21.04.2018, Cirkev.cz
„Nemlč, arcibiskupe!“
Ve svém aplausem doprovázeném kázání zmínil význam evangelizace, která byla důležitým aspektem působení biskupa Vojtěcha i kardinála Berana. „Obhajoba lidské svobody, zápas s otroctvím spolu s vytrvalým úsilím o láskyplné rodinné soužití, jako i o pravdivost života duchovních. To byl misijní program obou našich velkých exulantů,“ řekl kardinál Duka.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Josef Beran prorokem své doby
Dnešní slavnost v katedrále byla nejen oslavou živé víry vstupující do veřejného prostoru, ale i událostí naplněnou mnoha symboly. Mimo gesta kardinála Duky z úvodu bohoslužby připomeňme alespoň skutečnost, že rakev s ostatky 33. pražského arcibiskupa nesli bohoslovci na připomínku jejich předchůdců, kteří ho vlastním tělem chránili před lidmi zajišťujícími jeho internaci; první čtení bylo ve znakovém jazyce na znamení připomínky duchovní péče, kterou kardinál hluchoněmým věnoval, a přímluvy četli i zástupci dalších církví v ČR, neboť 21. primas český byl znám jako propagátor ekumenické spolupráce pramenící z jeho mezních zážitků prožitých v Dachau. Bohoslužby se mimo českých a moravských biskupů mj. účastnili zástupci slovenské, polské a maďarské biskupské konference.
Kardinál Beran se dočkal triumfálního návratu, který mu předpověděl litoměřický biskup Štěpán Trochta, když ve vzájemné korespondenci z roku 1969 svému blízkému příteli píše: „Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce sv. Vojtěch. Kdyby Tě Bůh pro tuto cestu opravdu vyvolil, znamenalo by to, že Tě má zcela mimořádně rád a přeje si odměnit Tě tak, jak toho my lidé nejsme schopni“.
Tímto návratem do vlasti se plní poslední vůle zesnulého kardinála, jehož tělo bylo po smrti v roce 1969 umístěno do hrobky v podzemní kapli vatikánské baziliky sv. Petra. Československý komunistický režim mu návrat do vlasti navzdory různým snahám znemožnil za života i po smrti. Přemístění ostatků povolil počátkem letošního roku papež František.
Kardinál je doma, co bude dál?
Rakev s ostatky bude nyní v katedrále vystavena k veřejné úctě a v pondělí 23. dubna zde bude po večerní mši svaté od 18.00 uložena do nově vytvořeného sarkofágu v kapli sv. Anežky.
V rodišti Josefa Berana, Plzni, bude od 22. dubna v katedrále sv. Bartoloměje nalevo od vchodu umístěna deska, která byla sejmuta z jeho dočasného hrobu ve Svatopetrské bazilice. Pietní místo ovšem bude ve Vatikánu zachováno, neboť zde bude na trvalou památku vedle hrobů papežů a sv. Petra zřízena pamětní deska.
S životem kardinála Berana a procesem příprav na jeho blahořečení se můžete blíže seznámit na webu kardinaljosefberan.cz.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.