Slovensko: nová mučednice čistoty Anna Kolesárová

Narodila se 14. července 1928 ve Vysoké nad Uhom na východním Slovensku jako dcera římskokatolických rodičů Jána Kolesára, zvaného Hruška, a jeho manželky Anny, rozené Kušnírové. Svátost křtu přijala Anna druhého dne, 15. července 1928. Měla pouhých 10 let, když zemřela její matka. Po matčině smrti Anna převzala její povinnosti a starala se o domácnost, ve které žil její otec a starší bratr Michal. Nebylo jí umožněno ani dokončit základní vzdělání. Anna nicméně vynikala svým náboženským založením a příkladným mravním životem, takže ve věku 16 let, v době své násilné smrti, byla silnou a zralou osobností.

Podle svědectví rodáků pravidelně navštěvovala bohoslužby v kostele a přistupovala ke svátostem. Účastnila se také pobožností a modliteb růžence. Když se koncem druhé světové války přiblížila fronta, lidé v obci se schovávali po sklepech. Ve velkém sklepě pod kuchyní domu Kolesárových našel úkryt nejen Ján Kolesár se svou rodinou, ale i sousedé. V té době si Anna oblékala černé šaty po matce, aby působila dojmem starší ženy, a tak si uchránila svou čistotu. To také dokazuje její bezúhonnost.

Když sovětská armáda dorazila do vesnice, jeden opilý sovětský voják při prohlídce domu nahlédl do úkrytu. Ján Kolesár se snažil předejít případným problémům a tak řekl své dceři: „Haňka, daj mu niečo zajesť, iste je hladný.“

Anna jako poslušná dcera poslechla svého otce a vyšla nahoru do kuchyně, aby dala vojákovi něco k jídlu. Po chvíli však rudoarmějec začal Annu obtěžovat. Vyhrožoval jí, že pokud se mu neoddá, zastřelí ji. Ona kategoricky odmítla a zděšeně se mu vytrhla z rukou. Utekla zpátky do sklepa, ale voják ji následoval a s namířeným automatem řekl: „Rozluč se s otcem!“

Poslední slova dívky byla: „Apočko, zbohom! Ježiš, Mária, Jozef!“ Vzápětí voják svou hrozbu uskutečnil. Zazněly dva výstřely z jeho zbraně a dívka skonala. Psal se 22. listopad roku 1944.

Kvůli válečným poměrům byla zavražděná dívka pohřbena nejprve tajně druhý den v noci bez kněze. Pohřeb se konal až po několika dnech, 29. listopadu. Pohřební obřady vykonal Anton Lukáč, generální vikář užhorodského děkanství a farář v Pavlovcích nad Uhom, jehož filiálkou byla Vysoká nad Uhom. Ten zapsal smrt Anny Kolesárové do matriky zemřelých a v části Poznámky uvedl: „Hostia sanctae castitatis“ (Oběť svaté čistoty)

Farář Anton Lukáč udělal také zápis do křestní matriky farního úřadu a v části Poznámky napsal: „Zavražděná vojákem z Ruska kvůli čistotě.“

Týž duchovní napsal o politováníhodné události také do farní kroniky na farském úřadě v Pavlovcích nad Uhom. Svědectví podepsalo pět svědků. Podle zápisu ve farní kronice byla statečná dívka při tomto odvážném činu posílena eucharistickým Kristem, neboť krátce předtím učinila svatou zpověď a přistoupila ke svatému příjímání. Její vražda nikdy nebyla potrestána.

Politické poměry před rokem 1989 neumožnily veřejně se zabývat procesem blahořečení mučednice. Existují však důvěryhodné záznamy z roku 1957 o tom, že nebohý páter Michal Potocký SJ, rodák z Vysoké nad Uhom, oslovoval svědky Annina života a smrti a získal od nich přímá i nepřímá písemná svědectví, která byla později použita v procesu blahořečení.

Po pádu totality se kauzy ujal tehdejší, dnes už emeritní košický arcibiskup Mons. Alojz Tkáč. Po něm převzal iniciativu vdp. Mgr. Pavol Hudák, duchovní pro vysokoškolskou mládež, který organizoval první pouť radosti do Vysoké nad Uhom. Ta se konala 1. a 2. května 1999. Od té doby putují ke hrobu zavražděné dívky nejen mladí, ale i starší lidé, aby, osloveni příkladem statečné dívky, bojovali o zachování čistoty svého srdce. Na jejím náhrobním kameni je odkaz: Raději smrt, než hřích. Pro lidi všech generací se stává živým vzorem životní příklad mladé mučednice.