Rút a dlouhé objetí

Noemi se dotýká Orpiny ruky, zatímco Orpa odvrací pohled, sklání hlavu do dlaní a pláče při dojemném loučení. Ale Rút lpí na Noemi. Objímá ji kolem krku a vzhlíží ke své tchyni s úctou. Noemi levou rukou pevně drží Rút. Ačkoli jsou nohy všech tří žen obutých v sandálech těsně u sebe, chodidla Rút směřují k Noemi, zatímco Orpiny směřují pryč.

Dawes důkladně studoval biblický text: „Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla“ (Rút 1,14). Hebrejský výraz pro to, jak Rút držela Noemi, zní „davka ba“ – objímala ji. Midrašická tradice považuje objetí za intimnější a významnější gesto než polibek.

Jakkoli je tato scéna významná, nejedná se o první objetí v Bibli. První biblické přilnutí se nachází v knize Genesis po líčení stvoření Evy z Adamova žebra: „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Dr. Yeal Ziegler to popisuje jako „všeobjímající spojení, vztah charakterizovaný identifikací, v němž jedna strana zcela a úplně zahrnuje toho druhého... v takovémto vztahu je cosi nelogického, kdy se vlastní ego, vědomí vlastního já, podřizuje zájmu o toho druhého.“ Toto úplné přimknutí je také charakteristické pro požadovaný vztah k Bohu, jak je popsáno v 5. Mojžíšově 11, 22 a 30, 20–21. V těchto pasážích jsou k vyjádření důležitosti lpění na Bohu použita stejná hebrejská slova.

A přesto nejsou všechna objetí stejná. První skutečné objetí v knize Genesis nalezneme v 33. kapitole, kdy se po dlouhé a bolestné odluce setkává Jákob s Ezauem. Jákob připravil Ezaua o prvorozenectví a když byli naposledy spolu pod jednou střechou, Ezau mu hrozil zabitím. Jejich setkání však nejen že proběhne hladčeji, než Jákob očekával, ale vyvolává dokonce hluboké emoce: „Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; Oba zaplakali.“ Existují negativní rabínská hodnocení tohoto setkání, ale prosté čtení textu je zcela zřejmé. Objetí je tu projevem skutečné úlevy, osvobozené od zátěže minulosti.

Dále se v knize Genesis nachází další sourozenecké setkání, když se Josef znovu shledává se svými bratry, kteří jej kdysi hodili do jámy, což jej málem stálo život. Josef byl prodán do otroctví v Egyptě a vypracoval se až na význačnou pozici u faraonova dvora. Řadu let později přicházejí jeho bratři do Egypta, aby obstarali potraviny pro hladovějící rodinu v Kenaánu. Když se Josef před bratry objeví, oni na něj hledí v tichém úžasu, zatímco on se rozpláče a řekne, že jim odpustil. „Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín plakal na jeho šíji. Políbil také všechny bratry, sklonil se k nim a plakal. Teprve potom se bratři rozhovořili“ (Gn 45, 14-15). Toto objetí vyjadřovalo více než jen úlevu. Byl to šok, překvapení a radost, hluboké přijetí lítosti a odpuštění.

Vrátíme-li se zpět ke knize Rút, uvědomíme si, že Rút objala ženu, která přišla o všechno a mohla vyjadřovat jen svou hořkost. „Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži? Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará... Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka“ (1,11–13). Nabádá tyto mladé ženy, aby se vrátily ke svým matkám, kde by mohly začít nový život. Pro ni je však již příliš pozdě.

Podle slov Dr. Tamary Mann Tweelové Rút slyšela více než jen Noemina slova. Vnímala dojemnost, která se za nimi skrývala. „Noemi popisovala tělo, které již nemohlo vzbudit tělesnou lásku, tělo, které už nemohlo porodit nový život, tělo, které již považovala za neužitečné... Cítila se, jako by ji opustil i Bůh... Rút nejprve reagovala fyzickým gestem objetí a po chvíli vyznala, že půjde kamkoli, kam půjde Noemi, a zemře tam, kde zemře Noemi.“ Někdy se zaměřujeme na povznášející slova, která Rút pronesla, a nevnímáme gesto, které její slova přesahuje.

Rútino objetí bylo jednostranné. Noemi Rút na oplátku neobjala. Své strádající a zranitelné snaše nenabídla slova uznání či lásky. Své jednání Noemi vysvětluje později, když hovoří s těmi, kdo ji zdraví při vstupu do Betléma: Domnívala se, že ji Bůh trestá. Je zatrpklá a cítí se nehodna lásky. Zármutek ji zcela vyprázdnil. Ale Noemin příběh zde nekončí. Noemi bylo nakonec umožněno přimknout se k Rút, jak se dozvídáme ve čtvrté kapitole. Rút a Bóazovi se narodil Obéd a „Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou“ (4,16).

Každé objetí – Jákoba a Ezaua, Josefa a jeho bratří, Rút a Noemi – nebylo jen fyzickým dotykem, ale přijetím toho druhého. V každém z těchto případů byla řeč těla biblickým signálem, že na cestě k uzdravení došlo k významnému zlomu. Každé takovéto objetí vedlo k rozhovoru. Nejprve došlo k objetí, ale okamžitě po něm následoval nebo mu předcházel rozhovor, vysvětlení nebo odhalení. Každé objetí znamenalo začátek nové etapy vztahu, kde minulost nebyla zapomenuta, ale byla odsunuta stranou, aby vytvořila prostor pro vznik nového vztahu.

Každé biblické objetí nám připomíná, že nikdy skutečně neznáme sílu fyzické náklonnosti a pozornosti. Rútino objetí sloužilo jako metafora. Vypovídalo o případném obnovení Noeminy víry a jejího místa ve společnosti. Bylo to objetí znamenající vykoupení, které z Rút nakonec učinilo prapředka králů.

COVID již více než rok potlačuje tuto lidskou potřebu. V těchto dnech je vhodná doba k objetí, jež vede k povzbuzení. A možná je vhodná doba k tomu, abychom své blízké drželi v objetí o něco déle než obvykle, protože..., inu, protože můžeme.

Erica Brown
Přeložil Pavel Štička