Aby se nám nic nestalo… aneb antiamen

17.08.2020, RC Monitor 16/2020

Tuto prosbu slýchávám při téměř každé modlitbě z úst malých a i větších kluků, když spolu v létě táboříme. Jednou už jsem jim to přátelsky vytýkal. Chápu jejich starost a volání po Boží ochraně před zlem, která k člověku patří, ale to vyjádření je přece jen příliš povšechné.

Ani na táboře, ani v životě totiž nejde o to, aby se nikomu nic nestalo. Naopak z tábora má kluk přijet a životem člověk projít změněn, něco se má stát, něco má prožít, něčím být pohnut (jak citově, tak z místa na místo, tak třeba ve svém názoru nebo postoji). K čemu by byly společně strávené chvíle bez dobrodružství, bez uvedení touhy v čin, bez napínání tětiv, bez tužení těla i ducha, bez překračování hranic rizika do neznámých zákoutí, bez stmelujících průšvihů a lapálií?

Malé i velké životní události jsou obchodováním s hřivnami, něco utratím, něco vydělám, utržím modřiny a šrámy, vytěžím zkušenosti a ostruhy, obchody se hýbou, něco se děje, žiju. No pain, no gain. Neobchoduju-li, nežiju. Bacha na zakopání hřiven.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Vrátím-li se v myšlenkách z tábora do celé reality, nemohu nenarazit na totéž. Svět je doslova zachvácen výkřikem „Aby se nám nic nestalo!“, jakýmsi „antiamen“, a sevřen divnou křečí, v níž na jednu stranu autority pod diktátem předběžné opatrnosti zmrazují, konzervují a činí strnulým jakýkoli náznak života (tedy pravého života, který sám o sobě znamená, že se něco děje), na druhou stranu neváhá ve jménu toho vyhlašovat ty nejabsurdnější války. Posuďte jaké nesmysly nám dnešek servíruje: Někteří ostentativně pochodují proti rakovině – růžové tričko a mašle a jde se. Jiní si i po opadnutí bezprostředního ohrožení rouškami přivírají přívod kyslíku, aby dali najevo, že koronavirus na ně nevyzraje, že s náhubkem jsou jaksi ohleduplnější než druzí. Další si kladou předsevzetí, že do roku 2030 dokáží průměrnou teplotu na planetě snížit o 1,5°C (mimochodem si myslím, že o 1,62°C by bylo určitě aspoň o 31,4 % lepší než o toho 1,5°C...) – a tak třeba vyhodíme funkční kotel na smetiště, abychom měli ten správný energetický štítek, že. S velkou pompou jsme na ochranu soukromí zavedli slavné GPRD, pardon GDPR (to aby se ve světě, kde všichni ví skoro všechno, ještě vědělo, kdo co ví), a už napochodováváme s trasováním nakažených – pokaždé, aby se nikomu nic nestalo. Pak třeba tahle maličkost – v kolika dětských knížkách západní a někdy i naší provenience je vyobrazen kostel bez kříže na věži? Ano, aby se dětem nic nestalo, aby nebyly dotknuty Boží přítomností, vygumujeme náboženské symboly. Přece je nevystavíme nepříjemným otázkám o smyslu života! Mohli bychom jistě pokračovat.

Jak napsal P. Milan Glaser (19.7.2020 radiovaticana.cz), „globální politika vyhlásila válku lidské smrtelnosti“. Prostě „spolu to zvládneme“, protože „budoucnost je v našich rukách“ a „každý z nás je hrdina“. Jen je to celé tak nějak na úkor svobody. Puritánstvím byla znásilněna ctnost čistoty, a kam jsme to dopracovali se sexualitou. Nyní byla znásilněna ctnost ohleduplnosti, a jak chráníme život. Smrt a svoboda prostě okecat nejdou, ze života je nevyženeme, i kdybychom se rozkrájeli (přestože se o to pokoušíme, místy i vydatně). Nemůže se nám nic nestát, jsme Bohem postaveni do života, ve kterém musíme volit a ve kterém na nás číhá smrt. Ale: S pomocí Boží to zvládneme, protože budoucnost je v Božích rukách. Amen.

Vojtěch Macek

Další články

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Konference o evangelizaci

08.10.2026, CREDO CZ

Ve dnech 13. a 14. listopadu 2026 se v Olomouci uskuteční již VII. ročník Konference o evangelizaci. Přivítá stovky věřících, laických pracovníků i duchovních z celé České republiky, kteří touží hledat cestu, jak přirozeně, s radostí, respektem a nadějí sdílet víru v dnešním světě.

Dušičkový oktáv

26.10.2026, RC Monitor 20/2026

Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.