01.02.2019, Kath.net
A tak je tomu i v oblasti vzdělávání. Univerzita ve městě sice přestála válku, ale mnozí studenti museli studium přerušit, jelikož nemohou zaplatit školné. „Moje rodina přišla ve válce o všechno. Ve válečných letech mi pomohlo to, že jsem mohla ve studiu pokračovat díky církevnímu stipendiu,“ říká čtyřiadvacetiletá Anaghem Tannous, budoucí stavební inženýrka.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Prostředky na stipendia pochází od organizace „Církev v nouzi“. V různých syrských městech tato papežská charitativní organizace v současnosti podporuje vzdělávání více než 10 000 křesťanských studentek a studentů. Pro mladé muže mezi nimi je tato pomoc jakousi „životní pojistkou“. Protože všichni Syřané starší 18 let jsou povinni sloužit bez časového omezení ve válce. Existují však dvě výjimky: Když má rodina jenom jednoho syna a studenti na univerzitě. Nedostatek finančních prostředků byl důvodem, proč mnozí mladí muži opouštěli Sýrii, neboť se obávali, že je čeká smrt ve válce.
„Studium mě zachránilo před povoláním do války,“ vypráví jedenadvacetiletý student informatiky Wissam Saloum. „Příští rok bych měl skládat závěrečné zkoušky a doufám, že si budu moci dále zvyšovat kvalifikaci, takže nebudu muset do armády. Každopádně bych ale chtěl zůstat v Sýrii.“ Navzdory veškerému válečnému strádání: Nikdy mi nechyběla podpora na studium. Téměř ztratil řeč, když se dozvěděl, že prostředky na stipendium pocházejí od dobrodinců ze zahraničí. „Je neuvěřitelné, že se cizí lidé takto zasazují o naši budoucnost.“ Také pro Wissama platí, že si přes všechny potíže vyvzdoroval svou budoucnost. „Jeden z nejtěžších momentů pro mě bylo to, že kvůli těžkým bojům museli na několik měsíců zavřít univerzitu. Myslel jsem, že už si nesplním svůj sen, že jednou povedu lepší život.“
Muslimští studenti oceňují křesťany
Mše svatá v katedrále se chýlí ke konci. Pohled na smartphone je také jedna z prvních věcí, které po skončení bohoslužby mladí lidé udělají. Ve společenské místnosti následuje oběd, cokoli jiného by bylo na Blízkém východě nepředstavitelné. Okolí katedrály včetně malého basketbalového hřiště je oblíbeným místem setkávání mladých lidí. Panuje mezi nimi důvěra: Křesťanští studenti tvoří nepočetnou menšinu. Wissam zdraví jednoho spolužáka. „Na univerzitě jsou studenti většinou muslimové,“ vysvětluje. „V posluchárně zřídka potkám jiného křesťana. To naše přátelství upevňuje.“ Ani Islámský stát a válka nezpůsobily mezi povětšinou mírumilovnými studenty vyznávajícími různá náboženství žádné roztržky, takže Wissam hovoří dále: „Muslimští studenti oceňují mírumilovné postoje křesťanů. Vzhledem k tolika obtížím se na nás dívají s velikou nadějí.“
Před farní dům přijíždějí autobusy. Odvezou domů ty, kdo bydlí mimo město. „Těmito autobusy jezdíme také na univerzitu,“ říká Sandra Satmeh. „Církev hradí náklady, což je ohromná úleva pro naše rodiny. Protože peníze stačí sotva na jídlo a nájem.“ Sadra se tiskne ke svému příteli Pascalu Napki. Chtěla by tuto neděli poděkovat jejich zahraničním hostům: „Víme, že nejsme sami. Tato pomoc nás povzbuzuje k tomu, abychom studium dokončili, ale také abychom pomáhali dalším potřebným.“ Tam se zaměřuje pozornost studentů z Homsu. A žádný bojovník Islámského státu to nemůže překazit.
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.