10 věcí, které byste měli vědět o sv. Josefu: 1. Kdo byli rodiče sv. Josefa?

Plnomocný odpustek se uděluje za obvyklých podmínek (svátostné vyznání, přijetí eucharistie a modlitba na úmysl nejvyššího pontifika) věřícím v Krista, kteří se v duchu odvrátí od jakéhokoliv hříchu a budou se účastnit Roku svatého Josefa za okolností a způsoby, jak to určuje tato Apoštolská penitencierie.

A co víte o sv. Josefu vy, abyste se mohli konkrétně inspirovat jeho příkladem? V tomto miniseriálu vám přinášíme 10 věcí, které byste vědět měli.

1. Kdo byli rodiče sv. Josefa?
Rodiče Ježíšova nevlastního otce vychovali „spravedlivého muže“, který střežil Spasitele světa.

Zatímco církev tradičně uznává, že rodiči Panny Marie byli sv. Jáchym a sv. Anna, o sv. Josefovi, Ježíšovu pěstounovi, je toho zmíněno jen velmi málo.

Proč je tomu tak?
Podobně jako o svatých Jáchymovi a Anně se i o rodičích sv. Josefa traduje jen poskromnu informací. Zároveň však s jistotou známe otce sv. Josefa, ačkoli to může být zpočátku matoucí.

V Matoušově evangeliu je sv. Josef uveden jako syn „Jákobův“ (Mt 1,16). V Lukášově evangeliu je však jako jeho otec jmenován jako „Heli“ (L 3,23). Měli Matouš a Lukáš odlišné informace?

Apologeta Jimmy Akin nabízí věrohodné vysvětlení, které přijímá mnoho biblických badatelů.

Historik z druhého století, Julius Africanus, rodák z Izraele, zaznamenává informaci, kterou mu v jeho době poskytla Kristova rodina. Podle jejich rodinné genealogie se Josefův dědeček Mattan (zmiňovaný v Matoušově evangeliu) oženil se ženou jménem Esta, která mu porodila syna Jákoba. Po Mattanově smrti se Esta provdala za svého příbuzného Melchiho (zmíněného v Lukášově evangeliu) a porodila mu syna jménem Heli (sňatek s příbuzným byl mezi Židy v té době běžný). Jákob a Heli tedy byli nevlastní bratři. Heli zemřel bezdětný, a tak se Jákob oženil s jeho vdovou a stal se otcem Josefa, který byl biologickým synem Jákoba, ale právně synem Heliho (Eusebuis, Církevní dějiny 1:6:7).

Osvojení bylo v židovské kultuře běžné a přímo ovlivňovalo genealogickou linii. Ačkoli se tedy člověk mohl narodit do nějaké konkrétní linie, byl-li později adoptován, přijal tím rovněž novou linii. A navíc, vysvětluje Akin, „k osvojení mohlo dojít i posmrtně“. To znamená, že „když člověk zemřel bezdětný, povinností jeho bratra bylo vzít si jeho vdovu a zplodit syna za svého bratra. Tento syn pak byl posmrtně ’adoptován‘ zemřelým mužem a uznáván v rodinné genealogii jako jeho syn.“

Obecně se tehdy věřilo, že Jákob byl Josefovým primárním otcem a tím, kdo z něj vychoval „spravedlivého muže“. Pokud jde o Josefovu matku, nedochovaly se žádné doklady ani v těch nejvzdálenějších tradicích. Vizionářka z 18. století, jménem Matka Cecilia Baij, tvrdila, že jeho matkou byla „Ráchel“. Existuje jistá možnost, že by to mohla být pravda, jelikož Ráchel bylo běžné jméno, ale zdá se také, že spojuje Josefa s prvním „Josefem“ ve Starém zákoně, jehož rodiči byli Jákob (Izrael) a Ráchel (viz Genesis 35). V každém případě jsou vidění Matky Cecilie Baij považovány za „soukromé zjevení“ a nejsou schváleny katolickou církví. Ať už byli Josefovými rodiči kdokoli, vychovali ctnostného muže, který byl nápomocen v dějinách spásy a stal se důstojným pěstounem Ježíše Krista.

Překlad Pavel Štička