21.03.2020, RC Monitor 5/2020
„Jedem, který ochromuje církev, je názor, že bychom se měli přizpůsobit duchu doby, duchu tohoto věku, a ne duchu Božímu. Názor, že bychom měli relativizovat Boží přikázání a nově interpretovat učení o zjevené víře,“ řekl.
Upozornil, že dokonce i v církvi řada lidí „touží“ po katolicismu bez dogmat, bez svátostí a bez neomylného učitelského úřadu.
Müller, bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry, celebroval 1. ledna mši na Slavnost Matky Boží, Panny Marie. V kázání se zamýšlel nad lidskou touhou přijímat náhražkové uspokojení, když na Boha není brán zřetel.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Díkůvzdání Pánu je klíč ke štěstí
„Ale ten, kdo věří, nepotřebuje žádnou ideologii,“ prohlásil. „Ten, kdo má naději, nesáhne po drogách. Ten, kdo miluje, neprahne po lákadlech tohoto světa. Ten, kdo miluje Boha a své bližní, nachází štěstí v sebeobětování.“
„Šťastní a svobodní budeme tehdy, když si osvojíme způsob života, k němuž Bůh volá osobně každého z nás: ve svátosti manželství, v celibátním kněžství nebo v řeholním životě podle tří evangelijních rad – chudoby, poslušnosti a čistoty – pro království nebeské,“ pokračoval.
Müller zdůraznil, že díkůvzdání Bohu je klíčovou součástí křesťanského života. Na počátku nového roku vyzval katolíky, aby vyjadřovali vděčnost za celé stvoření, za to, že byl do světa poslán Kristus jako náš Spasitel, za blahoslavenou Pannu Marii, za katolickou církev, za dar rodiny a za všechna požehnání, která lze tak snadno považovat za samozřejmost.
„My křesťané si uvědomujeme, že k životu patří hudba: V našich srdcích zaznívá píseň díkůvzdání za naši spásu. Její melodií je láska a její harmonií je radost v Bohu,“ řekl.
Místo aby vkládal naději v osud, křesťan uznává, že utrpení je nevyhnutelné, ale přesto může nacházet radost v Kristu, jenž také trpěl a otevřel nám dveře k věčnému životu, uvedl.
V těchto těžkých časech však skandály v církvi a krize v tradičně křesťanských společnostech na Západě vedou mnohé k tomu, aby si úzkostlivě kladli otázku, zda se skála, na které Kristus postavil svou církev, nehroutí, prohlásil kardinál.
„Někteří se domnívají, že katolická církev zaostává o 200 let za současným světem. Je toto obvinění pravdivé?“
Ti, kdo vyzývají k modernizaci, požadují, aby církev kvůli vytvoření „nového náboženství světové jednoty“ odmítla to, co považuje za pravdivé, varoval Müller.
„Jedinou cenou, kterou by církev musela zaplatit za to, aby byla přijata do tohoto metanáboženství, je vzdát se svého nároku na pravdivost. Zdá se, že by to nebyl zase takový problém, jelikož relativismus převládající v našem světě stejně odmítá myšlenku, že bychom vůbec mohli znát pravdu, a vydává se za garanta míru mezi všemi světonázory a světovými náboženstvími.“
Postkřesťanská společnost vítá tyto snahy přetvořit církev na „pohodlné občanské náboženství“, řekl kardinál. Lékem na sekularizaci v církvi je život víry, život v trvalé pravdě Kristově, prohlásil Müller. Bůh, který je věčný, se nemůže měnit podle rozmarů společnosti, zdůraznil. „Boží univerzální pravda, která byla přítomna v konkrétní lidské bytosti, Ježíši Nazaretském, je přítomna zde a nyní – v prostoru a čase našich dějin,“ řekl Müller. „Ježíš Kristus není reprezentantem nějaké pravdy, která by platila jen mimo náš čas: On osobně je ,ta cesta, pravda i život‘“.
ze zpráv Catholic News Agency a a Catholic Herald přeložil Pavel Štička
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
18.09.2026, RC Monitor 17/2026
V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.
21.10.2026, RC Monitor 19/2026
Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
13.10.2026, Vatican News
Papež Lev XIV. se po nedělní modlitbě Anděl Páně 11. října 2026 obrátil na poutníky na Svatopetrském náměstí se dvěma naléhavými tématy. Tím prvním byla válka na Ukrajině a její dopad na nejchudší obyvatele světa. Římský biskup připomněl, že konflikt nezasahuje jen ty, kdo žijí v jeho bezprostřední blízkosti, ale také lidi závislé na dodávkách obilí, pro něž se každodenní chléb stal předmětem vyjednávání. Vyzval proto všechny zúčastněné strany, aby zajistily bezpečnou plavbu Černým mořem pro obilní transporty. „Každodenní chléb milionů lidí se nesmí stát válečným rukojmím,“ zdůraznil papež. Na náměstí přitom přivítal poutníky z mukačevské řeckokatolické eparchie, tedy z regionu, který dopady války pociťuje přímo.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.