Jak můžete jako fyzik přijímat nanebevzetí?

12.10.2020, RC Monitor 19/2020

Jako fyzik a kněz dostávám někdy otázku, jak mohu přijímat učení církve o zázracích a zjevené nauky, jako například o Nanebevzetí Panny Marie. Vždycky odpovídám: „A proč ne?“ Fyzika se zabývá tím, co se děje v povětšinou celkem jednoduchých soustavách v přírodě. Nemá však co říci o Božích skutcích, které přesahují řád přírody, použijeme-li definici zázraku od Tomáše Akvinského (Suma proti pohanům 3.103; Suma teologická 1.110, čl. 4).

Jestliže chytím padající jablko, přeruším přirozený průběh fyzikálních zákonů, a tak není důvod domnívat se, že všemohoucí Bůh nemůže také zasáhnout a způsobit zázrak. Moderní fyzika dramaticky rozšířila naši představivost ohledně toho, co je možné i bez božského zásahu. Například s námi může koexistovat a skutečně takto existuje mnoho věcí bez toho, že by na nás měly nějaký účinek, jako například sto trilionů neutrin, jež každou vteřinu procházejí každým z nás. To ilustruje, jak by blízko nás mohly existovat celé světy, i kdyby byly běžně nedostupné a neregistrovali bychom je. Nejenže tedy fyzika zázraky nevylučuje, ale navíc nám průprava a zkušenosti fyziků pomáhají přivykat mimořádným a neobvyklým jevům.

A co metafyzika, tradičně chápaná jako záležitosti, jež zbyly po studiu fyziky a dalších předmětů? Z tohoto hlediska hlavní závěr (Žalm 16,10), který platí i pro fyzické vzkříšení Ježíše Krista (Sk 2,27), zní, že tomu, co je zcela prosté zla, nepřísluší rozklad. Vzhledem k tomu, že Maria byla nejen bezhříšná, ale také plná milosti (Lk 1,28) a nosila ve svém lůně samotného Boha, je dávno vnímáno jako nepřijatelné, že by se její tělo mělo běžným způsobem rozložit.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Naše teologie však učí, že při nanebevzetí Panny Marie nešlo jen o uchování jejího těla, nýbrž že Bůh vyzvedl její tělo a duši do nebe. V dokumentu Munificentissimus Deus papež Pius XII. 1. listopadu 1950 vyhlásil, že „neposkvrněná Bohorodička a ustavičná Panna Maria, když se uzavřel běh jejího pozemského života, byla vzata s duší i tělem do nebeské slávy“. Svatý otec tu čerpal z tisíciletí argumentů, svědectví kostelů a liturgií zasvěcených nanebevzetí i z archy úmluvy, symbolu Marie ve Starém zákoně, o níž se píše, že byla vzata do nebe (Ž 132,8; Zj 11,19 – 12,1). Otázku, zda Maria skutečně zemřela, nebo ne, sice katolicismus nadále ponechává otevřenou, ale některé starší katolické praktiky stejně jako pravoslavné církve hovoří o nanebevzetí jako o „zesnutí Matky Boží“. Tento jemný výraz, evokující usnutí, podtrhuje, že Maria byla uchráněna bolestí smrti.

Proč je tedy pro nás toto učení důležité? Pokud se nanebevstoupením stal Ježíš Kristus mostem mezi zemí a nebem, pak nás nanebevzetí Panny Marie učí, že jedna stvořená lidská bytost, její tělo a duše, již po tomto mostě přešla jakožto příslib budoucího všeobecného vzkříšení. Navíc Mariino nanebevzetí podtrhuje poučení z Kristova nanebevstoupení, a sice, že svatí nemají zůstat jako duše bez těla, nýbrž budou vzkříšeni do místa, nikoli pouze stavu, věčné radosti.

Andrew Pinsent, Catholic Herald
Přeložila Alena Švecová

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.