15.04.2021, RC Monitor 7/2021
Mimo rámec pohanského uctívání vyrostla v některých kulturách také tradice políbení jídelního stolu při zvláštních příležitostech.
Křesťané při vytváření liturgie přebírali zvyky ze své vlastní kultury a dodávali jim nový význam. Políbení oltáře bylo jedním z nich a rychle se připojilo k úkonům kněze při mši.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Zasvěceno pro BohaOltář získává svou důležitost v souvislosti s Nejsvětější Obětí, která se na něm vysluhuje. Je k tomuto účelu oddělen, a když se umisťuje do nového kostela, biskup ho vysvěcuje. Obřad svěcení napodobuje v určitých ohledech křest nového křesťana, protože biskup svěceným olejem žehná oltář a po skončení modliteb ho zahaluje bílým plátnem.
Políbení oltáře lze tedy chápat jako uznání jeho zvláštní úlohy v liturgii a posvěcení, jež mu udělil biskup.
O oltáři se často symbolicky říká, že představuje Ježíše Krista, „úhelný kámen“ církve (srov. Efezským 2,20). V průběhu liturgických dějin kněz někdy líbal oltář před požehnáním lidu, na znamení, že požehnání přichází od Boha, a nikoli od kněze.
Kromě toho se do oltáře časem vkládaly ostatky svatých, a když kněz políbil oltář, líbal tím i tyto ostatky.
Je tedy sice pravda, že oltáře jsou hmotné předměty, ale byly odděleny ke konkrétnímu účelu a políbení oltáře je známkou uznání jeho výsadní role a vztahu k Božské Oběti Ježíše Krista.
Philip Kosloski, Aleteia
Přeložila Alena Švecová
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.