23.08.2021, Aleteia.org / RC Monitor 16/2021
A co víte o sv. Josefu vy, abyste se mohli konkrétně inspirovat jeho příkladem? V tomto miniseriálu vám přinášíme 10 věcí, které byste vědět měli.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Tradice o Josefovi jako starém muži
Velmi častá tradice v pravoslavné církvi říká, že když si Josef bral Pannu Marii, byl již starý muž. Před sňatkem s Marií zemřela jeho předchozí manželka (s níž měl několik dětí). To některé lidi vedlo k tvrzení, že tyto děti byly Ježíšovými „bratry“, o nichž jsou zmínky v evangeliích.
Jádrem této tradice je text ze 6. století zvaný Historie Josefa tesaře, jenž tvrdí, že Josef byl sice starý muž, ale s mladickým elánem. Nakonec se postupem let dožil velmi pokročilého věku. Netrpěl však žádnou tělesnou slabostí, zrak mu neslábl ani zuby mu nescházely. Nikdy v životě se neztrácel v myšlenkách, ale vždy projevoval mladický elán a jeho údy zůstaly bez újmy, prosty jakékoli bolesti. Dožil se celkem sto jedenácti let, svého nejvyššího možného věku.
Josef jako dospívající mladík
Na druhou stranu mnoho biblistů a historiků věří, že Josef byl mladý muž, možná teprve dospívající mladík. Mezinárodní mariánský výzkumný institut uvádí: „Věříme, že Marie a Josef byli v době, kdy se narodil Ježíš, dospívající dívka a chlapec ve věku šestnáct a osmnáct let. To byla v té době pro židovské novomanžele norma.“ Ctihodný Fulton Sheen sdílí podobný názor v knize The World’s First Love: „Josef byl pravděpodobně mladý muž, silný, mužný, atletický, pohledný, cudný a disciplinovaný, takový muž, jaké vídáme pracovat u hoblovací stolice... Nebyl na konci svého života, ale na jeho počátku, překypoval energií, silou a umírněnou vášní.“ Tato teorie bere v úvahu dlouhé cesty, které svatá rodina musela podniknout v době kolem Ježíšova narození. Nejprve z Nazareta do Betléma a pak při útěku do Egypta. Je těžké představit si postaršího Josefa, jak pečuje o Marii a Ježíše cestou do cizí země. Ať už je pravda jakákoli, Josef byl „spravedlivý muž“, který dělal vše, co bylo v jeho silách, aby ochránil a zajistil Marii a Ježíše. Hleděl na ně se srdcem plným něhy a miloval oba hlubokou a trvalou láskou.
Překlad Pavel Štička
30.03.2026, RC Monitor 6/2026
Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.
31.12.2025, RC Monitor 24/2025
Nejsem si úplně jist, zda to přímo souvisí s mou ženou, ale fakt je, že od doby, kdy jsme se vzali, se čas od času v našem bytě záhadně objeví nové dítě. Během let tato nenápadná invaze malých lidí dorostla do značných rozměrů, že jsem si jich chtě nechtě všiml i bystrý já.
05.04.2026, RC Monitor 6/2026
Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.
13.02.2026, RC Monitor 2/2026
Vážení a milí čtenáři Monitoru, v posledních letech se (především z komerčních důvodů) čím dál víc šíří připomínání si památky sv. Valentina 14. února jakožto dne zamilovaných. Dovolil bych si stručně připomenout několik zajímavostí spojených s touto postavou z dob dávno minulých.
12.03.2026, RC 4/2026
Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.