Týden ve světě katolickýma očima - 14. 5. 2020

14.05.2020, RCM

Kardinálové Gerhard Müller, Joseph Zen a Janis Putjas, arcibiskup Carlo Maria Viganò a další signatáři vydali výzvu „Církvi a světu“, v níž varují před tím, že světoví vůdci používají současnou pandemii jako záminku pro omezení základních práv a přípravu nekontrolované světové vlády. Výzvu prý původně podepsal i kardinál Sarah, ten to však záhy popřel, resp. svůj podpis stáhl.


Kardinál Müller, bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry, se následně musel hájit proti ostré reakci ze strany ostatních německých biskupů, že výzva předkládá „primitivní konspirační teorie“, a obvinil své oponenty, že výzvě podsouvají tvrzení, že pandemie je „výmysl sloužící k vyvolání paniky“, a že každého oponenta hned označují za konspiračního teoretika.

V úterý 12. května zemřel ve věku 84 let kardinál Renato Corti, emeritní biskup piemontské diecéze Novara.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jeffrey Mirus komentuje radikální program německé Synodální cesty: „Synodální cestu lze redukovat na následující nejapné teze:

  • Víme, že muž a žena jsou stejní. Proto mezi nimi nemohou existovat rozdíly v rolích či autoritě. Poněvadž je to nemožné, Bůh to nemohl zamýšlet, a každé takové rozlišení musí být odmítnuto jako čistě lidské/kulturní, a to i pokud jde o svátost svěcení.
  • Víme, že lidská náklonnost a sexuální touha může mít různé podoby a formy vyjádření. Proto nelze tvrdit, že některé formy jsou lepší než jiné, nebo že některé jsou správné a jiné špatné. A protože je to nemožné, Bůh nemohl zamýšlet takové posuzování, a každé takové rozlišování musí být odmítnuto jako čistě lidské/kulturní.
  • Při utváření nauky a praxe Církve je třeba uznávat a respektovat sensus fidelium, který je třeba definovat jako dominantní postoje dobové vědecké kultury přejaté těmi, kdo se pokládají za členy Katolické církve. Právě tento ’cit věřících‘ správně řídí a utváří učení Církve v každé době.“

Mirus kriticky analyzuje tyto teze a dochází k závěru, že „ze všech světových církví vykazuje ta německá největší nepoměr mezi nesmírným bohatstvím a žalostnou slabostí; tento vzorec je však typický pro celý Západ.“

Benediktinský opat kritizuje návrhy na univerzální nepodmíněný příjem. „Něco takového by podnítilo lidskou a sociální apokalypsu, neboť je to téměř proti přirozenosti.“ Namísto toho navrhuje modlitbu za jinou „univerzální mzdu“: totiž spásu všech duší.

Steve Skojec tvrdí, že ve svém nově vydaném životopise emeritní papež Benedikt XVI. potvrzuje svoji rezignaci na papežský úřad, ale trvá na matoucích formulacích, podle nichž si podržel „duchovní rozměr“ papežství. „Zůstává záhadou, co by tento ’duchovní rozměr‘ papežství měl podle něj být, že si jej mohl podržet. Kdybych musel hádat, řekl bych, že jde o modlitbu za celou Církev – ale to by přece mohl dělat, i kdyby se vrátil ke svému předchozímu stavu kardinála. Je vskutku zvláštní, jak lpí na něčem, čeho se vzdal,“ vrtí hlavou Skojec.

Phil Lawler analyzuje situaci kolem nového obvinění kardinála Pella. Australská královská komise shledala, že kardinál „věděl o sexuálním zneužívání v 70. letech, ale nepodnikl žádné kroky“. „I kdyby nález komise byl přiměřený – což je sporné, není to důvod dělat z Pella obětního beránka. K dotyčným zneužitím došlo v 70. letech. Kardinál Pell se stal biskupem až v roce 1987,“ upozorňuje Lawler. „Pell přiznal, že slyšel o problémech v koleji sv. Patrika. Rozhodl se mlčet. Úplně stejně v 80. a 90. letech desítky, ne-li stovky informovaných katolíků (včetně mě) ’slyšely o problémech‘ mezi kardinálem McCarrickem a seminaristy v arcidiecézi Newark. Neměli jsme přímé důkazy a věc nespadala pod naši přímou zodpovědnost, takže jsme také mlčeli. Pokud je Pell vinen tím, že netlačil na biskupy, aby jednali, pak mnohem větší vinu nesou sami biskupové.“

„Pozdravení pokoje by mělo být pečlivě přehodnoceno a prověřeno,“ říká v interview Don Enrico Finotti, odborník na liturgickou reformu po 2. vatikánském koncilu. „Neměli bychom se obávat změn, pokud se ukážou jako nutné nebo vhodné. Je zřejmé, že postupující sekularizace, která pozdravení pokoje zachvátila, by měla být napravena, aby se mu navrátila jeho posvátná povaha a uměřená střízlivost vlastní každé liturgii, zejména té římské,“ říká Finotti.

„Co když Antikrist není osoba, nýbrž liturgický ritus?“ ptá se salesián Marco Begato. „Někteří liturgici dnes prosazují snahu o vytvoření nových liturgických ritů inspirovaných kosmicko-existenciálním symbolismem: jakousi ’třetí cestu‘, alternativu k dvěma hlavním názorovým proudům současnosti, jež by měly být oba odstraněny. První se hlásí k tradiční liturgii: starobylému tridentskému ritu nebo reformě současné liturgie podle tradičního vkusu. Druhý prosazují ti, kdo chtějí pokračovat v ’duchu 70. let‘: přijímají v zásadě půdorys Novus ordo missae Pavla VI., ale přizdobují liturgii prvky převzatými z moderní kultury: tancem, nástroji, barvami, verši… Výsledek je často značně nevkusný a vzdálený liturgické tradici, nezdá se však ani, že by jej nějak nadšeně přijímal Boží lid (soudě podle vyprázdněných kostelů), nebo že by věřícím poskytoval potřebnou duchovní vzpruhu (soudě podle nedostatku formace u těch, kdo v kostelích ještě zůstali). S ohledem na to předkládají inovátoři „liturgickou třetí cestu“, charakteristickou mimořádnou estetickou rafinovaností jak v teorii, tak v liturgické praxi.“ Begato následně popisuje teoretické a praktické aspekty tohoto nového liturgického konceptu, ptá se však: „Kde je tady Kristus? Kde je Kristus v naturalistickém přístupu? Kde je Kristus v novopohanské symbolice? V odstupu od tradice? V pozornosti věnované vodě, světlu, přírodě? Důvod, proč mě nepřesvědčují současné liturgické návrhy, ale ponořil jsem se do zkoumání oné „první“ cesty (kterou jsem objevil teprve nedávno), je na prvním místě teologický a christologický – christocentrický. Tradiční ritus ke mně hovoří o Kristu, klade Krista do centra, dává mi pocítit, že pochází od Krista samého. V současných paganizujících liturgických návrzích Krista nenalézám,“ píše italský salesián.


Další články



Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

Úžasné proroctví z doby, kdy byl Fulton Sheen ministrantem

14.10.2026, Catholic Arena

Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.