25.02.2020, CNA
Myšlenky papeže Františka o svém předchůdci a dalších tématech jsou zaznamenány v italsky psané knize „Sv. Jan Pavel Veliký“, která vyšla 11. února a jejím spoluautorem je P. Luigi Maria Epicoco.
Kniha je rozdělena do pěti kapitol, každá přináší informace o různých aspektech či obdobích života Jana Pavla II. Po nich následuje rozhovor s papežem Františkem o souvisejících tématech, který probíhal od června 2019 do ledna 2020.
V jedné kapitole devětatřicetiletý P. Epicoco obsáhle cituje z listu Jana Pavla II. „Dar a tajemství“, který tento polský světec napsal u příležitosti 50. výročí svého kněžského svěcení.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
František podle svých slov věří, že stačí přečíst si list, který napsal na Zelený čtvrtek nebo některá jeho kázání, která pronesl jako biskup v Buenos Aires, „aby bylo zřejmé, že je v naprostém souladu s myšlením sv. Jana Pavla II. ohledně kněžství“.
Papež František dále říká, že je „přesvědčen o tom, že celibát je dar a milost. Když kráčím ve stopách Pavla VI., posléze Jana Pavla II. a Benedikta XVI., jsem si jistý, že celibát je rozhodující milostí, která charakterizuje latinskou katolickou církev. Opakuji: Je to milost, nikoli omezení.“
Papež František byl provinciálem jezuitů, když byl Jan Pavel II. zvolen římským biskupem. Poznamenal, že když byla tato zpráva oznámena, právě řídil auto. Zaslechl jméno „Wojtyla“ a nepoznal je. Zprvu se domníval, že nový papež je Afričan.
„Uslyšel jsem jeho první slova a měl jsem velmi dobrý pocit,“ vzpomínal František. „A tento dojem se poté ještě zesílil, když mi řekli, že býval univerzitním kaplanem, profesorem filozofie, horolezcem, lyžařem, sportovcem a mužem, který se hodně modlil. Měl jsem ho moc rád. Okamžitě jsem si ho velice oblíbil.“
K prvnímu setkání obou mužů došlo, když Jan Pavel II. v roce 1987 navštívil Argentinu. Byl to „temný moment v mém životě“, řekl František. Tehdejší P. Jorge Bergoglio se vrátil do Argentiny z Německa, kde pobýval kvůli svému doktorátu „a unikl tam z tísnivé atmosféry mé řeholní provincie“.
K druhému setkání došlo v roce 1994 na biskupské synodě o zasvěceném životě, kdy byl Bergoglio pomocným biskupem v Buenos Aires.
Setkali se také na dalších synodách a při návštěvách ad limina.
V roce 2001 papež Jan Pavel II. jmenoval arcibiskupa Bergoglia kardinálem.
František se podělil o svou vzpomínku na okamžik, kdy od papeže přijímal červený klobouk: „Když jsem klečel a přebíral kardinálský biret, pocítil jsem silnou touhu neomezit se jen na pozdravení pokoje, ale políbit Janu Pavlu II. ruku.“
„Někteří mě za toto gesto kritizovali,“ dodal, „ale bylo to z mé strany spontánní.“
Papež František v roce 2014 sv. Jana Pavla II. kanonizoval.
„Stačí se podívat na jeho život, „abychom viděli, že Jan Pavel II. ,byl cítit po ovcích’,“ řekl František. „Byl to pastýř, který miloval lidi a lidé mu to opláceli nesmírnou láskou.“
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.