Ostatky Carla Acutise dorazily do Londýna

20.07.2021, The Catholic World Report / RC Monitor 14/2021

Dvě londýnské farnosti s vazbami na Carla Acutise obdržely ostatky prvního mileniála, který byl prohlášen za blahoslaveného.


V servitském kostele Panny Marie Sedmibolestné, kde byl Acutis roku 1991 pokřtěn, a ve westminsterském diecézním svatostánku Nejsvětější svátosti budou uloženy ostatky dospívajícího chlapce, známého svou oddaností Eucharistii.

Podle diecézních webových stránek westminsterský arcibiskup kardinál Vincent Nichols a westminsterský pomocný biskup Nicholas Hudson svěřili ostatky farnostem 21. května v Arcibiskupském domě ve Westminsteru.

Acutis se narodil italským rodičům 3. května 1991 v Londýně a pokřtěn byl 18. května téhož roku v kostele Panny Marie Sedmibolestné ve Fulhamské ulici. O několik měsíců později se rodina přestěhovala do Itálie.

P. Pat Ryall, O.S.M., farář kostela Panny Marie Sedmibolestné, za svou farnost řekl, že jsou „rádi, že ho mají zpátky“.

Uvedl: „Jak víme, byl Ital a jeho rodiče tehdy žili v Londýně a připojili se k naší farnosti. A právě do našeho kostela přišli a domluvili křest.

Opravdu cítím, že bylo přirozené, jak se postupně zapojili do farního společenství, a především vnímám, že Carlo svým povzbuzováním a svou láskou k eucharistii opravdu hodně přispěl k růstu víry svých rodičů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Pokračoval: „Je velmi vítán a jsme rádi, že ho máme zpátky. Doufáme, že jako na nás zanechal nesmazatelnou stopu při své první návštěvě, bude nám i v tomto novém období dál dávat cítit svou přítomnost.“

Další relikvie byla na připomínku Acutisovy lásky k Eucharistii dána do svatostánku Nejsvětější svátosti westminsterské diecéze.

Poté, co Acutis přijal v sedmi letech první svaté přijímání, začal denně chodit na mši svatou. Popisoval Eucharistii jako svou „dálnici do nebe“ a vytvořil webové stránky, kde sepisoval eucharistické zázraky.

P. Alan Robinson, rektor svatostánku Nejsvětější svátosti v Corpus Christi v Maiden Lane, řekl: „Je to někdo, ke komu se můžeme vztahovat, na koho si můžeme ukazovat jako na vzor. Krásný příklad toho, jak mohou mít mladí lidé tento neuvěřitelný vztah s Pánem, pokud jsou připraveni vynaložit na to úsilí a opravdu se mu nabídnout.

Myslím, že Carlo by byl v Corpus Christi velice šťastný, hodně se týká jeho života. Jde tu o našeho Pána v Eucharistii. A přeji si a modlím se, aby se skrze jeho přímluvy a jeho povzbuzení stal domovem pro mnoho dalších mladých lidí.“

Během dospívání Acutisovi diagnostikovali leukémii. Své utrpení obětoval za papeže Benedikta XVI. a za církev.

12. října 2006 zemřel na nádor na mozku a na svoji žádost byl pro svou lásku k sv. Františkovi z Assissi pohřben v jeho rodišti.

Robinson dále uvedl: „Mladí lidé si často myslí, že jsou neporazitelní a že budou žít věčně. Carlo je vzorem, který říká: to nemusí být tak docela pravda.

Tím, co bude pokračovat navěky, však je náš vztah s Pánem v eucharistii, jak v tomto světě, tak poté, co náš pozemský život dospěje ke konci.“

Acutisův kanonizační proces byl zahájen roku 2013. Roku 2018 byl prohlášen za ctihodného a 10. října 2020 za blahoslaveného. Během devatenáct dnů trvajících oslav jeho blahořečení navštívilo jeho hrob více než 41 000 lidí a přímý přenos z beatifikačního obřadu sledovaly statisíce.

Biskup Hudson řekl: „Myslím, že jeho blahořečení je významné, zejména pro mladé lidi z naší diecéze, protože Carlosovi bylo teprve šestnáct, když zemřel, a je pro mladé lidi opravdu vzorem v evangelizaci starších.

Jak připouští sama jeho matka, její syn ji skutečně evangelizoval…, přičemž evangelizoval také své přátele.

Tušil, že zemře mladý, a myslím si, že tak jako učil mladé lidi evangelizovat starší kolem sebe, učil svým způsobem i nás všechny, jak správně umírat.

Když se blížil ke konci svých dnů, rozhodl se, že všechno své utrpení obětuje za papeže, samotnému Ježíši a za jeho církev.“

O předání ostatků kardinál Nichols řekl: „Oba tyto kostely jsou nádherné a každý z nich si zaslouží návštěvu pro svou krásu, ale ještě víc pro to, jak jsou důležité pro tyto dvě klíčové svátosti v životě Ježíšových učedníků a katolické církve – pro křest a eucharistii.

A přejeme si a modlíme se, aby příklad tohoto mladého muže, pokřtěného ve Fulhamské ulici, který celý život důvěrně přijímal Ježíše v eucharistii, pomáhal nám všem mít v životě správné priority.“

Přeložila Alena Švecová


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.