Nové stanovy Dikasteria pro laiky, rodinu a život odhalují priority

Dikasterium pro laiky, rodinu a život, které papež František založil svým motu proprio v srpnu 2016, má za cíl pomáhat inspirovat a podporovat laická povolání a misii v Církvi, pomáhat při pastorační péči, podporovat rodiny a poskytovat pomoc a koordinaci iniciativám na ochranu života od početí do přirozené smrti.

Americký kardinál Kevin Farrell je prefektem dikasteria, k jehož zaměstnancům patří i sekretář, kterým může být i laik (v současné době je to brazilský kněz P. Alexandre Awi Mello) a dva podsekretáři, kteří jsou vždy laici: v současnosti Gabriella Gambino (pro život) a Linda Ghisoni (pro laiky). Ve shodě se svým přáním dát větší slovo místním církvím František v přeformulovaném 1. článku vysvětluje, že si přeje, aby dikasterium „udržovalo vztahy“ s místními biskupskými konferencemi a dalšími církevními orgány „v souladu s principy kolegiality, synodality a subsidiarity“.

Všichni mají podporovat „jejich vzájemnou komunikaci“ a nabízet „spolupráci na podporu hodnot a iniciativ souvisejících s výše uvedenými záležitostmi“, uvádí se ve stanovách. Ale není jasné, jak velký vliv bude dikasterium mít na místní církve vzhledem k tomu, že biskupským konferencím je dávána větší pravomoc, především nad věroukou.

Pravděpodobně s ohledem na nadcházející synodu o mladých lidech, jež se bude konat v říjnu, se objevuje důraz na mladé lidi, který nebyl v původních stanovách z roku 2016. 8. článek vyjadřuje „mimořádný zájem Církve o mladé lidi, podporuje jejich působení uprostřed problémů současného světa“. Ve stanovách se uvádí, že dikasterium, které slouží biskupským konferencím, mezinárodním hnutím a sdružením mládeže, bude hrát „významnou“ roli při přípravách Světových dní mládeže – což bývalo doménou nyní již zaniklé Papežské rady pro laiky.

V 9. článku se píše, že dikasterium bude pracovat na „prohloubení reflexe vztahů mezi muži a ženami v jejich specifičnosti, vzájemnosti, komplementaritě a rovnocenné důstojnosti“. Dikasterium bude vedle „hodnocení ženského ,ducha‘“ přispívat k „církevní reflexi identity a poslání žen v Církvi a ve společnosti a podporovat jejich účast“.

Důraz na větší účast žen je součástí širšího úsilí o významnější úlohu žen v Církvi, což je motiv, který pravděpodobně vedl i k sestavení vatikánské komise zkoumající možnost zavedení diakonek, jež by měla dospět k závěru koncem letošního roku.

Další dodatky, jež pocházejí ze synod o rodině a z následné papežovy exhortace o rodině Amoris laetitia, zahrnují „pokyny pro vzdělávací programy pro snoubence připravující se na manželství a pro mladé manželské páry“. 11. článek, § 2 se „vyslovuje k pastorační péči Církve ve vztahu k takzvaným „iregulerním situacím“, přičemž čerpá ze sporné 8. kapitoly Amoris laetitia.

11. článek, § 3 zmiňuje závazek vytvořit „pokyny“, které by pomáhaly formovat mladé lidi, ale s dalším faktorem „mezigeneračního dialogu“.

Stanovy posilují spolupráci dikasteria s Institutem Jana Pavla II., nyní nazvaným „Papežský teologický institut sv. Jana Pavla II. pro vědy o manželství a rodině“, s cílem „podporovat společné směřování ve studiu manželství, rodiny a života“.

13. článek týkající se života také zůstal z velké části nezměněn: dikasterium „podporuje a koordinuje iniciativy ve prospěch zodpovědného plození a ochrany lidského života od početí po jeho přirozený konec s přihlédnutím k potřebám člověka v různých etapách svého vývoje“ (v původní verzi stanov byl použit termín „etapy rozvoje“).

Dikasterium se rovněž zavazuje i nadále podporovat a povzbuzovat ty, kdo „pomáhají ženám a rodinám přijímat a ctít dar života, obzvláště v případě komplikovaných těhotenství, a zabraňují potratům. Podporuje také programy a iniciativy na pomoc ženám, které podstoupily potrat.“

Od svého rychlého vytvoření v roce 2016 se dikasterium potýká s organizačními problémy a stále ještě se formuje. Stejně jako původní stanovy byly i tyto schváleny ad experimentum (experimentálně), což naznačuje, že je nutno dořešit ještě další jejich části.