Afričtí biskupové tvrdí, že polarizace v církvi je spíše politická než věroučná

„Bylo by velice smutné, kdyby se to přeneslo k nám do Afriky. Zasloužíme si něco lepšího,“ řekl Tambala listu Crux během panafrického kongresu o teologii, společnosti a pastoraci, který se konal 5. - 8. prosince v jihovýchodní Nigérii.

Tambala uvedl, že zaslepená politika jednotlivých stran se zdá být výkladovým klíčem, proč se tolik katolíků snaží porozumět různým záležitostem v církvi.

„Když patříte k dané skupině, automaticky také přejímáte její stanoviska v církvi, což považuji za velmi smutné,“ prohlásil. Arcibiskup Charles Palmer-Buckle z Cape Coast v Ghaně řekl, že jej rozdělení v církvi znepokojuje, zejména pokud jde o papeže Františka.

Když papež Benedikt XVI. rezignoval, byl Palmer-Buckle stejně jako většina světa v šoku, ale „modlili jsme se k Bohu za vhodného nástupce“. František je „muž, kterého nám dal Bůh, a rád bych věřil, že moji bratři biskupové na něj pohlížejí stejně“.

Palmer-Buckle i Tambala věří, že afričtí biskupové jsou jednotní a stojí za Františkem – a oba jsou znechuceni snahami v západním světě oslabit Františka a otevřeně ho napadat.

„My Afričané jsme vychováni tak, že na veřejnosti naše představené nikdy nekritizujeme,“ řekl Palmer-Buckle a dodal, že kdyby mu jeho otec dělal starosti nebo by s ním nesouhlasil, oslovil by ho „za zavřenými dveřmi“. „Mohl bych se modlit za americké, německé a další evropské biskupy, aby jednali stejně,“ řekl listu Crux.

„Když vystupují na veřejnosti a vyvolávají neloajálnost vůči papeži, neměli by zapomínat, že si podtrhávají koberec pod vlastníma nohama,“ řekl a dodal, že když biskupové napadají papeže, podkopávají tím vlastní autoritu mezi laiky.

Tambala řekl, že je zmatený, když slyší tvrzení, že František vytváří v církvi zmatek.

„Vůbec to nepovažujeme za kontroverzní,“ vyjádřil se za africkou hierarchii. „Je pro mě těžké, když slyším, že lidé mají potíže s porozuměním.“ „Vyjít na okraj společnosti, starat se o ty, kdo jsou přehlíženi, načichnout ovcemi – takový je náš život od nepaměti,“ dodal. Palmer-Buckle zdůraznil, že František také staví na tradici papeže Jana Pavla II. a Benedikta XVI., především pokud jde o to, co může africká církev nabídnout univerzální církvi.

Když vzpomínal na první synodu o Africe, kterou před pětadvaceti lety inicioval Jan Pavel II., Palmer-Buckle řekl, že tehdejší papež a nyní světec „přijal inkulturaci jako způsob evangelizace, kterou je nutno brát v Africe vážně“. Chápal také, že evangelizace „musí mít vliv na sociální, politický a ekonomický rozměr života církve“, řekl ghanský biskup a dodal, že Benedikt XVI. toto všechno přijímal a připojil dimenzi smíření, když před deseti lety svolal Synodu o Africe, aby pomohl uzdravit rozdělení na tomto kontinentě.

František „doplňuje to, co začal Jan Pavel II. a v čem pokračoval Benedikt,“ řekl Palmer-Buckle. Jako příklad uvedl roli, kterou v Římě hraje kardinál Peter Turkson z Ghany. Benedikt XVI. nejprve v roce 2009 vybral Turksona, aby vedl tehdejší vatikánský úřad pro spravedlnost a mír – jeho role se rozvinula a získala ještě větší význam za Františkova pontifikátu, kdy se z úřadu stalo superdikasterium na podporu integrálního lidského rozvoje. „My v Africe bychom měli na Turksonovu roli hledět jako na potvrzení toho, že skutečně můžeme něčím významným přispět,“ prohlásil Palmer-Buckle.

O papežově důrazu na ekologii si myslí, že toto má na africkém kontinentu obzvláštní ohlas. O nedávné Synodě o Amazonii Palmer-Buckle řekl, že „Amazonie je synonymem pro prales v Kongu“. „Biskupové v Africe spolupracují s biskupy v Brazílii a v Latinské Americe ohledně toho, jak lze zachránit ekologické plíce světa,“ řekl a dodal, že František nabízí model toho, jak biskupové mohou konstruktivním způsobem angažovat politiky. Palmer-Buckle poznamenal, že podle Františka není cílem zaměřovat se na negativní věci, ale spíše na to, „co můžeme dělat společně“. „Vybízí nás, abychom se v zásadních věcech zapojovali do politiky v naší zemi“ a „povzbuzovali to, co je pozitivní“, řekl.

Pro ty, kdo se snaží Františkovi porozumět, mají Tambala a Palmer-Buckle společnou radu: Berte papeže takového, jaký je, a čtěte z první ruky to, co říká.

„Zakládám si na tom, abych četl všechno, co říká a píše,“ prohlásil Palmer-Buckle. „Uchvacuje mě svými novými pohledy na evangelium. V žádném případě mi nikdo nemůže tvrdit, že by říkal něco, co je v rozporu s Benediktem nebo Janem Pavlem II.,“ uzavřel. „Říká totéž, jen přístupnějším způsobem.“