Papež František volá po globálním vzdělávacím paktu

„Vzdělávat znamená riskovat a chovat naději, jež může rozbít determinismus a fatalismus, o kterých nás sobectví silných, konformismus slabých a utopické ideologie přesvědčují, že jsou jedinou cestou kupředu,“ pokračoval.

Papež zdůraznil, že „vzdělávání“ podle něj není pouhým předáváním faktů a rozvíjením schopností, ale porozumění vzájemné závislosti celého lidstva.

„Vzdělávání je vždy aktem naděje, která vyžaduje spolupráci při přeměně prázdné a ochromující lhostejnosti v jiný způsob myšlení, které uznává naši vzájemnou závislost,“ prohlásil.

„Je-li náš vzdělávací systém v současné době charakterizován předáváním faktů a opakováním a není schopen otevírat nové obzory, v nichž by pohostinnost, mezigenerační solidarita a hodnota transcendence mohly vést ke vzniku nové kultury, neznamená to snad, že nedokážeme využít příležitosti, kterou nám tento historický okamžik nabízí?“

Historický okamžik, o kterém papež hovořil, je zjevně epidemie koronaviru, kvůli níž k 250 milionům dětí, které už nechodí do školy, přibylo dalších 10 milionů.

Papež František si přeje takový „vzdělávací proces“, který povede budoucí generace k tomu, aby věnovaly pozornost „velké sociální nespravedlnosti, porušování práv, strašlivým podobám chudoby a ničení lidských životů.“ Chce, aby tento „integrální proces“ zohledňoval problémy, které dnes sužují mladé lidi, například „deprese, závislost, agresivitu, verbální projevy nenávisti a šikanu“. Tento proces by měl také brát v úvahu „násilnosti, zneužívání nezletilých, dětské sňatky, dětské vojáky a též tragédií dětí prodaných do otroctví“, ale také „utrpení, které snáší naše planeta.“

Vyzval k ukončení vzdělávacích systémů, o nichž se domnívá, že jsou „povrchní“, „byrokratické“ a „atomizované“. „Dnes jsme povoláni k tomu, abychom měli nezbytnou parrhesíu (upřímnost), abychom opustili povrchní přístupy ke vzdělávání a mnohé zkratky spojované s užitečností, (standardizované) výsledky testů, funkce a byrokracii, jež zaměňují vzdělávání za instrukce a v důsledku atomizují naše kultury,“ řekl. „Místo toho bychom se měli snažit šířit integrální, participační a polyedrální (mnohostrannou) kulturu,“ pokračoval.

„Hodnota naší vzdělávací praxe nebude měřena pouze podle výsledků standardizovaných testů, ale podle schopností ovlivnit jádro společnosti a pomoci vytvářet novou kulturu.“

Papež přečetl seznam, který shrnuje principy jeho celosvětového vzdělávacího paktu. Ze všeho nejdříve uvedl, že v centru jeho iniciativy stojí „lidské osoby“:

„Učinit lidské osoby v jejich hodnotě a důstojnosti centrem každého formálního i neformálního vzdělávacího programu, aby se posilovala jejich osobitost, krása, jedinečnost a jejich schopnost vytvářet vztahy s ostatními a se světem kolem nich, a zároveň se učily odmítat životní styl, který podporuje šíření jednorázové kultury plýtvání.“

Ostatní by měli „poslouchat“ děti a mladé lidi; „podporovat“ vzdělávání žen; chápat rodinu jako první školu; „vzdělávat a vzdělávat se“ ohledně potřeby přijímat a být otevřený vůči „těm nejzranitelnějším a marginalizovaným“; vytvářet nové koncepty ekonomiky, politiky, růstu a pokroku, které budou sloužit všem „v kontextu integrální ekologie“ a ochrany životního prostředí.

Papež také uvedl, že v „jistých okamžicích dějin“ musí být učiněna „radikální rozhodnutí“ a toto jeden z těch okamžiků.

„Uprostřed současné zdravotní krize – a chudoby a zmatku, který způsobila – věříme, že je na čase schválit pro budoucí generace celosvětový pakt o vzdělávání,“ prohlásil.

„Od rodin, komunit, škol, univerzit, institucí, náboženství, vlád a celé lidské rodiny to vyžaduje závazek k průpravě zralých mužů a žen.

Papež František prohlásil, že on a jeho partneři jsou odhodláni uskutečnit tento plán ve „všech našich zemích“. Příspěvek Svatého stolce nebude zanedbatelný. Podle Globální zprávy o katolickém vzdělávání za rok 2020 se v katolických školách vzdělává více než 62,2 milionu dětí.