Všechno zlé k něčemu dobré: Vzdělávání dětí v nouzovém stavu

Možná by pro některé mohlo být přínosem seznámit se s podněty z prostředí, kde se děti trvale vzdělávají především v rodině, tedy z rodin se zavedeným domácím rodinným vzděláváním. Následuje tedy pokus o velmi stručný návrh několika takových podnětů vytvořený odrostlými dětmi i rodiči z rodin po celá desetiletí provozujících vzdělávání dětí doma v rodině:

1. Je třeba odlišit rodiny se zavedeným domácím vzděláváním, kterých se nová situace dotkne určitě méně, ale i tak musí reagovat; problém jistě nebude s vlastním školním učivem, které tyto děti ostatně zvládají s velkou rezervou, ale i tyto rodiny nepříjemně zasáhne nemožnost pokračovat v mnoha externích aktivitách pro rodiny s domácím vzděláváním právě typických jako jsou kroužky, sportovní oddíly, umělecké školy atd.; mnohé podněty se tedy můžou vztahovat i na tyto rodiny.

2. Další „zvýhodněnou“ kategorií rodin pro současnou svízelnou situaci jsou velké rodiny s přirozeným týmem dětí, který – jak dobře ví homeschooleři – může docela dobře fungovat velmi autonomně: starší se starají o mladší, děti se velmi efektivně vzdělávají navzájem, děti se tak optimálně socializují a rodiče nejsou ani zdaleka tolik přetíženi jako když se snaží „být u všeho“; je tedy velmi aktuální, tam kde je to možné, využívat týmové součinnosti dětí v rodině; schopnost dětí vzdělávat se navzájem se bohužel nedoceňuje, přitom i vztahům v rodině spolupráce sourozenců velmi prospěje a asi není tolik nevhodné vnést do tématu vynuceného pandemií optimistický aspekt úslovím „Všechno zlé k něčemu dobré“.

3. Respektovat preference a individualitu dětí ve vzdělávání, tj. využívat přirozeného zájmu a talentu je samozřejmě vhodné vždycky, ale ve ztížených podmínkách je tento ohled patrně zvlášť významný; dopřát dětem více svobody při výběru předmětů vzdělávání se v domácím vzdělávání obecně velmi osvědčuje; pochopitelně do určování akcentů při vzdělávání dětí budou vstupovat i školy a je tedy na rodičích, jak vybalancují určitou nutnou unifikaci školního systému s individuálními potřebami a preferencemi dětí; každodenní řízení vzdělávání dětí doma školou je totiž něco úplně jiného než skutečné svobodné domácí vzdělávání.

4. Využívat nové technologie je samozřejmě nesmírná výhoda a sama o sobě může zásadně pozitivně ovlivnit vzdělávací proces ať už ve smyslu spolupráce rodin se školou či jinými externími oficiálními institucemi nebo pro vytváření on-line přirozených vzdělávacích komunit či využívání materiálů dostupných na internetu; oproti v normálních podmínkách mnohdy kontroverznímu užívání internetu dětmi – hry, sociální sítě – je tu zvýrazněný velmi pozitivní vliv počítačů, ačkoliv nadále je naléhavě nutné, aby rodiče i starší zodpovědní sourozenci dohlíželi na způsob užívání mobilu a internetu dětmi.

5. Konečně: NEBÁT SE TOHO!; děti se v rodině naučily mluvit, chodit, jíst a spoustu dalších důležitých věcí a není důvod se obávat, že by neměly v rodině zvládnout i vzdělávání na úrovni základní školy, rodina je nejpřirozenější prostředí pro výchovu a tedy vzdělávání dětí, nikdo k sobě nemá tak blízko jako členové rodiny, doma je prostě doma.

Tolik asi velmi stručně několik podnětů k aktuální situaci. Jen je určitě vhodné ještě jednou připomenout, že k náhle vzniklé situaci je opravdu při vší náročnosti možné přistupovat pozitivně i jako k příležitosti k zintenzivnění vztahů v rodině a k svobodnému individuálnímu rozvíjení osobnosti dětí, tedy k nesmírně důležitým aspektům, ke kterým při dennodenní povinné docházce do školy mnohdy nebývá dost času a prostoru. Není od věci připomenout známou skutečnost, že stárnoucí rodiče nelitují toho, že se věnovali dětem, naopak jim často bývá líto toho, že si na děti nenašli více času a že už to nejde vrátit. Zní to možná dost hloupě, ale mnozí rodiče možná časem budou koronaviru vděční, že je přiblížil jejich dětem...

František Steinhauser