Církevní jaro na Ukrajině

16.03.2020, RC Monitor 5/2020

Stále více mladých mužů má zájem o kněžství. Roky po rozpadu sovětského režimu a konci komunistického náboženského pronásledování a represí tato země nyní zažívá znovuzrození kněžských povolání. Svjatoslavu Ševčukovi je 49 let. Možná je mladý, ale je očitým svědkem přerodu Ukrajiny a ví, jak vypadá pronásledování a svoboda.

Když v 90. letech pocítil povolání ke kněžství, jeho země byla ještě součástí Sovětského svazu. Praktikování náboženství bylo přísně zakázáno a seminární studium probíhalo tajně v podzemí. Viděl, jak byli jeho katoličtí bratři a sestry pronásledováni a zatýkáni.

Tehdy Ševčuk dostal ze zahraniční finanční dar, který mu umožnil pokrýt své životní náklady, když se stal seminaristou a studentem teologie. V roce 1994 byl vysvěcen na kněze.

Roku 1991 se Sovětský svaz rozpadl a Ukrajina se stala samostatnou. S nezávislostí rovněž přišla náboženská svoboda. Od roku 2011 Ševčuk působí jako arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve. Řeckokatolíci jsou na Ukrajině sice menšinou, ale jejich přítomnost v zemi lze sledovat až do 10. století.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Mnoho mladých mužů odpovědělo na Boží povolání“
Řeckokatoličtí Ukrajinci jsou největší komunitou ze všech 24 východních katolických církví a jsou v plném společenství s Římem. Ševčuk, který žije v Kyjevě, svědčí o tom, že navzdory mnoha obtížím, kterým tato země ještě musí čelit v důsledku desetiletí sovětské okupace a současných ozbrojených konfliktů v regionu, mnozí se rozhodují odpovědět na Boží povolání a vydat se cestou kněžství: „Dnes,“ říká, „mnoho mladých mužů odpovídá na Boží povolání.“

Ačkoli je dnes na Ukrajině zákonem povoleno studovat v semináři a náboženské pronásledování bylo oficiálně zakázáno, přesto ekonomické a další obtíže jsou běžné a početné.

Potřeba autentických pastýřů
Starší Ukrajinci se stále obávají špehování, zrady a trestu, což byly běžné praktiky v desetiletích, kdy zemi okupoval sovětský režim. Vzhledem k tomu, že mnozí žijí sami, často pociťují beznaděj a končí jako alkoholici. „Máme naléhavou potřebu opravdových pastýřů, kteří budou schopni stát se součástí života lidí a kteří je budou moci doprovázet,“ vysvětlil arcibiskup.

Beze strachu
Ševčuk je docela optimistický, protože situace se mění: „Mám radost, když vidím, že naši seminaristé prožívají své povolání beze strachu.“

Formace těchto mladých mužů v semináři je možná díky darům, které přicházejí z celého světa. Tyto dary posílá organizace Pomoc církvi v nouzi (ACN).

Všichni můžeme přispět, bez ohledu na to, kde žijeme, abychom podpořili řeckokatolickou církev na Ukrajině – a papež František opakovaně řekl, že je to jeho přání – a pomohli těmto mladíkům dokončit jejich formaci a studia, aby se mohli stát kněžími, které jejich komunity potřebují. Pošlete jim upřímný dar víry!

Dolors Massot, Aleteia
Přeložil Pavel Štička

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.