zprávu, že na ostatních lidech nezáleží tolik jako na mně.

Zadruhé, levice nemá čisté ruce, pokud jde o rovná práva všech lidských bytostí. Katolické učení odmítá jakoukoli diskriminaci založenou na rasové příslušnosti, vyznání, věku, zdravotním postižení nebo závislosti na péči druhých. Kampaně za potraty a asistovanou sebevraždu – podporované především, ač ne výlučně, sekulární levicí – vlastně hlásají, že život některých lidí nemá v porovnání s ostatními žádnou hodnotu.

Extremisté na levici i na pravici také berou jen velmi malý ohled na náboženskou svobodu katolíků. Ku Klux Klan se kdysi snažil zabránit katolickým školám vychovávat děti; sekulární levice se snaží zabránit těm, kdo jsou věrni katolickému učení, v provozování nemocnic, květinářství či pekařství.

Zatřetí, nespravedlivé ideologie kazí společnost tím, že nejprve zkazí ty, kdo je zastávají. Katolickou odpovědí je projevovat soucit těmto natolik pomýleným osobám, milovat je a modlit se za jejich obrácení. Pokud se nenávist k jejich zlým myšlenkám stane nenávistí k nim jakožto lidem, pak i my přestáváme respektovat druhé jako Boží děti.

Samotní politici nezastaví naše násilí a rozdělení. Ani vlastenectví nemůže zvládnout úplně všechno. Tyto ideologie jsou příznakem nemoci duše a jedině ti, kdo volají léčitele duší a spolupracují s ním, se dostanou ke kořeni problému.