Rozvod poškozuje děti: nová tvrzení

Život v rozbitých rodinných svazcích se stává běžnou situací v celém západním světě. Jen v Itálii bylo v roce 2018 víc než 681 tisíc rozvedených mužů, a žen bylo víc než 990 tisíc. Třetina dětského obyvatelstva ve velké části západních zemí dnes zakouší rozpad rodiny, jak o tom v posledních letech svědčí evropské studie, a to rozvedených anebo oddělených. Všechny studie a výzkumy potvrzují, že děti z rozpadlých či odloučených rodin mají nižší úroveň duševního i fyzického zdraví a schopnosti společenské integrace v porovnání s dětmi ze stabilních rodin, ale jen málo studií se zabývalo otázkou, jak to působí na společenské zdraví, a to speciálně v oblasti školního prostředí.

Nedávno skupina dánských výzkumníků a vědců z různých zemí hodnotila spojitost mezi rozpadem rodiny a tím, jak se daří dětem ve škole, a v závislosti na věku zkoumali možný vliv okamžiku rozpadu rodiny na dítě. Nedávno publikovaná studie zkoumala školské výsledky 219 226 dětí a adolescentů ve věku 9 až 16 let a po kombinaci údajů z demografického registru týkajícího se demografické rodinné struktury s údaji v dotazníku o sociální úrovni založené na dotazníku o národní úrovni života v roce 2015 v Dánsku vyšlo následující. Celkově 5 % dětí mělo ve škole nízký prospěch. Z toho dětí, které žily v rodinách odloučených a rozvedených, je o 31 % víc jako těch, které žily ve stabilních rodinách. Děti pocházející z rozpadlých rodin mají vyšší pravděpodobnost, že budou žít v nízké životní a sociální úrovni ve škole ve srovnání s dětmi žijícími v úplné rodině; zvláště se to týká dětí, které zažily rozpad rodiny ve věku, kdy ještě byli předškoláci.

Rozvod s podmínkou
Nový údaj, který se vynořuje z tohoto velmi rozsáhlého výzkumu, říká, že „čím mladší bylo dítě, když se rodina rozpadla, tím vyšší je pravděpodobnost, že bude růst a integrovat se do školy s nižší úrovní sociální pohody ve srovnání s dětmi z celých rodin“. Dál výzkum potvrzuje, že když děti zažijí rozpad rodiny ve věku mezi 2 a 5 lety, vyskytuje se u nich vyšší pravděpodobnost slabého společenského přijetí a vztahu ve srovnání se staršími dětmi, s výjimkou dětí mezi 11 a 16 let, které zažily víc než dvě změny v rodinné struktuře (rozvody, odloučení, vytvoření nové rodiny nebo adopce).

Množství studií a výzkumů uskutečňované skupinami výzkumníků celého světa, týkající se ničivých účinků rozvodů na životní úroveň a na školský výkon/integraci dětí, by měl přivést každý stát a vládu k tomu, aby znovu zvážil ani ne tak neodvolatelnost manželského slibu, který pro katolické křesťany je také slibem Bohu, ale aspoň změnit příliš volnou legislativu o rozvodech svazků uzavřených z laických a civilních důvodů. Dovolte mi jednoduchý návrh: skoro padesát let od schválení zákona z roku 1970 o rozvodech v Itálii, ať se slaví toto výročí, jak chce, ale ať se udělá jednoduchá a nevyhnutelná změna v jeho článcích 1 nebo 3 o tom, že manželství bude moct být rozvedeno jen... za podmínky, že nejmenší děti budou mít už aspoň 6 let, nebo jestli chceme brát do úvahy a respektovat zásadní princip „opatrnosti“, měli bychom to odložit a podmínit možnost rozvodu až za stavu, kdy děti dosáhnou 11 let. Byla by to nevyhnutelná volba z pohledu vědeckých i občanských výsledků a pozorování, kdy se bere do úvahy „nejlepší zájem dítěte“ a budoucnost země.

Luca Volontè, lanuovabq.it
Přeložil Mons. Ladislav Hučko