Církevní jaro na Ukrajině

16.03.2020, RC Monitor 5/2020

Stále více mladých mužů má zájem o kněžství. Roky po rozpadu sovětského režimu a konci komunistického náboženského pronásledování a represí tato země nyní zažívá znovuzrození kněžských povolání. Svjatoslavu Ševčukovi je 49 let. Možná je mladý, ale je očitým svědkem přerodu Ukrajiny a ví, jak vypadá pronásledování a svoboda.


Když v 90. letech pocítil povolání ke kněžství, jeho země byla ještě součástí Sovětského svazu. Praktikování náboženství bylo přísně zakázáno a seminární studium probíhalo tajně v podzemí. Viděl, jak byli jeho katoličtí bratři a sestry pronásledováni a zatýkáni.

Tehdy Ševčuk dostal ze zahraniční finanční dar, který mu umožnil pokrýt své životní náklady, když se stal seminaristou a studentem teologie. V roce 1994 byl vysvěcen na kněze.

Roku 1991 se Sovětský svaz rozpadl a Ukrajina se stala samostatnou. S nezávislostí rovněž přišla náboženská svoboda. Od roku 2011 Ševčuk působí jako arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve. Řeckokatolíci jsou na Ukrajině sice menšinou, ale jejich přítomnost v zemi lze sledovat až do 10. století.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Mnoho mladých mužů odpovědělo na Boží povolání“
Řeckokatoličtí Ukrajinci jsou největší komunitou ze všech 24 východních katolických církví a jsou v plném společenství s Římem. Ševčuk, který žije v Kyjevě, svědčí o tom, že navzdory mnoha obtížím, kterým tato země ještě musí čelit v důsledku desetiletí sovětské okupace a současných ozbrojených konfliktů v regionu, mnozí se rozhodují odpovědět na Boží povolání a vydat se cestou kněžství: „Dnes,“ říká, „mnoho mladých mužů odpovídá na Boží povolání.“

Ačkoli je dnes na Ukrajině zákonem povoleno studovat v semináři a náboženské pronásledování bylo oficiálně zakázáno, přesto ekonomické a další obtíže jsou běžné a početné.

Potřeba autentických pastýřů
Starší Ukrajinci se stále obávají špehování, zrady a trestu, což byly běžné praktiky v desetiletích, kdy zemi okupoval sovětský režim. Vzhledem k tomu, že mnozí žijí sami, často pociťují beznaděj a končí jako alkoholici. „Máme naléhavou potřebu opravdových pastýřů, kteří budou schopni stát se součástí života lidí a kteří je budou moci doprovázet,“ vysvětlil arcibiskup.

Beze strachu
Ševčuk je docela optimistický, protože situace se mění: „Mám radost, když vidím, že naši seminaristé prožívají své povolání beze strachu.“

Formace těchto mladých mužů v semináři je možná díky darům, které přicházejí z celého světa. Tyto dary posílá organizace Pomoc církvi v nouzi (ACN).

Všichni můžeme přispět, bez ohledu na to, kde žijeme, abychom podpořili řeckokatolickou církev na Ukrajině – a papež František opakovaně řekl, že je to jeho přání – a pomohli těmto mladíkům dokončit jejich formaci a studia, aby se mohli stát kněžími, které jejich komunity potřebují. Pošlete jim upřímný dar víry!

Dolors Massot, Aleteia
Přeložil Pavel Štička


Další články



Praktický průvodce k vytvoření rytmu modlitby: Pozvánka k životu, jehož středem je Bůh

15.07.2026, Spiritual Direction

Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

Papež Lev XIV.: Lékař by nikdy neměl rozhodovat o životě nenarozeného dítěte

10.07.2026, ACI Prensa

Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.