Rozdíl mezi zavražděním 148 křesťanů v Keni a 50 muslimů na Novém Zélandu

Doufám, že na Tarranta dopadne plnou vahou tíha zákona a že skončí ve vězení, z něhož už nikdy nebude moci vyjít. Na Novém Zélandu jsou nejzávažnější zločiny naštěstí trestány doživotním vězením.

List Guardian poukazuje na britskou Konzervativní stranu

Nelze si ani představit nic jiného, než že politici, média a náboženští představitelé nejrůznějších vyznání na celém světě dávali najevo, že tento masakr zavrhují. Některé úvahy, které jsem četl, upoutaly mou pozornost. Britský pokrokový list The Guardian otiskl článek muslimského autora H. A. Hellyera s nadpisem „Je nutno se postavit islamofobii, jež vedla ke střelbě v Christchurchi“, v němž autor tvrdí následující: „Pokaždé, když popíráme hrozbu protimuslimských předsudků nebo podceňujeme rozsah islamofobie – což se u nás děje i ve vládní Konzervativní straně – napomáháme v naší společnosti těm, kdo usilují o šíření nenávisti vůči muslimským komunitám“. Za zmínkou o Konzervativní straně se objevuje odkaz na článek, který hovoří o tom, že členové této strany kritizují islám (například zastávají názor, že „se staneme muslimskou zemí, kde bude platit šaría, pokud se k moci dostanou labouristé“). To znamená, že Hellyer spojuje útok na muslimy na Novém Zélandu s kritikou islámu, kterou nějací politici občas pronesou na druhém konci světa.

To, co list El País říká o islamofobii, neříká o christianofobii

Španělský socialistický list El País otiskl úvodník ve stejném duchu a s tímto nadpisem: „Islamofobní útok.“ V podtitulu tohoto úvodníku se tvrdí: „Nenávistné projevy vůči muslimské komunitě nemohou mít v demokracii místo.“ Článek končí těmito slovy: „Boj proti islamofobii je povinností a testem kvality demokracie.“ Je zarážející číst toto tvrzení v novinách, které nikdy neotiskly úvodník vyzývající k potírání christianofobie, navzdory tomu, že ta je nejvýznamnější příčinou pronásledování věřících (na světě jsou 3 ze 4 pronásledovaných osob pro víru křesťané) a dnes je důvodem 77% útoků proti náboženské svobodě ve Španělsku. Útoků, které levicová média, jako je El País, nechávají bez povšimnutí, snad proto, že velká část projevů této nenávisti pochází z politické levice. Tento list je názorným příkladem média s protikatolickými předsudky: El País před několika měsíci přirovnával Irsko k Pákistánu a srovnával Asiu Bibi - křesťanskou matku v Pákistánu odsouzenou k smrti za rouhání - s Willy Toledem, španělským komunistickým hercem, který čelí trestnímu stíhání za takové činy, jako je zesměšňování vražd katolíků v době španělské občanské války.

Nerovnoměrné reakce, když islamisté zavraždili 148 křesťanů

Dvojí metr pokrokových médií vůči islamofobii a christianofobii se vztahuje i na jejich reakce na teroristické útoky. 2. dubna 2015 islamističtí teroristé zaútočili na univerzitu v keňské Garisse a zabili 148 křesťanů. Teroristé vyhledávali křesťany, aby je pak zastřelili a sťali. Zjevně christianofobní motiv tohoto masakru odsoudila řada politiků a médií. V evropském parlamentu levicové strany usilovaly o vymazání zmínky o křesťanech v návrhu textu odsuzujícího tento masakr. The Guardian a El País tehdy neotiskly žádnou výzvu proti christianofobii, ačkoli ta byla zcela zjevnou motivací teroristů, když došlo ke krutému výběru a zabíjení jejich obětí. Kromě několika čestných výjimek se neobjevily politické či mediální výzvy proti christianofobii před genocidou tisíců křesťanů v Nigérii, k níž došlo za ohromujícího mlčení médií na Západě. Proč tento dvojí standard? Má snad život křesťanů menší hodnotu než život ostatních lidí? Kam až povede averze západních politiků a médií vůči křesťanství?