Jak na nového arcibiskupa

Známo toho skutečně není mnoho. Víme ale s jistotou, že ještě před rokem si papežský nuncius Charles Balvo s hledáním nového arcibiskupa starost příliš nedělal, neměl potřebný pokyn z Vatikánu a žertoval, že kardinál Duka tu může být klidně i do osmdesáti. Situace se ale změnila nyní po Vánocích, kdy nuncius zahájil výběr nového biskupa. Jaké pokyny z Vatikánu obdržel ale nevíme, vlastně ani s jistotou nevíme, jestli vůbec nějaké dostal. Podle všeho se ale nyní pracuje na sestavení prvního personálního přehledu, který by měl vyústit v sestavení tzv. terna. To obsahuje tři jména, která nuncius na základě svého šetření, rešerší a vlastního úsudku označí za vhodné kandidáty. Jeho výběr nadále posoudí vatikánská Kongregace pro biskupy, která zaslaným jménům dodá komentář i vlastní pořadí. Do výběru ještě může zasáhnout i samotný papež, který nakonec může přijít i s úplně jiným jménem, ale to se děje málokdy. Takto „opoznámkovaný“ seznam se vrátí zpět k rukám papežského nuncia, k případnému došetření či vysvětlení vznesených otázek, a také s dotazem, zda by dotyčný měl o biskupské svěcení, spojené se sídelním úřadem zájem. Pokud při doplňujícím dotazování postupně nevyhoví ani jeden kandidát, celý proces se opakuje znovu. Z předchozí zkušenosti pak lze usuzovat, že pokud výběr nového pastýře probíhá bez komplikací, pak to trvá necelý rok. Tak tomu bylo v nedávné době v případě obsazování posledních dvou sídelních biskupství v Českých Budějovicích a Plzni. Nějaký čas pak zabere i časová prodleva mezi jmenováním, svěcením a intronizací, řádově dva až tři měsíce, což je ale zpravidla dáno i rytmem liturgického roku. Celý proces je nicméně založen na obyčeji, ke kterému může každý vyslanec Svatého stolce přistupovat jinak, v závislosti na okolnostech.

Další střípek, který nám je známý je moment oficiálního potvrzení zahájení hledání. Papežský nuncius Charles Balvo pravděpodobně své první kroky k nalezení nového arcibiskupa oznámil na 125. plenárním zasedání ČBK v lednu 2021, což skutečně dlouho utajeno nezůstalo. Je tak možné usuzovat z faktu, že hned den po skončení zasedání 26. ledna publikují Lidové noviny zprávu tvrdící, že do půl roku by měl být známý nástupce kardinála Duky v úřadě. O několik dní později padla i jména tří kandidátů, novináři serveru Seznam označené za „výběr“. Tyto informace je ale možné označit za novinářské spekulace bez znalosti věci. Sám papežský nuncius to komentoval stručně, slovy: „V průběhu řízení, jak to platí všude, bude navrženo mnoho jmen jako potenciálních kandidátů. Jde o podrobný a diskrétní proces, který zatím není u konce.“ Z nunciova vyjádření je tak možné vyvozovat, že tehdy, počátkem února byl celý proces výběru teprve v počátcích. Téměř s jistotou tedy lze říci, že v půlce roku ani nebude své šetření u konce, natož pak, aby měl nyní už sestavené terno.

Pokud bychom uvažovali nad časovým horizontem, výsledky prvního „terna“ by mohly být známy někdy v průběhu podzimu, výsledek pak někdy před Vánoci. Při hledání diecézního biskupa nuncius zpravidla osloví několik desítek dotazovaných, tzv. konzultorů. V případě hledání primase českého je možné předpokládat, že tento počet výrazně překročí počet stovky. Konzultováni jsou biskupové, významní kněží, představitelé řeholí, řádů a pak i zasloužilí laici (zpravidla držitelé papežských ocenění). V užším výběru pak probíhají osobní konzultace, které ale v průběhu prvních měsíců roku 2021 probíhaly ve značně ztížených podmínkách, pokud vůbec pro zákaz cestování probíhaly.

Spěch si papežský nuncius z objektivních důvodů ani nemůže dovolit. Na podzim tohoto roku dosáhne kanonického věku 75 let brněnský biskup Vojtěch Cikrle, za dva roky pak postupně i ostravsko–opavský biskup František Lobkowitz, litoměřický Jan Baxant a olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V následujících třech letech tedy zažijeme obměnu na na třech biskupských a dvou metropolitních stolcích, svým významem v české a moravské církevní provincii nejdůležitějších, nehledě na pravděpodobnou nutnost doplnění stavu pomocných biskupů jednotlivých diecézí. Bylo by v tomto kontextu potměšilé tvrdit, že papežský nuncius nyní hledá jen nástupce kardinála Duky. Ve skutečnosti totiž hledá nástupce celé jedné generace biskupů, kteří v církvi udávali směr v posledních třiceti letech. Jeho práce tak připomíná hloubkový personální audit české církve. V momentě, kdy oznámí jméno nového pražského arcibiskupa tak musí mít ujasněnou představu o obsazení dalších čtyř biskupských stolců, potažmo jakou cestou církev do dalších desetiletí nasměruje. V tuto chvíli asi není potřeba opakovat otřepané klišé o rozdělené církvi. Skutečnost je ale taková, že zkušený diplomat Balvo se bude snažit obě strany vyvážit, rozdělujícím osobnostem se jistě vyvaruje. Zabere mu to čas a pokud si nebude jistý, pospíchat rozhodně nebude. Nakonec, kardinál Duka je stále v dobré kondici.

Pokud vzpomeneme kardinála Miloslava Vlka, ten byl jmenován českým primasem v mimořádné situaci po pádu komunistického režimu ve věku 56 let. I tak hrál s výjimkou dvou zasloužilých biskupů Koukla a Lišky v českém biskupském sboru věkový prim.

Dlouhá funkční období nejsou ve Vatikánu příliš preferovaná. S předpokladem rezignace v 75 letech tak papežský nuncius bude zprvu hledat spíše v řadách dnešních šedesátníků plus. Nicméně, v této věkové kategorii je církev stále citelně oslabena komunistickým režimem, protože se jí nedostávalo kvůli nepřátelskému postoji režimu v 70. a 80. letech nových kněžských povolání. Nyní tu tak máme silnou skupinu biskupů nad padesát let, ve věku šedesáti let se pak mezi biskupy nachází jen hradecký Jan Vokál, šedesát let pak dovršil ještě českobudějovický biskup Kročil. Volba mladšího biskupa by byla znakem nunciovy odvahy, výrazem pochopení pro hledání nového ekonomického modelu církve, dané majetkovým narovnáním se státem a poměrně jasnou vizí, kam by se církev měla po dvě desetiletí ubírat. Je tedy otázka, kterou z cest se nuncius vydá, ve věkové kategorii padesátníků se nabízí dobrá desítka uvažovatelných osobností.

Nuncius samozřejmě není omezen jen na biskupský sbor, ale pokud bychom uvažovali v rovině významného kléru, nabízejí se nám jména řeholních představených, například od benediktinů Prokopa Siostrzonka, tepelského opata Zdeňka Lobkowicze nebo někdejší provinciál jezuitů František Hylmar. Hledat je možné i mezi generálními vikáři, z nichž mnozí také mají potřebný věk a zkušenosti. Pokud se nuncius skutečně rozhodne vydat mimo vody biskupského sboru, pak se můžeme dočkat skutečného překvapení.

Posledním důvodem, proč nuncius s oznámením nového pražského arcibiskupa nebude spěchat, i kdyby měl jméno vybrané, jsou podzimní volby. Je jen těžko představitelné, že by radostnou novinu o nalezení nového pražského arcibiskupa oznámil uprostřed předvolební, či povolební vřavy. Tímto obdobím ještě nechá projít ostříleného kardinála Duku s výrazným společenským renomé, tak aby se nový arcibiskup mohl ujmout úřadu v momentě, kdy budou politické poměry opět stabilizovány. To proto, aby nemusel být nucen vstupovat hned zpočátku svého úřadu do otevřeného politického konfliktu a nemusel čelit výzvám k příklonu na tu či onu stranu. To by byla situace, kterou nový arcibiskup jednoduše vyhrát nemůže. Posledně se vláda sestavovala čtyři měsíce, nyní to může být v závislosti na výsledku voleb více, nebo i méně, politika je v tomto ohledu nevyzpytatelná.

Pokud tedy vyhodnotíme všechny proměnné, vidíme, že k novému arcibiskupovi vede ještě dlouhá cesta. Reálně se ho dočkáme nejdříve na začátku roku 2022, ale spíše později. Nuncius bude hledat především konsenzus, protože hledá kapitána mužstva pro další jedno až dvě desetiletí. Vážit proto bude velmi pečlivě, případná chyba při výběru by byla pro církev fatální. Spěchat nemusí, nakonec ale trochu paradoxně, jeho jediným limitem může být samotný současný pražský arcibiskup. Ten už dal několikrát opakovaně najevo, že by si přál štafetu předat. Jako syn prvorepublikového vojáka je však naučen disciplíně. Možná ji bude muset prokázat jako svou ctnost i na sklonku svého působení na Svatovojtěšském stolci.

Josef Nerušil