20.07.2021, The Catholic World Report / RC Monitor 14/2021
Podle diecézních webových stránek westminsterský arcibiskup kardinál Vincent Nichols a westminsterský pomocný biskup Nicholas Hudson svěřili ostatky farnostem 21. května v Arcibiskupském domě ve Westminsteru.
Acutis se narodil italským rodičům 3. května 1991 v Londýně a pokřtěn byl 18. května téhož roku v kostele Panny Marie Sedmibolestné ve Fulhamské ulici. O několik měsíců později se rodina přestěhovala do Itálie.
P. Pat Ryall, O.S.M., farář kostela Panny Marie Sedmibolestné, za svou farnost řekl, že jsou „rádi, že ho mají zpátky“.
Uvedl: „Jak víme, byl Ital a jeho rodiče tehdy žili v Londýně a připojili se k naší farnosti. A právě do našeho kostela přišli a domluvili křest.
Opravdu cítím, že bylo přirozené, jak se postupně zapojili do farního společenství, a především vnímám, že Carlo svým povzbuzováním a svou láskou k eucharistii opravdu hodně přispěl k růstu víry svých rodičů.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Další relikvie byla na připomínku Acutisovy lásky k Eucharistii dána do svatostánku Nejsvětější svátosti westminsterské diecéze.
Poté, co Acutis přijal v sedmi letech první svaté přijímání, začal denně chodit na mši svatou. Popisoval Eucharistii jako svou „dálnici do nebe“ a vytvořil webové stránky, kde sepisoval eucharistické zázraky.
P. Alan Robinson, rektor svatostánku Nejsvětější svátosti v Corpus Christi v Maiden Lane, řekl: „Je to někdo, ke komu se můžeme vztahovat, na koho si můžeme ukazovat jako na vzor. Krásný příklad toho, jak mohou mít mladí lidé tento neuvěřitelný vztah s Pánem, pokud jsou připraveni vynaložit na to úsilí a opravdu se mu nabídnout.
Myslím, že Carlo by byl v Corpus Christi velice šťastný, hodně se týká jeho života. Jde tu o našeho Pána v Eucharistii. A přeji si a modlím se, aby se skrze jeho přímluvy a jeho povzbuzení stal domovem pro mnoho dalších mladých lidí.“
Během dospívání Acutisovi diagnostikovali leukémii. Své utrpení obětoval za papeže Benedikta XVI. a za církev.
12. října 2006 zemřel na nádor na mozku a na svoji žádost byl pro svou lásku k sv. Františkovi z Assissi pohřben v jeho rodišti.
Robinson dále uvedl: „Mladí lidé si často myslí, že jsou neporazitelní a že budou žít věčně. Carlo je vzorem, který říká: to nemusí být tak docela pravda.
Tím, co bude pokračovat navěky, však je náš vztah s Pánem v eucharistii, jak v tomto světě, tak poté, co náš pozemský život dospěje ke konci.“
Acutisův kanonizační proces byl zahájen roku 2013. Roku 2018 byl prohlášen za ctihodného a 10. října 2020 za blahoslaveného. Během devatenáct dnů trvajících oslav jeho blahořečení navštívilo jeho hrob více než 41 000 lidí a přímý přenos z beatifikačního obřadu sledovaly statisíce.
Biskup Hudson řekl: „Myslím, že jeho blahořečení je významné, zejména pro mladé lidi z naší diecéze, protože Carlosovi bylo teprve šestnáct, když zemřel, a je pro mladé lidi opravdu vzorem v evangelizaci starších.
Jak připouští sama jeho matka, její syn ji skutečně evangelizoval…, přičemž evangelizoval také své přátele.
Tušil, že zemře mladý, a myslím si, že tak jako učil mladé lidi evangelizovat starší kolem sebe, učil svým způsobem i nás všechny, jak správně umírat.
Když se blížil ke konci svých dnů, rozhodl se, že všechno své utrpení obětuje za papeže, samotnému Ježíši a za jeho církev.“
O předání ostatků kardinál Nichols řekl: „Oba tyto kostely jsou nádherné a každý z nich si zaslouží návštěvu pro svou krásu, ale ještě víc pro to, jak jsou důležité pro tyto dvě klíčové svátosti v životě Ježíšových učedníků a katolické církve – pro křest a eucharistii.
A přejeme si a modlíme se, aby příklad tohoto mladého muže, pokřtěného ve Fulhamské ulici, který celý život důvěrně přijímal Ježíše v eucharistii, pomáhal nám všem mít v životě správné priority.“
Přeložila Alena Švecová
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.