Týden ve světě katolickýma očima - 15. 10. 2020

Někteří z něj dělají „svatého borce“, který chodil na túry a kouřil dýmku. Jiní jej propagují jako počítačového mága v džínech a keckách, který pařil na PlayStationu, a hltal komiksy. Ve snaze vykreslit svatost jako něco, co je „cool“, z ní dělají cosi přízemně světského, protože se soustřeďují na akcidenty místo na podstatu.“

Vatikanista Sandro Magister prezentuje na svém blogu esej předního italského nevěřícího filosofa Salvatore Natoliho nazvanou „Co když byl Ježíš pouhým člověkem?“ Text vyšel ve sborníku komentářů k encyklice Fratelli tutti, editovaném vlivným teologem, arcibiskupem Brunem Forte. „Moderna vedla zapálenou debatu o Boží existenci,“ píše Natoli. „Ale v jistém okamžiku se Bůh vytratil, přestal být problémem, protože přestal být vnímán jako potřebný. Argumentace o Boží existenci – tenhle problém dnes nikoho netrápí, dokonce ani křesťany. To, co je pro křesťany čím dál typičtější, je dimenze „caritas“, kdežto s Transcendencí je tomu naopak. Zdá se mi, že Fratelli tutti to dosvědčuje na každém kroku. Transcendence není popírána, je však stále více ignorována. Není třeba explicitně popírat něco, co ztratilo relevanci. Co když je František – odvažuji se tipovat – posledním papežem římskokatolické tradice, a právě se rodí křesťanství odlišné? Křesťanství soustředěné stále více na spravedlnost a milosrdenství a méně na vzkříšení těla?“ ptá se Natoli. Steve Skojec spekuluje, že vzhledem k tomu, že sborník vyšel krátce po zveřejnění encykliky, museli mít autoři text k dispozici s předstihem a jedná se tudíž o zadání z Vatikánu.

V jiném článku si Steve Skojec– s ohledem opakované vyjádření papeže Františka k tématu v encyklice Fratelli tutti – klade otázku, zda papež František pokládá trest smrti za vnitřně zlý skutek. Skojec cituje mínění církevního historika Massima Faggioliho, známého svojí podporou papeže, podle kterého Františkův pontifikát dokazuje, že nauka Církve se v dějinách nejen rozvíjí, ale někdy též skutečně mění; Skojec dochází k závěru, že ačkoliv nauka o principiální přípustnosti trestu smrti je zjevená a tudíž nereformovatelná, a tedy tvrzení, že trest smrti nesmí být nikdy použit, je blud, přesto dává Faggiolimu za pravdu, že prakticky nyní ke změně nauky došlo: soubor všech Františkových vyjádření k tématu nelze vykládat jinak, než že se František domnívá, že trest smrti za všech okolností útočí na lidskou důstojnost, z čehož vyplývá, že jde (podobně jako např. u potratu, euthanasie či sebevraždy) o vnitřně zlý skutek a Církev se tedy v minulosti musela podle Františka hrubě mýlit, když jej byť i jen v principu připouštěla.

Teolog David Cloutier naproti tomu tvrdí, že výraz „nepřípustný“, jímž papež František vícekrát charakterizoval trest smrti, znamená pouze to, že trest smrti není nikdy přiměřený zločinu, vždy s sebou nese postoj pomsty, a tudíž je vždy nespravedlností; to však ještě neznamená, že trest smrti je vnitřně zlý.

„Jak dlouho ještě mohou rozumní katolíci udržet tezi, že papež František usiluje o rozvoj, nikoliv změnu nauky Katolické církve?“ ptá se také Phil Lawler a uvádí tři body, v nichž podle něj encyklika Fratelli tutti dosavadní nauku mění: odsouzením trestu smrti, vyloučením možnosti spravedlivé války a odmítnutím nedotknutelnosti soukromého vlastnictví.

Papež František přijal kardinála Pella na půlhodinové soukromé audienci, setkání prý bylo velmi vřelé a srdečné. Podle Johna Allena však patrně nejde o návrat Pella „k moci“: jeho původní funkce je obsazena, kardinálovi je navíc bezmála 80 let, a navíc nejsou žádné signály, že by papež František změnil názor na na některé důležité otázky reformy vatikánských financí, kvůli kterým před třemi lety Pellovi „přistřihl křídla“ a přenesl kompetence zpět na státní sekretariát. „To, že Becciù je out, ještě neznamená, že Pell je zase in,“ uzavírá Allen.

Guido Horst poukazuje na to, že ani tři týdny po nucené rezignaci kardinála Becciù na všechny úřady a kardinálská privilegia Vatikán nezveřejnil důvody takto nevídaně přísného trestu; místo toho bizarní obrázek o kauze skládají ze střípků informací média. John Allen naopak namítá, že k žádné nespravedlnosti nedošlo: nikdo nemá nárok na jakoukoliv funkci ve Vatikánu a jejich obsazení je čistě věcí papeže: „K tomu, aby vyhodil svého zaměstnance, nepotřebuje papež ničí svolení a rozhodně není povinen čekat na to, až bude daná osoba uznána vinnou před soudem.“

Ustanovení kardinála Farrella do vlivné kontrolní funkce ve Vatikánu podle JD Flynna vyvolává otázky ohledně toho, co obsahuje a naopak neobsahuje dlouho očekávaná zpráva z vatikánského vyšetřování laicizovaného kardinála McCarricka. Kardinál Farrell byl McCarrickovým klíčovým spolupracovníkem a několik let s ním sdílel domácnost, přesto tvrdí, že „nikdy neměl důvod jej podezřívat“ z dlouhodobých sexuálních zločinů, které se na něj provalily. Damian Thompson komentuje: „Tato obhajoba se setkala, slušně řečeno, s všeobecnou nedůvěrou. Ale i kdybychom měli tolik důvěřivosti, že abychom dali na Farrellovo slovo – proč, proč jen František svěřil tyto kontrolní pravomoci člověku stiženému takovouto krátkozrakostí a naivitou?“ ptá se ironicky Thompson. Zpráva z McCarrickova vyšetřování se očekává již déle než dva roky.

Novou vatikánskou pamětní desetieurovou minci zdobí obrázek Matky Země: těhotné ženy v „domorodém“ oblečení, jejíž břicho má podobu zeměkoule.

Papež František dostal od japonské biskupské konference darem nový ekologický papamobil na vodíkový pohon. „Má to jedinou nevýhodu,“ komentuje magazín Aleteia. „Jediná funkční čerpací stanice na vodík je v Bolzanu, u italsko-rakouských hranic.

Kostel sv. Petra a Pavla v Pearl Riveru v Louisianě musel být znovu vysvěcen, poté co vyšlo najevo, že místní kněz spolu se dvěma ženami natáčel na hlavním oltáři pornografické video. Znesvěcený oltář byl z příkazu biskupa Gregory Aymonda spálen a nahrazen novým. Biskup událost označil za démonickou a vyloučil, že by se dotyčný kněz směl ještě někdy vrátit ke kněžské službě.

Zákaz veřejných bohoslužeb na Slovensku je již definitivní.

A Die Tagespost informuje, že hamburská arcidiecéze stojí na pokraji finančního kolapsu.

Lukáš Novák