Tři příklady kněžské dobroty

09.12.2020, RC Monitor 23/2020

Pandemie roku 2020 tvrdě postihla každého katolíka. Takto dlouhý půst od eucharistie nám může připomínat, čím museli ve 20. století procházet hrdinové víry v podzemních církvích a čemu dnes čelí věřící v Číně a na dalších místech, což není špatné. Přesto je velmi, velmi těžké být katolickou církvi bez možnosti být církví jasně eucharistickou. Dotýká se to každého. Zároveň by si však lid církve měl uvědomit, že kněží se to dotýká především.

Kněží, kteří své kněžství uskutečňují tak, jak toto jedinečné povolání katolická církev pojímá – jako ikonu věčného kněžství Ježíše Krista, ženicha církve – své eucharistické shromáždění nesmírně postrádají. Svůj život zasvětili sycení stáda, a když to nemohou dělat, je to pro ně zdroj neustálého zármutku. Duchovní v těchto dnech také nesou těžší finanční břemena, protože dary se ztenčují. Pak tu jsou také vážné výzvy udržet farní školy v dnešní zdravotní situaci nad vodou. Žádný muž, který po dlouhém půstu spojeném s krizí ohledně sexuálního zneužívání v roce 2002 vstupoval do semináře, si nepředstavoval, že bude mít snadný život; tohle ale nečekal nikdo.

O to větší důvod máme k oslavě toho, že 31. října byl blahořečen výjimečný farář, páter Michael McGivney, zakladatel Kolumbových rytířů, který zemřel během pandemie roku 1890.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Narodil se roku 1852 imigrantským rodičům a jeho krátký život spadal do období největšího rozmachu v amerických katolických dějinách. Tento rozmach také pomohl definovat jeho hrdinnou službu – a jeho ducha. Amerika na konci 19. století ani zdaleka nepřipomínala záchrannou sociální síť, která je zde vytvářena od zavedení Nového údělu. Přistěhovalecké rodiny, jež přišly o svého jediného živitele, se mohly ocitnout v zoufalé nouzi. Páter McGivney ve spolupráci s katolickými laickými vedoucími v New Haven ve státě Connecticut založil roku 1882 Kolumbovy rytíře a vytvořil nový model katolické pastýřské péče: bratrstvo, které mělo pečovat o duchovní a hmotné potřeby svých členů a zároveň sloužit ovdovělým, nemajetným a těm, kdo ve své nové vlasti klesali ke dnu. Katolictví bylo mezi přistěhovalci v amerických dějinách jedním z významných sjednocujících faktorů a nemalou zásluhu na tom mají právě Rytíři.

McGivneyho Rytíři také předešli Druhý vatikánský koncil, a sice svým učením, že laické povolání ve světě je skutečně povoláním, Boží výzvou naplňovat Velké poslání, jež každý katolík dostává při křtu: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky...“ (Mt 28,19). Pod vedením otce McGivneyho byli Rytíři hybnou silou evangelizace stejně jako charity, přičemž poskytovali značnou filantropickou podporu mnoha katolickým iniciativám, včetně vatikánských sdělovacích prostředků. Ve veřejné sféře navazovalo nedávné vystoupení Rytířů na obranu náboženské svobody na jejich podporu rasové spravedlnosti. Kapituly Kolumbových rytířů na formálně katolických vysokých školách dnes mladým mužům, kteří to se svým katolictvím myslí vážně, poskytují nástroje k evangelizaci mezi vrstevníky a zároveň pečují o jejich vlastní víru.

Blahořečení pátera Michaela McGivneyho je pro organizaci, kterou založil a inspiroval, požehnáním; zároveň je poctou všeobecné církve farářům ve Spojených státech. Dva z těch nejlepších si Pán v minulých měsících odvolal domů, a přestože nemůžeme vědět, zda budou blahořečeného Michaela McGivneyho časem následovat do liturgického kalendáře církve, jejich památka je už teď pevně uložena v srdcích lidí, jimž sloužili, a představují další příklady kněžské dobroty.

Jeden z obdivovatelů pátera Dennisa Morrowa mi řekl, že nebýt pandemie, na jeho pohřeb by v michiganském Grand Rapids přišlo v květnu celé město. Tak veliké lásce se tento farář a policejní a hasičský kaplan těšil. Dena Morrowa jsem poznal na vysoké škole a dalších padesát let pak zůstal skálou katolické víry. Páter Philip Tighe vstoupil do semináře poté, co působil jako podnikatel, a během roku, kdy v mé marylandské farnosti sloužil jako jáhen, se jasně ukázalo, že bude vynikajícím knězem, dychtivým vést druhé na dobrodružné cestě pravověrnosti; s radostí jsem to pak sledoval, když se stal farářem rodiny mé dcery v Severní Karolíně. Jeho úmrtím 31. srpna přišla diecéze o výjimečného duchovního vůdce.

V nebeském Jeruzalémě není žádné soupeření ani závist, a tak si lze snadno představit, jak otcové Morrow a Tighe oslavují spolu s páterem McGivneym jeho blahořečení. Kéž se tito tři velcí kněží za nás za všechny přimlouvají.

George Weigel, First Things
Přeložila Alena Švecová

Další články

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Připravte cestu Pánu

19.12.2025, RC Monitor 24/2025

Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"

Vánoční a novoroční přání

24.12.2025, RC

„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Kardinál Dominik

24.11.2025, RC Monitor 22/2025

Pan kardinál, syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, a dominikán s dobrou formací. V současné kultuře ženskosti byl tento muž s povahou cholerika a bojovník za Pravdu a svobodu jasně rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.