31.10.2018, RV
Některé skupiny radikálů pod vedením imámů předem ohlásily, že se postaví proti rozsudku. Khadim Rizvi, zakladatel a lídr radikálního a populárního islámského hnutí „Tehreek-e-Labaik Pakistan“ podporovaného miliony Pákistánců, vyhlásil před zveřejněním verdiktu fatwu, kterou vybízí k zabití soudců v případě propuštění Asie Bibi a k útokům na pákistánské křesťany. V mnoha městech pandžábské provincie dochází k manifestacím. Vláda reagovala mimořádným opatřením, včetně celonárodní dvanáctihodinové blokace mobilních telefonů od deváté hodiny ranní. Křesťanské školy vyzvaly rodiče k vyzvednutí žáků a zavírají budovy ze strachu z násilí. Někteří mluví o atmosféře „občanské války“. Případ Asie Bibi se stal platformou politické konfrontace, která neprobíhá primárně mezi většinovými muslimy (90 %) a křesťanskou menšinou (1,6 %), nýbrž mezi zastánci právního státu, legálnosti a ústavy z roku 1947, založené na laických a demokratických základech, a extremisty prosazujícími radikální a násilnickou interpretaci islámu a šaríi.
Asia Bibi byla odsouzena k smrti 7. listopadu 2010 soudem provincie Pandžáb. Zatčena byla na základě obvinění z rouhání v červnu 2009, po výměně názorů s několika ženami, při níž hájila svou víru. K hádce, která vyústila k výzvě, aby Asia křesťanství opustila a přestoupila na islám, došlo na poli, kde Asia se svými dvěma dcerami pracovala. Asia Bibi odpověděla krátkou katechezí o tom, jak Ježíš zemřel na kříži za hříchy lidstva, a položila otázku, co Mohamed učinil pro ně. Ženy reagovaly násilně, vrhly se na Asii a její dcery a za podpory místního imáma a skupiny mužů obvinily Asii z rouhání. Zákrok policie sice uchránil Asii před rozvášněným davem, avšak po více než roční vazbě následoval rozsudek smrti.
Jak předeslal pákistánský poslanec Thair Khalil Sindhu, který patří do sboru obhájců Asie Bibi, po propuštění bude celá rodina hledat azyl v některé z evropských zemí. Pákistán pro ně není bezpečným místem.
01.11.2024, RC Monitor 20/2024
Často se, nejen poslední dobou, hovoří o finanční negramotnosti a o nutnosti boje proti ní. Výsledkem tohoto „šturmování“ je, že se situace poněkud lepší. Možná je to i tím, že synové tohoto světa jsou prozíravější než ti, kteří (doufám) si ukládají poklady v nebi. Ale čas od času se setkám s určitými projevy neznalosti toho, jak ony poklady v nebi zúročit. Možná je to tím, že si děláme starosti spíše o naši současnost, která však je v porovnání s naší budoucností (ať již bude jakákoli) více než kraťoulilinká.
15.08.2024, RC Monitor 15/2024
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie: Protože lásku smrt nepřemůže. Tak bych nazval tuto slavnost. Boží touha zachránit člověka je nekonečná, jako On sám je nekonečný a tato slavnost nám připomíná, že se tato Boží touha naplňuje.
01.10.2024, RC Monitor 18/2024
„Moje žena..., moje děti...,“ zalamentoval vězeň František Gajowniczek, když byl vybrán jako jeden z deseti do bunkru hladu za trest za útěk jiného vězně, kterého se nepodařilo chytit. V tomtéž okamžiku vystoupil z řady jiný vězeň a namířil si to přímo k lagerführerovi Fritchovi. Nastalá situace byla tak nečekaná, překvapivá a šokující, že kolemstojící kápové jen nechápavě přihlíželi, vojáci v údivu ani nepozvedli zbraň a sám Fritch s obavou v očích ucouvnul. „Chci jít místo něho do bunkru hladu…“
02.11.2024, FB autora
Včera večer jsem cestou domů potkával mladé lidi "vyzdobené" smrtelnými maskami a čarodějnickými znameními jako vyjádření jejich příslušnosti ke slavení anglosaského (původně irogalského) svátku, kdy se svět živých má protnout se světem neživých a mrtví se mají vracet na zem.
27.09.2024, RC Monitor 18/2024
Dvacet let existence RC Monitoru je doba, kdy se mnohé ve společnosti, ale i Církvi, změnilo s nebývalou intenzitou.
02.09.2024, RC Monitor 16/2024
Ježíš Kristus jako dobrý Pastýř pracuje s dalšími zvěstovateli radostné zprávy, tedy s apoštoly. V evangeliu i jinde v Písmu je docela často použito obrazu dobrého pastýře. Jistý vliv na to asi má kulturní kontext. Asi se mnozí z nás kdysi ve školních škamnách v hodinách (zvláště řecké) literatury učili cosi o bukolické poezii. Tedy o textech, které idealizují život pastýřů v přírodě uprostřed zvířat a o pastýřském každodenním živobytí. Také v Novém zákoně, ale i v pozdějších vyobrazeních Krista (které můžeme spatřit v prvních kostelech), se tento příměr používá. My běžní lidé máme být ovcemi, které jsou chápany jako spíše hloupá a stádní zvířata.