Nekorektní? Budeš smazán

Jak vůči vám mohou skeptici vznést pochybnosti, když se k nim nikdy nedostanou informace o tom, co děláte? Jak by se mohli vaši oponenti zorganizovat, když nebudou mít způsob, jak kontaktovat stejně smýšlející lidi?

V současné době slýcháme zlověstné zprávy. Vyberu jen několik závažných případů:

Respektovaný sociolog, předseda washingtonského think–tanku, se dozvěděl, že jeho kniha o hnutí „transgenderu“ byla společností Amazon zakázána. Autor, Ryan Anderson, se nedočkal žádného vysvětlení. Pravděpodobně nějakého zaměstnance Amazonu jednajícího pod pláštíkem anonymity jeho názory urazily. (Mimochodem, Amazon stále prodává například Mein Kampf.) Anderson podotkl: „Máte-li obavy, co mohou udělat velké technologické společnosti, když nesouhlasíte s genderovou ideologií, jen počkejte, co udělá vláda, pokud bude přijat takzvaný zákon o rovnosti. A nyní následuje poučení – máte-li obavy z takovéto vlády, nezavírejte oči před velkými technologickými společnostmi.“

Irský katolický biskup byl zablokován na Twitteru, protože se ve svých příspěvcích stavěl proti asistované sebevraždě. Twitter podal směšné vysvětlení, že biskup Kevin Doran porušil jeho pravidla proti propagaci sebevražd. Nakonec Twitter svou chybu uznal a biskupovi obnovil účet. Ale opět anonymní zaměstnanec cenzuroval hlas důležité osoby.

Amazon, Twitter, Facebook a Google tvoří neotřesitelnou internetovou elitu a všechny tyto čtyři mocné korporace mají stále větší sklon cenzurovat názory, které jejich představitelé považují za zavádějící. Ale kdo řídí tyto cenzory?

Italský sociolog Gaetano Mosca, který působil už na počátku 20. století, tvrdil, že všechny společnosti jsou tak či onak ovládány elitami. Testem sociální spravedlnosti je podle Moscova názoru to, co nazýval „právní obranou“ – poskytuje systém nějaký způsob, jak se obyčejný člověk může bránit proti ničivým rozhodnutím elit, které mu vládnou? V případech zmíněných výše – a čtenář by jistě mohl uvést mnoho dalších – odpověď zní jasně: Ne.

Tudíž podle Moscových standardů je náš systém nespravedlivý. Možná ještě horší než to, protože kromě potlačování nesouhlasných názorů internetoví giganti živí jistý druh závislosti, která ochromuje sílu veřejnosti. Výkonné algoritmy umí rozpoznat vaše zvyky, co se vám líbí a co nelíbí, věci, které dokáží upoutat vaši pozornost; potom vám před oči staví stále více takových věcí, a pohlcují tak váš čas.

Z čeho pramení ekonomický úspěch Facebooku, Twitteru a Googlu? Jak generují zisk? Povrchní odpověď zní, že prodávají reklamní prostor. Přesnější odpovědí však je to, že prodávají vás, uživatele – prodávají vás inzerentům.

Pokud tedy máte námitky proti přístupům těchto internetových gigantů, ale nadále využíváte jejich služby, pracujete pro své nepřátele. Ztvárňujeme tak zvláštní variaci Leninovy předpovědi: „Kapitalisté nám sami prodají provaz, na kterém je oběsíme.“

Všichni, pokud trávíme čas online, pracujeme pro internetové giganty a za náš čas nám nic neplatí. Jak se tomu říká, když někdo pracuje bez mzdy? Není to otroctví, protože tato práce je vykonávána dobrovolně. Nejedná se však o dobrovolnickou práci, pokud její cíl vědomě nepodporujete. Není to jednoduše hloupost?

Anebo spíše jde o nedostatek všeobecně dostupných a známých alternativ tak, aby je našel i obyčejný uživatel digitálních technologií, aniž by musel být speciálně vyškolen v IT oboru. Potřebujeme informace; potřebujeme diskutovat o svých myšlenkách; potřebujeme otevřenou výměnu názorů. Pokud se stáhneme z internetového fóra, přijdeme o jakoukoli reálnou příležitost kritizovat dominantní ideologii, která je vůči nám stále nepřátelštější – a bude ještě více nepřátelská, pokud budeme považováni za „ubožáky“ a „outsidery“.

Jaké tedy máme alternativy? Dovolte mi jich několik navrhnout:

Protestujte proti „kultuře mazání“. Ztěžujte případným cenzorům umlčování úctyhodných hlasů. Odhalujte cenzory. Dejte veřejnosti najevo, jakými metodami pracují a jak nevyrovnaně a nespravedlivě soudí.

Naléhejte na vládu, aby zavedla opatření na ochranu svobody slova na internetu. Vzhledem k tomu, že liberální politici mají s technologickými giganty shodné cíle, jejich protivníci by měli z cenzury učinit hlavní téma politické kampaně.

Vytvářejte alternativní služby. Vím, že již nyní existuje několik alternativ k Facebooku a Twitteru, a přeji jim, aby se jim dařilo. Realisticky viděno však není pravděpodobné, že by v dohledné době mohly soupeřit s mocí těchto gigantů. A máme nějakou záruku, že začínající služby – pokud získají velké množství příznivců – nebudou výhledově pokoušeny stejnou arogancí moci?

Věnujme se našim vlastním internetovým stránkám. Facebookoví cenzoři mohou blokovat příspěvky na Facebooku, ale nemůžou editovat příspěvky na nezávislých stránkách (jako například CatholicCulture.org). Jednotlivé blogy jsou také mimo jejich přímou kontrolu. Nemohou cenzurovat to, co nevidí. I když cenzura na webu pokročí, příspěvky po staru rozesílané e-mailem mohou udržovat diskusi v chodu. Uvažujte o této možnosti jako o high-tech samizdatu. A nezavrhujte ji! Vytvářejte si již nyní seznamy emailů.

Především však potřebujeme nadané technické odborníky, aby pro nás vytvářeli nové způsoby interakce bez dotěrných třetích stran. Internet byl navržen tak, aby umožňoval bezpečnou a svobodnou, rychlou komunikaci. Neměli bychom tedy mít možnost ovládat, které stránky uvidíme, s jakými názory se setkáme, k jakým informacím budeme mít přístup?

Mezitím, když čekáme a doufáme v technické řešení, navrhuji, abychom se dobrovolně nevzdávali v bitvě o veřejné mínění. Neudělejme tu chybu, že bychom cenzurovali sami sebe jen proto, abychom se vyhnuli cenzuře ze strany druhých. Budeme-li umlčováni – a tato záležitost zatím není definitivně vyřešena – bojujme.

Phil Lawler, Catholic Culture
Přeložil Pavel Štička