Dům ze skla: K nekrologům Hanse Künga

05.05.2021, RC Monitor 9/2021

Ve světové církvi a zvláště v německojazyčné oblasti rezonovalo jméno švýcarského teologa Hanse Künga daleko více než mezi našimi katolíky. Zemřel letos 6. dubna a jeho úmrtí přece pohnulo některé autory a periodika i u nás k uveřejnění nekrologů. Je velmi příznačné, že se v nich nedozvíme nic o skutečných důvodech, proč bylo Küngovi odňato oprávnění vyučovat katolickou teologii.

Rozebrat věroučné omyly, jichž se Küng dopouštěl a v nichž setrvával, by obnášelo poctivou intelektuální námahu. Také by předpokládalo, že autoři nekrologů skutečně věří tomu, co církev učí, například dogmatu o papežské neomylnosti, které Küng popíral v knize, za jejíž obsah byl Kongregací pro nauku víry roku 1979 odsouzen, neboť „opustil pravdu katolické víry“. Tak se místo toho dozvíme o tom, že proces Kongregace pro nauku víry proti Küngovi nebyl formálně zahájen. O čem se řízení obsahově vedlo, vládne mlčení, ale o to naléhavěji jsme pak informováni o tom, jakou bolest způsobilo Küngovi odsouzení ze strany autoritářské církve. Zdrcenému Küngovi zřejmě nezbylo než nešetřit silným výrazivem, například že „Jan Pavel II. zabil veškerý život v církvi“.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Küng vyučoval na univerzitě v Tübingen nadále, avšak již ne jako katolický teolog. Stal se typickou mezinárodní zcestovalou celebritou, požívající poct, kterých se mu za rebelování proti zkostnatělým církevním strukturám dostávalo. Kdyby zastával tytéž postoje v pozici evangelického teologa, nevzbuzoval by vůbec žádné kontroverze, byl by pouze jedním z mnoha. Ale tnout do katolické církve, to opravdu chutná, to vzbuzuje pozornost médií a přispívá k celosvětové popularitě. Za těchto okolností je projevem nesmírné velkorysosti, jestliže bývalý souputník a pozdější rival Josef Ratzinger jako papež Benedikt XVI. Künga přijal a hovořil s ním po celé čtyři hodiny. Komu papež tak dlouho popřeje sluchu? Opravdu se takto chová církev, která „umrtvila dialog“ a obestřela Künga „černou legendou“?

A nejde pouze o otázku papežské neomylnosti nebo o standardní balíček salónního „kritického“ teologa, spočívající v prosazování kněžství žen, zrušení celibátu, společného přijímání svátostí s nekatolíky a dalších podle aktuální módy zařazených požadavků. Jedná se totiž o katolickou víru jako celek. Küng například nevydal knihu výkladu kréda bez doplňujícího přívlastku, nýbrž kréda „vysvětleného dnešním lidem“. Jakému nemilému překvapení byl vystaven při četbě této knihy sympatizující prelát, který Küngovi fandil, ale musel konstatovat, že Küng bohužel v Kristovo vzkříšení jaksi nevěří! A originální německý název jiné knihy, Was ich glaube, „V co já věřím“, jasně ukazuje, že ten, kdo by se chtěl dozvědět, v co věří církev, musí sáhnout ke knihám jiných autorů.

R. D. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., Th.D., JC.D.

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.