Rozdíl mezi zavražděním 148 křesťanů v Keni a 50 muslimů na Novém Zélandu

20.04.2019, Outono.net

Ve městě Christchurch na Novém Zélandu terorista se střelnými zbraněmi zaútočil na dvě mešity a střílel na každého, kdo se nacházel uvnitř. Nejmladší obětí tototo strašného zločinu bylo teprve tříleté dítě. Terorista zabil 50 lidí včetně tříletého chlapce Mucada Ibrahima. Vrah Brenton Tarrant přenášel svůj zločin živě na Facebook. Video, které viděly miliony lidí, zachycuje, jak vstoupil do jedné z mešit a střílel na každého, kdo se nacházel uvnitř. Tento masakr si zaslouží, aby jej zavrhl každý, kdo má alespoň trochu slušnosti.

Doufám, že na Tarranta dopadne plnou vahou tíha zákona a že skončí ve vězení, z něhož už nikdy nebude moci vyjít. Na Novém Zélandu jsou nejzávažnější zločiny naštěstí trestány doživotním vězením.

List Guardian poukazuje na britskou Konzervativní stranu

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nelze si ani představit nic jiného, než že politici, média a náboženští představitelé nejrůznějších vyznání na celém světě dávali najevo, že tento masakr zavrhují. Některé úvahy, které jsem četl, upoutaly mou pozornost. Britský pokrokový list The Guardian otiskl článek muslimského autora H. A. Hellyera s nadpisem „Je nutno se postavit islamofobii, jež vedla ke střelbě v Christchurchi“, v němž autor tvrdí následující: „Pokaždé, když popíráme hrozbu protimuslimských předsudků nebo podceňujeme rozsah islamofobie – což se u nás děje i ve vládní Konzervativní straně – napomáháme v naší společnosti těm, kdo usilují o šíření nenávisti vůči muslimským komunitám“. Za zmínkou o Konzervativní straně se objevuje odkaz na článek, který hovoří o tom, že členové této strany kritizují islám (například zastávají názor, že „se staneme muslimskou zemí, kde bude platit šaría, pokud se k moci dostanou labouristé“). To znamená, že Hellyer spojuje útok na muslimy na Novém Zélandu s kritikou islámu, kterou nějací politici občas pronesou na druhém konci světa.

To, co list El País říká o islamofobii, neříká o christianofobii

Španělský socialistický list El País otiskl úvodník ve stejném duchu a s tímto nadpisem: „Islamofobní útok.“ V podtitulu tohoto úvodníku se tvrdí: „Nenávistné projevy vůči muslimské komunitě nemohou mít v demokracii místo.“ Článek končí těmito slovy: „Boj proti islamofobii je povinností a testem kvality demokracie.“ Je zarážející číst toto tvrzení v novinách, které nikdy neotiskly úvodník vyzývající k potírání christianofobie, navzdory tomu, že ta je nejvýznamnější příčinou pronásledování věřících (na světě jsou 3 ze 4 pronásledovaných osob pro víru křesťané) a dnes je důvodem 77% útoků proti náboženské svobodě ve Španělsku. Útoků, které levicová média, jako je El País, nechávají bez povšimnutí, snad proto, že velká část projevů této nenávisti pochází z politické levice. Tento list je názorným příkladem média s protikatolickými předsudky: El País před několika měsíci přirovnával Irsko k Pákistánu a srovnával Asiu Bibi - křesťanskou matku v Pákistánu odsouzenou k smrti za rouhání - s Willy Toledem, španělským komunistickým hercem, který čelí trestnímu stíhání za takové činy, jako je zesměšňování vražd katolíků v době španělské občanské války.

Nerovnoměrné reakce, když islamisté zavraždili 148 křesťanů

Dvojí metr pokrokových médií vůči islamofobii a christianofobii se vztahuje i na jejich reakce na teroristické útoky. 2. dubna 2015 islamističtí teroristé zaútočili na univerzitu v keňské Garisse a zabili 148 křesťanů. Teroristé vyhledávali křesťany, aby je pak zastřelili a sťali. Zjevně christianofobní motiv tohoto masakru odsoudila řada politiků a médií. V evropském parlamentu levicové strany usilovaly o vymazání zmínky o křesťanech v návrhu textu odsuzujícího tento masakr. The Guardian a El País tehdy neotiskly žádnou výzvu proti christianofobii, ačkoli ta byla zcela zjevnou motivací teroristů, když došlo ke krutému výběru a zabíjení jejich obětí. Kromě několika čestných výjimek se neobjevily politické či mediální výzvy proti christianofobii před genocidou tisíců křesťanů v Nigérii, k níž došlo za ohromujícího mlčení médií na Západě. Proč tento dvojí standard? Má snad život křesťanů menší hodnotu než život ostatních lidí? Kam až povede averze západních politiků a médií vůči křesťanství?

Další články

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.