23.08.2021, Aleteia.org / RC Monitor 16/2021
A co víte o sv. Josefu vy, abyste se mohli konkrétně inspirovat jeho příkladem? V tomto miniseriálu vám přinášíme 10 věcí, které byste vědět měli.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Tradice o Josefovi jako starém muži
Velmi častá tradice v pravoslavné církvi říká, že když si Josef bral Pannu Marii, byl již starý muž. Před sňatkem s Marií zemřela jeho předchozí manželka (s níž měl několik dětí). To některé lidi vedlo k tvrzení, že tyto děti byly Ježíšovými „bratry“, o nichž jsou zmínky v evangeliích.
Jádrem této tradice je text ze 6. století zvaný Historie Josefa tesaře, jenž tvrdí, že Josef byl sice starý muž, ale s mladickým elánem. Nakonec se postupem let dožil velmi pokročilého věku. Netrpěl však žádnou tělesnou slabostí, zrak mu neslábl ani zuby mu nescházely. Nikdy v životě se neztrácel v myšlenkách, ale vždy projevoval mladický elán a jeho údy zůstaly bez újmy, prosty jakékoli bolesti. Dožil se celkem sto jedenácti let, svého nejvyššího možného věku.
Josef jako dospívající mladík
Na druhou stranu mnoho biblistů a historiků věří, že Josef byl mladý muž, možná teprve dospívající mladík. Mezinárodní mariánský výzkumný institut uvádí: „Věříme, že Marie a Josef byli v době, kdy se narodil Ježíš, dospívající dívka a chlapec ve věku šestnáct a osmnáct let. To byla v té době pro židovské novomanžele norma.“ Ctihodný Fulton Sheen sdílí podobný názor v knize The World’s First Love: „Josef byl pravděpodobně mladý muž, silný, mužný, atletický, pohledný, cudný a disciplinovaný, takový muž, jaké vídáme pracovat u hoblovací stolice... Nebyl na konci svého života, ale na jeho počátku, překypoval energií, silou a umírněnou vášní.“ Tato teorie bere v úvahu dlouhé cesty, které svatá rodina musela podniknout v době kolem Ježíšova narození. Nejprve z Nazareta do Betléma a pak při útěku do Egypta. Je těžké představit si postaršího Josefa, jak pečuje o Marii a Ježíše cestou do cizí země. Ať už je pravda jakákoli, Josef byl „spravedlivý muž“, který dělal vše, co bylo v jeho silách, aby ochránil a zajistil Marii a Ježíše. Hleděl na ně se srdcem plným něhy a miloval oba hlubokou a trvalou láskou.
Překlad Pavel Štička
25.03.2026, RC Monitor 5/2026
Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.
24.12.2025, RC
„V záplavě slov, hudby, malicherných zpráv vydávaných za životně důležité mnohdy člověk přeslechne Boží hlas. Proto je dobré alespoň občas zmlknout, ztišit se a zkusit naslouchat. Ujišťuji, že i ti, kdo Boha neznají, neprohloupí. Naučí se naslouchat svým nejbližším, zjistí, co je skutečně důležité. A možná i ocení tichou lásku těch, kdo jsou kolem nás a s námi.“ (+ Dominik kardinál Duka, Radiožurnál, duben 2014)
30.03.2026, RC Monitor 6/2026
Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.
22.10.2025, RC Monitor 19/2025
Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.
12.12.2025, The American TFP
Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.
20.01.2026, RC
Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.