Osobní a vzájemná láska

18.11.2020, RC Monitor 22/2020

Současná kultura všemi dostupnými prostředky prosazuje buď individuální lidská práva, nebo společenská práva. Buď jedno, nebo druhé, ale ne současně jedno i druhé (považuje to a priori za vyloučené a nemožné). K tomu, aby to dokázala, musí jedno i druhé nejdříve ztratit.

V životě to tak je a tak by to i mělo být. Individuální práva by měla být vždycky součástí kolektivních práv a kolektivní práva by měla obhajovat individuální. Vždyť v lidském společenství vždycky největší dojem a vliv zanechává nezištná oběť jednotlivce a jeho starost o druhé, čili práva druhých.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V lidském společenství to může fungovat jen symetricky: začít osobní láskou a skončit vzájemnou láskou. To umožňuje a přináší jen evangelium a umožňuje milost Boží. V evangeliu nacházíme totiž dva doplňující se druhy příkazu lásky; individuální: milovat svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a bližního jako sám sebe; (Mt 22, 37) a pak příkaz vzájemné lásky, který můžeme nazvat společenským: milovat se navzájem, jak on miloval nás; (srov. Jn 15,12).

Předpokladem vzájemné lásky je vždycky individuální osobní láska. Vzájemná láska v křesťanství není fakultativní, ale povinná, a to platí stejně i pro individuální lásku. Buď miluješ, nebo nemiluješ... Není třetí možnost. Rozdíl je jen v tom, co je první (časově) a co je v pořadí druhé. Obě jsou důležité a nevyhnutné, jde tedy jen o pořadí.

Ježíš obětoval svůj život za každého z nás jednotlivě, ne jen za nějaký národ nebo společenství. Proto může říct: „Co jste udělali pro jednoho...“ (srov. Mt 25,40). Ve světských ideologiích se však nejčastěji na úkor lásky k jednotlivci upřednostňovala (a i dnes uplatňují) kolektivní práva (dělnické třídy, rasy atd.), i když nejednou pod rouškou individuálních práv. Zkoumejme pozorně a uvažujme, jestli sice pod jinými záminkami a jinými formami, se nám to opět nepozorovaně nepodsouvá.

Mons. Ladislav Hučko

Další články

Útoky proti křesťanům v Izraeli a na okupovaných územích se téměř zdvojnásobily

24.08.2026, Crux Now

Podle nové zprávy izraelské organizace monitorující dodržování práv, která pracuje s údaji za první polovinu roku 2026, se počet útoků proti křesťanům v Izraeli téměř zdvojnásobil. Izraelské centrum pro údaje o náboženské svobodě (Religious Freedom Data Centre – RFDC) a jeho kontaktní linka pro hlášení případů obtěžování křesťanů uvedly, že mezi dubnem a červnem letošního roku došlo v Izraeli nebo na územích okupovaných Izraelem k 83 útokům proti křesťanům, zatímco v prvním čtvrtletí jich bylo 44. Většina útoků se odehrála v Jeruzalémě a zahrnovala 46 případů plivání, čtyři fyzická napadení a osm slovních útoků.

Být služebníky Páně

20.08.2026, RC Monitor 15/2026

Nedávno jsme slavili svátek Proměnění Páně a slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Tyto dva svátky slavené církví v měsíci srpnu jakoby směřují naše myšlenky do budoucnosti. A nemyslím tu blízkou, která pro vyučující i vyučované znamená konec prázdnin.

Nejedná se s křesťany jako s druhořadými občany?

17.08.2026, Rome Reports

Křesťané zůstávají nejpronásledovanějším náboženským společenstvím na světě. Podle organizace Open Doors čelilo v roce 2025 pronásledování nebo diskriminaci kvůli své víře 388 milionů křesťanů, tedy přibližně každý sedmý křesťan na světě. Některé údaje však odhalují ještě znepokojivější skutečnost.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.