20.07.2021, The Catholic World Report / RC Monitor 14/2021
Podle diecézních webových stránek westminsterský arcibiskup kardinál Vincent Nichols a westminsterský pomocný biskup Nicholas Hudson svěřili ostatky farnostem 21. května v Arcibiskupském domě ve Westminsteru.
Acutis se narodil italským rodičům 3. května 1991 v Londýně a pokřtěn byl 18. května téhož roku v kostele Panny Marie Sedmibolestné ve Fulhamské ulici. O několik měsíců později se rodina přestěhovala do Itálie.
P. Pat Ryall, O.S.M., farář kostela Panny Marie Sedmibolestné, za svou farnost řekl, že jsou „rádi, že ho mají zpátky“.
Uvedl: „Jak víme, byl Ital a jeho rodiče tehdy žili v Londýně a připojili se k naší farnosti. A právě do našeho kostela přišli a domluvili křest.
Opravdu cítím, že bylo přirozené, jak se postupně zapojili do farního společenství, a především vnímám, že Carlo svým povzbuzováním a svou láskou k eucharistii opravdu hodně přispěl k růstu víry svých rodičů.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Další relikvie byla na připomínku Acutisovy lásky k Eucharistii dána do svatostánku Nejsvětější svátosti westminsterské diecéze.
Poté, co Acutis přijal v sedmi letech první svaté přijímání, začal denně chodit na mši svatou. Popisoval Eucharistii jako svou „dálnici do nebe“ a vytvořil webové stránky, kde sepisoval eucharistické zázraky.
P. Alan Robinson, rektor svatostánku Nejsvětější svátosti v Corpus Christi v Maiden Lane, řekl: „Je to někdo, ke komu se můžeme vztahovat, na koho si můžeme ukazovat jako na vzor. Krásný příklad toho, jak mohou mít mladí lidé tento neuvěřitelný vztah s Pánem, pokud jsou připraveni vynaložit na to úsilí a opravdu se mu nabídnout.
Myslím, že Carlo by byl v Corpus Christi velice šťastný, hodně se týká jeho života. Jde tu o našeho Pána v Eucharistii. A přeji si a modlím se, aby se skrze jeho přímluvy a jeho povzbuzení stal domovem pro mnoho dalších mladých lidí.“
Během dospívání Acutisovi diagnostikovali leukémii. Své utrpení obětoval za papeže Benedikta XVI. a za církev.
12. října 2006 zemřel na nádor na mozku a na svoji žádost byl pro svou lásku k sv. Františkovi z Assissi pohřben v jeho rodišti.
Robinson dále uvedl: „Mladí lidé si často myslí, že jsou neporazitelní a že budou žít věčně. Carlo je vzorem, který říká: to nemusí být tak docela pravda.
Tím, co bude pokračovat navěky, však je náš vztah s Pánem v eucharistii, jak v tomto světě, tak poté, co náš pozemský život dospěje ke konci.“
Acutisův kanonizační proces byl zahájen roku 2013. Roku 2018 byl prohlášen za ctihodného a 10. října 2020 za blahoslaveného. Během devatenáct dnů trvajících oslav jeho blahořečení navštívilo jeho hrob více než 41 000 lidí a přímý přenos z beatifikačního obřadu sledovaly statisíce.
Biskup Hudson řekl: „Myslím, že jeho blahořečení je významné, zejména pro mladé lidi z naší diecéze, protože Carlosovi bylo teprve šestnáct, když zemřel, a je pro mladé lidi opravdu vzorem v evangelizaci starších.
Jak připouští sama jeho matka, její syn ji skutečně evangelizoval…, přičemž evangelizoval také své přátele.
Tušil, že zemře mladý, a myslím si, že tak jako učil mladé lidi evangelizovat starší kolem sebe, učil svým způsobem i nás všechny, jak správně umírat.
Když se blížil ke konci svých dnů, rozhodl se, že všechno své utrpení obětuje za papeže, samotnému Ježíši a za jeho církev.“
O předání ostatků kardinál Nichols řekl: „Oba tyto kostely jsou nádherné a každý z nich si zaslouží návštěvu pro svou krásu, ale ještě víc pro to, jak jsou důležité pro tyto dvě klíčové svátosti v životě Ježíšových učedníků a katolické církve – pro křest a eucharistii.
A přejeme si a modlíme se, aby příklad tohoto mladého muže, pokřtěného ve Fulhamské ulici, který celý život důvěrně přijímal Ježíše v eucharistii, pomáhal nám všem mít v životě správné priority.“
Přeložila Alena Švecová
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
26.10.2026, RC Monitor 20/2026
Čas od času se rád každý duchovní správce pochlubí svými farníky, jak jsou aktivní, zbožní, duchovně na výši atd. Ne, určitě to není špatně, ale přiznejme si, že ne všichni jsou tací. Také máme jistě ve farnostech „šedý průměr“ takzvaně vezoucích se. Prostě každý jsme originál, ale všichni máme jedno společné – chceme se dostat do nebe, a proto přistupujeme ke svátostem, modlíme se, postíme se, občas vezmeme koště nebo hadr do ruky a vymeteme pavučiny v kostele a zameteme listí či sníh před kostelem, doneseme květiny ze zahrádky na výzdobu.
18.09.2026, RC Monitor 17/2026
V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.
19.10.2026, RC Monitor 19/2026
Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“
12.10.2026, RC Monitor 19/2026
Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.