25.02.2020, LSN
Pokud by byl zákon schválen, umožnil by eutanazii nebo asistovanou sebevraždu v případech „zjevně vysilujících onemocnění bez možnosti léčby, která nemají řešení a způsobují značné utrpení“, řekla agentuře Reuters mluvčí vlády María Jesús Montero.
K dobrovolné eutanazii dochází, když lékař pacienta na jeho vlastní žádost usmrtí.
Asistovanou sebevraždou je předepsání smrtící dávky léků lékařem pacientovi, který si poté léky podává sám. Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou v současné době legální v Belgii, Lucembursku, Kolumbii, Kanadě, Nizozemsku a australském státě Victoria, zatímco Švýcarsko a některé státy USA umožňují asistovanou sebevraždu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Podle agentury AP zákon rovněž stanoví, že pacienti nebudou nuceni čekat déle než měsíc po podání první žádosti o eutanazii nebo asistovanou sebevraždu. První žádost budou posuzovat dva lékaři a poté musí pacient podat další žádost, kterou zašle ke schválení komisi.
Návrh zákona čelí silným námitkám jak ze strany katolické církve, tak ze strany konzervativní lidové strany a krajně pravicové strany Vox.
Španělská biskupská konference v prohlášení na svých webových stránkách uvedla, že církev „vždy považovala eutanazii za morální zlo a útok na důstojnost osoby. Svatý Jan Pavel II. prohlásil, že „ve shodě s učitelským úřadem našich předchůdců a ve společenství s biskupy katolické církve znovu prohlašujeme, že eutanazie je těžké porušení Božího zákona, protože je to vědomé zabití lidské osoby, které je morálně nepřijatelné“.
Biskupové dodávají, že eutanazie a asistovaná sebevražda jsou mimo oblast medicíny a porušují hippokratovu přísahu, jíž skládají lékaři a která uvádí: „Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit jak zemřít“.
Rovněž poznamenali, že argumenty pro eutanazii a asistovanou sebevraždu jakožto skutky založené na samostatném rozhodnutí jsou chybné. „... není možné chápat eutanazii a asistovanou sebevraždu jako něco, co se týká výhradně autonomie jednotlivce, protože takové postupy zahrnují účast dalších lidí, v tomto případě zdravotnického personálu,“ uvádějí.
Biskupové píší, že namísto zabíjení lidí by země měla posílit své úsilí o paliativní péči, která by zmírnila bolest a utrpení umírajících a nabízela doprovázení jejich rodiny a blízkých.
Mluvčí strany Vox Rocio Monasteriová řekla agentuře Reuters, že její strana bude „urputně“ bojovat proti tomuto návrhu zákona, jenž vyzývá k „odstraňování“ lidí, kteří již pro společnost nejsou užiteční.
Papež František často eutanazii odsuzuje, nazval ji „hříchem proti Bohu“ a řekl, že „se zakládá na utilitárním pohledu na osobu, jež se stává zbytečnou nebo ji lze ztotožnit s náklady, pokud z lékařského hlediska nemá naději na zlepšení svého stavu nebo se již nemůže vyhnout bolesti.“
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.