Dům ze skla: K nekrologům Hanse Künga

Rozebrat věroučné omyly, jichž se Küng dopouštěl a v nichž setrvával, by obnášelo poctivou intelektuální námahu. Také by předpokládalo, že autoři nekrologů skutečně věří tomu, co církev učí, například dogmatu o papežské neomylnosti, které Küng popíral v knize, za jejíž obsah byl Kongregací pro nauku víry roku 1979 odsouzen, neboť „opustil pravdu katolické víry“. Tak se místo toho dozvíme o tom, že proces Kongregace pro nauku víry proti Küngovi nebyl formálně zahájen. O čem se řízení obsahově vedlo, vládne mlčení, ale o to naléhavěji jsme pak informováni o tom, jakou bolest způsobilo Küngovi odsouzení ze strany autoritářské církve. Zdrcenému Küngovi zřejmě nezbylo než nešetřit silným výrazivem, například že „Jan Pavel II. zabil veškerý život v církvi“.

Küng vyučoval na univerzitě v Tübingen nadále, avšak již ne jako katolický teolog. Stal se typickou mezinárodní zcestovalou celebritou, požívající poct, kterých se mu za rebelování proti zkostnatělým církevním strukturám dostávalo. Kdyby zastával tytéž postoje v pozici evangelického teologa, nevzbuzoval by vůbec žádné kontroverze, byl by pouze jedním z mnoha. Ale tnout do katolické církve, to opravdu chutná, to vzbuzuje pozornost médií a přispívá k celosvětové popularitě. Za těchto okolností je projevem nesmírné velkorysosti, jestliže bývalý souputník a pozdější rival Josef Ratzinger jako papež Benedikt XVI. Künga přijal a hovořil s ním po celé čtyři hodiny. Komu papež tak dlouho popřeje sluchu? Opravdu se takto chová církev, která „umrtvila dialog“ a obestřela Künga „černou legendou“?

A nejde pouze o otázku papežské neomylnosti nebo o standardní balíček salónního „kritického“ teologa, spočívající v prosazování kněžství žen, zrušení celibátu, společného přijímání svátostí s nekatolíky a dalších podle aktuální módy zařazených požadavků. Jedná se totiž o katolickou víru jako celek. Küng například nevydal knihu výkladu kréda bez doplňujícího přívlastku, nýbrž kréda „vysvětleného dnešním lidem“. Jakému nemilému překvapení byl vystaven při četbě této knihy sympatizující prelát, který Küngovi fandil, ale musel konstatovat, že Küng bohužel v Kristovo vzkříšení jaksi nevěří! A originální německý název jiné knihy, Was ich glaube, „V co já věřím“, jasně ukazuje, že ten, kdo by se chtěl dozvědět, v co věří církev, musí sáhnout ke knihám jiných autorů.

R. D. Doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., Th.D., JC.D.