Offline cesta z Babylonu

Scéna první – Úkryt v nepravděpodobném scénáři
Vánoce za námi, Hromnice za dveřmi, v hlavě se mi ještě promítá vánoční drama: Bože, byl to opravdu dokonalý plán, jak skrýt nejdůležitější událost před těmi, kdo by mohli věci uškodit – ať se zlým úmyslem pronásledováním a zahubením klíčícího výhonku spásy, nebo jen z hlouposti roztrubováním a předčasným oslavením mesiáše. Tohle fakt nemohl nikdo čekat: Ne čestný občan, ale vzdálený rodák, kterého do domoviny jen na chvíli přivál úřední šiml. Ne skutečný otec, ale podivuhodně pověřený pěstoun. Ne manželka panovníka, ale prostá panna, no vážně – panna! Nijak zářný příklad počestnosti, ale poněkud podezřelá – neprovdaná a už těhotná. Ne na červeném koberci v teplíčku, ale na seně, kde fouká. A přece došlo na tvé slovo – z rodu Davidova, z Betléma, Emmanuel – do puntíku, Slovo! Říkám si, kterými cestičkami stranou pozornosti, Pane, proplouváš dnes mezi online kamerami, abys uskutečnil, co jsi řekl?

Scéna druhá – Trofejový úlovek jménem Donald
Máme to ale pozdvižení, že? Nejdřív pan kardinál Duka a následně sám pan Trump, muž na postu nejdůležitějšího z prezidentů. Twitter si dovolil je vypnout. „Drzost, cenzura, nesvoboda!“ je některým do bouření. Mně ne. Lidé zlatí, nedivte se. Twitter někomu patří a vy ho jen bezplatně užíváte. Zákazník se pozná podle toho, že platí. A to, co zaplatí, patří jemu – rohlíky v pytlíku, boty v krabici, data na serveru. To ale není váš případ. Ano, vlákali vás do léčky. Zadarmo vás nechali, ať posilujete svůj vliv, a teď si jen řekli, že je dost velký – úroda dozrála, je čas sklízet. Nejste zákazníci, jste produkty, a produkty patří do sýpek. Majitel sýpky jen posčítá, ba ponásobí ty vaše vlivy – a může si mnout ruce nad krásným supervlivem. Nastal čas řídit svět, vodit hlavy států jak loutky pomocí tlačítek on a off, nejdůležitějšímu z prezidentů poroučet, že muž = žena, že černý se píše s velkým Č a bílý s malým b, že dýchání způsobuje neodpustitelnou produkci CO2, že, že, že... Že?! Člověk nad těmi nesmysly trochu žasne a hodně se děsí – tohle není thriller v televizi, v ruce není ovladač a pod hlavou polštář, to je sám život. A někdo se tu zatraceně dobře baví. Bůh všechno už dávno ví, ďábel se všechno teprv snaží zjistit – jde mu to s naší pomocí po čertech dobře, opičákovi. Nebudu tu používat slovo hlupák, to si doma řekněte sami, až prozřete. Prozřít není tak těžké, stačí si otevřít knížku s pohádkou Jak se Honza upsal čertu a místo „husím brkem namočeným ve vlastní krvi“ si tam dáte „kliknutím na tlačítko Zaregistrovat“. Pak to pokračuje láskou a dobře to skončí – takže i návod na další kroky tam najdete: Najít lásku, zničit úpis/odregistrovat se. Tak jen do toho, ještě není pozdě.

Scéna třetí – Dotek, ale jaký?
Na obrazovce tupě sleduji klasickou nahrávací žížalu s hláškou „Probíhá přenos...“, když v tom zbystřím „... tvého života z reality do virtuality“. Cože? Kde se to zastavuje? Vždyť to zrychluje! Buším do klávesnice, šmátrám všemi směry po displeji, nic. Nakonec celý zoufalý vytrhnu wifi anténu ze zásuvky. Uf – 20 % reality nepřeneseno, to bylo o fous. Manželka ke mně zezadu potichu přijde a položí mi ruce na ramena: „Co blbneš?“ Po jejím doteku mnou projede jako blesk jedno velké Ahá. ... Ahá, tak je to: Jsme úplně mimo. Čas práce i zábavy čím dál víc trávíme civěním na tu placatou věc, jejíž obrázky pohlcují náš pohled. Kolik chvil přes den uteče tak, že se špunty na uších slyšíme něco jiného než své okolí? A naše prsty se dotýkají víc všech těch blikajících sklíček než našich bratří a sester, mezilidský kontakt se stal bezdrátově sterilním. Tak nám z těch pomatených smyslů zbyl čich a chuť. Škrt, ó kdepak, píše se rok 2021 – i čich a chuť se dostaly mimo provoz, v lepším případě do předpeklí povinného náhubku, v horším případě se jich zmocnil sám covid. Tedy jestli je pravda, že za tou čínskou chřipkou není Stvořitel se svými netopýry, ale nějaký mikrobiolog potemnělého režimu, dávalo by to celkem smysl jako geniální zbraň, která jednak vyřadila ze hry poslední „smyslunezbavené“ smysly (čich a chuť), která jednak, a to zejména, naprosto neuvěřitelně urychluje virtualizaci našeho života (práce, škola, zábava, nákupy, úřady, ... kdo chce, tak i sex) a která nakonec skrze vládní opatření činěná proti ní je otevřeně namířená proti základním potřebám lidského soužití – kontaktu tváří v tvář, ruku v ruce, nablízku bližním. Dostáváme se k velmi nebezpečné hraně.

Scéna čtvrtá – Je to fofr
Doteď bylo dobrovolné a – dá se říct – svobodné, v jaké míře komunikujeme osobně, papírově, telefonicky, emailem, ... a tzv. sociálními sítěmi. Jenže současní politici uhranutí sobeckou touhou po vlivu na voliče místo oznamování zásadních rozhodnutí z moci úřední řádnými oficiálními prostředky (veřejnoprávní média, vládní weby, sbírka zákonů) dávají přednost tzv. sociálním sítím a tiskovým konferencím, tedy prostředkům, které za normálních podmínek lze považovat za nejméně závazné. Do toho covid způsobuje prostřednictvím vládních rozhodnutí, činěných v tísni a v mnohém nemoudře, raketový nárůst využívání neplacených komunikačních platforem internetu (Skype, Teams, Meet atd.), čímž jsou data našeho života poskytována – jak uvedeno výše – supervlivným velkým bratrům. To, co reálně hrozí, tedy je, že se virtuální komunikace (placenými konvenčními prostředky i neplacenými sýpkami velkých bratrů) stane povinnou, resp. jedinou možnou. Jako „hrdý nositel dominantní formy disentujícího genu“ netleskám tomu, jak díky online internetovým nástrojům společně zvládáme covid, ale tvrdím, že zdravotní účinky covidu vedle toho, jak covid působí při virtualizaci (zneskutečňování) světa, nejsou jediným zásadním nebezpečím. Reálná komunikace osobní, příp. i papírová, je již nyní určitou formou luxusu a mohla by se stát v některých ohledech i nezákonnou a nejsoucí po vůli velkých bratrů. Možná i tím máme projít, abychom docenili prostou skutečnost, protože zakázané ovoce nejlíp chutná (koneckonců naši papaláši ho již papají)...

Ještě, že tu jsou ty tvé nepravděpodobné scénáře, viď, Bože? Vím, určitě tu jsi. Nečekaně blízko a skutečně. Offline.

Vojtěch Macek