Emocemi nabitá mše na rozloučenou s arcibiskupem Kondrusiewiczem

Papež František přijal Kondrusiewiczovu demisi 3. ledna, v den jeho pětasedmdesátých narozenin, krátce poté, co bylo arcibiskupovi povoleno vrátit se po čtyřměsíčním vynuceném exilu do Běloruska.

„Změnit biskupa poté, co dovrší pětasedmdesáti let věku, je normální,“ řekl Kondrusiewicz podle webových stránek běloruské katolické církve Catholic.by. „Odcházím jako vedoucí biskup, ale jako biskup zůstávám.“

„Je důležité, že církev navzdory změně biskupů zůstává, funguje a brány pekel ji nepřemohou.“

Papež ještě téhož dne, kdy přijal arcibiskupovu demisi, jmenoval jako apoštolského administrátora minsko-mohilevské arcidiecéze biskupa Kazimierze Wielikosielece.

Wielikosielec, pětasedmdesátiletý člen dominikánského řádu, je pomocným biskupem pinské diecéze. Očekává se do něho, že arcidiecézi povede do té doby, než papež jmenuje trvalého Kondrusiewiczova nástupce.

Místní média uvádějí, že během mše, která oficiálně ukončila Kondrusiewiczovo funkční období, jež trvalo od roku 2007, byli Kondrusiewicz i shromáždění viditelně dojatí.

Arcibiskup přítomným poděkoval za jejich podporu poté, co mu byl 31. srpna po výjezdu do Polska odepřen návrat do Běloruska.

Veřejně vystoupil poté, co pochybné prezidentské volby 3. srpna vedly k celonárodním protestům. Dosavadní držitel úřadu Alexandr Lukašenko tvrdil, že zvítězil 80% většinou hlasů. Do ulic však vyšli demonstranti, kteří požadovali, aby tento despota, který zemi ovládá od roku 1994, odstoupil.

Protesty přetrvaly až do letošního roku, přičemž podle agentury Associated Press 23. ledna policie zatkla sto demonstrantů.

Před svou cestou do Polska se Kondrusiewicz, předseda běloruské biskupské konference modlil před vězením, kde byli zadržení demonstranti údajně mučeni, a požadoval vyšetření zpráv o tom, že policie zablokovala dveře katolického kostela v Minsku, zatímco vyháněla protestující z nedalekého náměstí.

Úřady tvrdily, že na hranicích nebyl vpuštěn do země kvůli „neplatnému“ pasu, a vyzývaly ho, aby se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Vatikán se pokusil tuto patovou situaci vyřešit tím, že v září do Běloruska poslal arcibiskupa Paula Gallaghera, který ve Vatikánu zastává obdobnou funkci jako v jiných zemích ministr zahraničí. Ten měl situaci probrat s běloruskými představiteli, ale tyto rozhovory okamžitý průlom nepřinesly.

Až 24. prosince, po měsících další diplomatické aktivity ze strany Vatikánu, se Kondrusiewicz mohl vrátit do vlasti. Na zmíněné mši v Minsku se arcibiskup omluvil všem, kterých se snad někdy něčím dotkl, a řekl, že se jen snažil sloužit církvi a napomáhat spasení duší. Oznámil, že se bude dál účastnit schůzí běloruské biskupské konference, vysluhovat mše a podílet se na pastoračních aktivitách.

Představil shromážděným Wielikosielece a požádal katolíky v arcidiecézi, aby ho vřele přijali.

Apoštolský administrátor se ve svém kázání zamýšlel nad prvním čtením pro daný den, kde se obyvatelé Ninive obrátili poté, co vyslechli proroka Jonáše. Podle Catholic.by řekl: „Quo vadis? Kam kráčíš, Bělorusko? Chceme-li zachránit svou zemi, musíme se řídit Ježíšovou výzvou, abychom věřili evangeliu a obrátili se.“