Smutný výsledek irského referenda

30.05.2018, http://www.theamericanconservative.com/articles/catholic-ireland-is-dead-and-gone/

Voliči v Irské republice 25. května hlasovali v referendu o tom, zda má být rozšířen přístup k potratům. Osmý dodatek, který byl k ústavě připojen v roce 1983, „přiznává právo na život nenarozeným a s patřičným ohledem k právu na život matky zaručuje, že bude ve svých zákonech respektovat a – je-li to možné – toto právo svými zákony bránit a hájit“, takže povoluje potrat pouze v případě ohrožení života matky. A právě na tento dodatek se vláda irských voličů ptala s tím, že premiér Leo Varadkar vyzval své příznivce, aby „důvěřovali ženám“.


To znamená, že ženy sdílejí jednotný postoj k této záležitosti a implicitně se tím přiznává, že Varadkar ženám nedůvěřoval během mnoha let, kdy zrušení dodatku nepodporoval. Nehledě na ironii jeho kampaně průzkumy naznačovaly už dávno, že osmý dodatek bude zrušen a že bude následovat změna legislativiy, která zlikviduje jeden z posledních charakteristických rysů katolického Irska.

Toto referendum tedy znamená konec jedné éry – jak pro Irsko, tak pro Evropu, kde Malta a Severní Irsko budou patřit k posledním, kdo radikálně omezují přístup k potratu. Stejně jako tam byla i v Irské republice právní tradice silně ovlivněna převládajícím náboženstvím v zemi. Irská ústava přijatá v roce 1937 je důrazně křesťanský politický dokument. Jeho preambule nezačíná slovy „my, lid“, jako v její americké či indické obdobě, ale odvoláním se k „Nejsvětější Trojici, od níž pochází veškerá moc a ke které se v konečném důsledku musí vztahovat veškeré činy lidí i států“. Její obsah uznává „všechny naše povinnosti vůči našemu božskému Pánu Ježíši Kristu“.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ústava odráží to, jaký mimořádný status měla katolická církev v životě Irska. Článek 41 uznává, že rodina je „přirozenou primární a základní jednotkou společnosti a jako morální instituce vlastní nezcizitelná a nepsaná práva, jež předcházejí a jsou nadřazená všem pozitivním zákonům“. Uznává, že „žena svým životem v domácnosti poskytuje státu podporu, bez níž by nebylo možno dosáhnout obecného dobra“ a že „stát se proto má snažit zajistit, aby se matky nemusely z ekonomických důvodů zapojovat do pracovního procesu, a zanedbávat tak své povinnosti v domácnosti“. Zasazuje se také o to, že bude „s mimořádnou péčí chránit instituci´manželství´, na níž je vybudována rodina, a bránit ji před útoky“. Článek 42 uznává, že „primárním a přirozeným vychovatelem dítěte je rodina“ a respektuje „nezcizitelná práva a povinnosti rodičů poskytovat – podle svých prostředků – dětem náboženskou, morální, intelektuální, tělesnou i sociální výchovu“ s tím, že rodiče mohou tuto výchovu svobodně poskytovat „doma nebo v soukromých školách či ve školách uznaných nebo zřizovaných státem“.

Irská ústava se přirozeně vyvíjela tak, aby dokázala reagovat na nové problémy, ale dělo se tak v kontextu, kde se katolická církev těšila obrovským společenským výhodám a ovládala téměř všechny základní a střední školy a byla jí věrna velká část národa. V roce 1979 Jan Pavel II. při papežské návštěvě slavil mši před 1,25 milionu lidí – třetinou obyvatelstva Irské republiky. Jednalo se o největší shromáždění v jejích dějinách. O čtyři roky později, v roce 1983, irští voliči přijali osmý dodatek, který zaručuje právo na život nenarozených, pokud nejde o velmi extrémní situaci. Ale 80. léta představují obrat v irských dějinách, vyznačující se vrcholem své katolické společnosti a zároveň začátkem jejího konce. Sekularizace Irska proběhla náhle. Legalizace homosexuálního chování v roce 1993 a rozvodu v roce 1995 byly důsledkem radikální změny sexuální etiky v názorech obyvatelstva i v politice. V roce 2015 se Irsko stalo první zemí na světě, která legalizovala manželství homosexuálů na základě celonárodního hlasování, a v roce 2017 se Varadkar stal prvním irským homosexuálním premiérem. Postoje k osobám LGBT v Irské republice patří nyní k nejliberálnějšími na světě. Progresivní politika je podporována především velkým počtem mladých voličů. Jejich postoje ilustrují, že katolická církev nedokázala nikterak vštípit morální hodnoty generaci, jejíž výchovu si v podstatě monopolizovala. Výsledkem je kultura, která sice nikdy nepřijala protestantskou reformaci, ale přesto žije s jejími „neúmyslnými následky“. S tím jak klesá účast věřících na mších, stává se stále zjevnějším, že katolická církev prohrála bitvu o náboženskou příslušnost v republice, ačkoli protestantské církve ji nevyhrály.

Je několik důvodů, které vysvětlují rychlou sekularizaci Irska. Dopad modernity usnadněný internacionalizací sdělovacích prostředků odhalil morální a kulturní izolacionismus, který převládal po většinu 20. století. Vzorce migrace a návratů podpořily liberální hodnoty u mnohých příslušníků střední třídy. Ale nic nepoškodilo katolickou církev víc než strašlivá posloupnost skandálů kněžského zneužívání s důsledky, jimiž byly takové dokumenty, jako je Zpráva z Cloyne (2011), jež se staly tématem jednoho z nejvýznamnějších proslovů v irských politických dějinách. Tehdejší Taoiseach Enda Kenny vysvětlil důvody, proč tato zpráva dokumentující „znásilňování a mučení dětí“ přivedla „vládu, irské katolíky a Vatikán k bezprecedentnímu klíčovému okamžiku“. Odsoudil „nefunkčnost, odloučení a elitářství“ a „narcismus, který převažuje v kultuře Vatikánu do dnešních dní“ a odhalil „pokus Svatého stolce potlačit vyšetřování (zneužívání dětí) v suverénní, demokratické republice“.

Ta, jak uvedl Kenny, „není polepšovnou nebo Magdaleniným Irskem, kde šustot kleriky dusilo svědomí i lidskost a houpání kadidelnice ovládalo irský katolický svět“. Irsko „zanedbávalo své děti“ již příliš dlouho a „jako Taoiseach chci udělat vše na ochranu posvátného období dětství a obnovit jeho nevinnost“. Reakcí vlády na strašlivá odhalení kněžského zneužívání bylo to, že trvala na bezpečnosti dětí. Samozřejmě musí vždy existovat rovnováha práv, jak to vyjadřuje osmý dodatek, a pochopitelně tu vždycky budou hrozivé a eticky složité případy, které jsou na hony vzdálené chladné logice právních nařízení – případy, na které účastníci kampaně proti zrušení osmého dodatku ne vždy reagovali s milosrdenstvím, laskavostí, či dokonce základní lidskostí. Ale zůstává děsivou ironií, že poté, co jeden premiér mimořádné bránil „posvátné období dětství“, přichází výzvy jeho nástupce k rozšíření přístupu k potratům.

Průzkumy ukázaly, že jasná většina voličů podporovala návrh na zrušení dodatku, přestože tento náskok od ledna poklesl o devět procentních bodů. Kampaň na sociálních sítích oslavuje ty, kdo přicházejí domů, aby hlasovali, a používá stejný hashtag #HomeToVote, kterým před několika lety vybuzovali kampaň za manželství homosexuálů. Emigranti se vrátili, aby odsekali hodnoty, které kdysi bývaly nedotknutelné, a zapomínají, ke komu a s jakými důsledky, jak uvádí ústava, se musí vztahovat „veškeré činy lidí a států“. 25. května výsledek referenda potvrdil, že katolické Irsko je nenávratně ztraceno.



Další články



Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Chléb se nesmí stát rukojmím. Papež Lev XIV. prosí o modlitbu před operací plic

13.10.2026, Vatican News

Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.