17.04.2020, RC Monitor 7/2020
Tambala uvedl, že zaslepená politika jednotlivých stran se zdá být výkladovým klíčem, proč se tolik katolíků snaží porozumět různým záležitostem v církvi.
„Když patříte k dané skupině, automaticky také přejímáte její stanoviska v církvi, což považuji za velmi smutné,“ prohlásil.
Arcibiskup Charles Palmer–Buckle z Cape Coast v Ghaně řekl, že jej rozdělení v církvi znepokojuje, zejména pokud jde o papeže Františka.
Když papež Benedikt XVI. rezignoval, byl Palmer–Buckle stejně jako většina světa v šoku, ale „modlili jsme se k Bohu za vhodného nástupce“.
František je „muž, kterého nám dal Bůh, a rád bych věřil, že moji bratři biskupové na něj pohlížejí stejně“.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„My Afričané jsme vychováni tak, že na veřejnosti naše představené nikdy nekritizujeme,“ řekl Palmer–Buckle a dodal, že kdyby mu jeho otec dělal starosti nebo by s ním nesouhlasil, oslovil by ho „za zavřenými dveřmi“.
„Mohl bych se modlit za americké, německé a další evropské biskupy, aby jednali stejně,“ řekl listu Crux.
„Když vystupují na veřejnosti a vyvolávají neloajálnost vůči papeži, neměli by zapomínat, že si podtrhávají koberec pod vlastníma nohama,“ řekl a dodal, že když biskupové napadají papeže, podkopávají tím vlastní autoritu mezi laiky.
„Je pro nás těžké, když slyšíme, že lidé mají potíže s porozuměním,“ vyjádřil se za africkou hierarchii. „Vyjít na okraj společnosti, starat se o ty, kdo jsou přehlíženi, načichnout ovcemi – takový je náš život od nepaměti,“ dodal.
Palmer–Buckle zdůraznil, že František také staví na tradici papeže Jana Pavla II. a Benedikta XVI., především pokud jde o to, co může africká církev nabídnout univerzální církvi.
Když vzpomínal na první synodu o Africe, kterou před pětadvaceti lety inicioval Jan Pavel II., Palmer–Buckle řekl, že tehdejší papež a nyní světec „přijal inkulturaci jako způsob evangelizace, kterou je nutno brát v Africe vážně“.
Chápal také, že evangelizace „musí mít vliv na sociální, politický a ekonomický rozměr života církve“, řekl ghanský biskup a dodal, že Benedikt XVI. toto všechno přijímal a připojil dimenzi smíření, když před deseti lety svolal Synodu o Africe, aby pomohl uzdravit rozdělení na tomto kontinentě.
František „doplňuje to, co začal Jan Pavel II. a v čem pokračoval Benedikt,“ řekl Palmer–Buckle.
Jako příklad uvedl roli, kterou v Římě hraje kardinál Peter Turkson z Ghany.
Benedikt XVI. nejprve v roce 2009 vybral Turksona, aby vedl tehdejší vatikánský úřad pro spravedlnost a mír – jeho role se rozvinula a získala ještě větší význam za Františkova pontifikátu, kdy se z úřadu stalo superdikasterium na podporu integrálního lidského rozvoje.
„My v Africe bychom měli na Turksonovu roli hledět jako na potvrzení toho, že skutečně můžeme něčím významným přispět,“ prohlásil Palmer–Buckle.
O papežově důrazu na ekologii si myslí, že toto má na africkém kontinentu obzvláštní ohlas.
O nedávné Synodě o Amazonii Palmer–Buckle řekl, že „Amazonie je synonymem pro prales v Kongu“.
„Biskupové v Africe spolupracují s biskupy v Brazílii a v Latinské Americe ohledně toho, jak lze zachránit ekologické plíce světa,“ řekl a dodal, že František nabízí model toho, jak biskupové mohou konstruktivním způsobem angažovat politiky.
Palmer–Buckle poznamenal, že „František nás vybízí, abychom se v zásadních věcech zapojovali do politiky v naší zemi“ a „povzbuzovali to, co je pozitivní“.
Pro ty, kdo se snaží Františkovi porozumět, mají Tambala a Palmer–Buckle společnou radu: Berte papeže takového, jaký je, a čtěte z první ruky to, co říká.
„V žádném případě mi nikdo nemůže tvrdit, že by říkal něco, co je v rozporu s Benediktem nebo Janem Pavlem II.,“ uzavřel Palmer–Buckle. „Říká totéž, jen přístupnějším způsobem.“
Christopher White, cruxnow.com
Přeložil Pavel Štička
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
08.07.2026, ACI Prensa
V době, kdy se ve francouzském Národním shromáždění opět otevřela debata o legalizaci eutanazie, francouzští biskupové opět vyzvali katolíky, aby se spojili v modlitbě a zapojili se do novény za život. Cílem návrhu zákona o eutanazii, jenž nese pojmenování „Právo na pomoc při umírání“, je legalizovat podávání smrtících látek pacientům, kteří si přejí ukončit vlastní život. Po prvním schválení v květnu 2025 o návrhu znovu hlasovala francouzská dolní komora Národního shromáždění. To jej 25. února ve druhém čtení schválilo.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.