24.11.2020, RC Monitor 22/2020
Když se parlament roku 2019 touto zprávou zabýval, většina poslanců její doporučení podpořila. Tehdy však de Jonge prohlásil, že kabinet na reakci potřebuje čas.
U dětí mladších jednoho roku lze v Nizozemsku eutanazii provádět už od roku 2004, na základě Groningenského protokolu, který jeden časopis označil jako pokus „regulovat nekontrolované a neospravedlněné zabíjení“. Děti mezi dvanáctým a patnáctým rokem mohou o eutanazii požádat, ale musí mít souhlas rodičů. Pokud o eutanazii požádají šestnácti nebo sedmnáctiletí, musí o tom své rodiče informovat.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Na De Jongově brífinku byli citováni lékařští odborníci, kteří žádali o právní ochranu pro zabíjení dětí do dvanácti let za určitých okolností: „NVK považuje rozšíření existujících (předpisů) ohledně ukončení těhotenství a ukončení života novorozenců... za vhodný krok k uspokojení této potřeby, rozpoznané v praxi, neboť lékařům poskytuje požadovanou právní ochranu.“
De Jong tvrdí, že tento návrh formálně neznamená rozšíření zákona. Místo toho se snaží vytvořit právní výjimku (jako je Groningenský protokol), která zajistí, že lékaři provádějící dětskou eutanazii nebudou čelit trestnímu stíhání. Také informoval poslance, že na tom bude pracovat se zdravotníky i se státním zastupitelstvím.
Tento návrh vyvolal menší politickou bouři. Nynější vládní koalice působí v Nizozemsku od října 2017 a tvoří ji několik politických stran. Lidová strana za svobodu a demokracii (VVD) a Demokraté 66 (D66) tento návrh podporují. VVD rozšíření dětské eutanazie prosazuje už několik let. Křesťanská unie (CU), strana podporující ochranu života, tak čelí silné opozici.
Nizozemská média také informují o tom, že ve Sněmovně reprezentantů oficiální vládní návrh snadno získá většinovou podporu, neboť mu jsou příznivě nakloněni poslanci z nejméně šesti politických stran. Hlasitě se ozývající křesťanští poslanci, jako například Kees van der Staaij, předseda Státní reformní strany (SGP), nejstarší politické strany v Nizozemsku, se proti tomuto kroku určitě postaví. Navzdory jejich odporu se však zdá, že holandští lékaři brzy budou moci zabíjet děti, o nichž si spolu s jejich rodiči myslí, že jsou pro eutanazii způsobilé.
Všimněte si, že holandský režim eutanazie s Groningenským protokolem a také diskutovaným novým návrhem úplně přestal používat kritérium, které ve většině západních zemí dosud používají zastánci asistované sebevraždy. Tito aktivisté tvrdí, že tuto takzvanou „péči na konci života“ ospravedlňuje souhlas dotyčného a právo na autonomii těla, ale rozšířením těchto smrtících služeb na novorozence a děti obhájci eutanazie tuto zástěrku opustili. Roční nemluvně se nemůže rozhodnout zemřít a děti, kterým zákon zapovídá volit, konzumovat alkohol či řídit, nemohou rozumět tomu, co nabídka rychlé a bezbolestné smrti skutečně znamená.
Když lékař dává trpícímu kojenci smrtící injekci, bez ohledu na svou motivaci toto dítě zabíjí; spolu s dalšími dospělými usoudil, že tomu dítěti bude lépe po smrti. Dřív jsme chápali, jak to je mylné. Nizozemská vláda – a zdravotníci, kteří mají za úkol zachovávat život – to nejspíš zapomněli.
Jonathon Van Maren, First Things
Přeložila Alena Švecová
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.