Dům ze skla: Ne pouhé společenství věřících, ale přítomnost Ježíše Krista na oltáři je hlavní důvod pro návrat do kostelů

09.09.2021, RC Monitor 17/2021

V italské Cremoně se letos 24.–27. srpna konal již 71. ročník pravidelné akce, která se nazývá Národní liturgický týden (Settimana Liturgica Nazionale). Zdravici zaslal této letošní akci ve jménu papeže Františka kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář. Minulý rok se akce vzhledem k opatřením proti šíření coronaviru nemohla uskutečnit, což vtisklo letošnímu konání pečeť jistého zadostiučinění. Heslem setkání bylo Ježíšovo slovo: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém...“ (srov. Mt 18,20).

Kardinál ve svém textu nezamlčuje, že problémem církve v Itálii – a dodejme: nejen tam – nebyla pouze nemožnost účastnit se eucharistických bohoslužeb v době přísných hygienických opatření, nýbrž v současné době také neochota mnoha věřících se do kostelů opět vrátit. Hlavním prostředkem motivace, aby se lidé na mše svaté navrátili, má být ovšem, podle samotného motta „kde jsou dva nebo tři“, znovunalezení touhy lidí po společném setkávání „ve jménu Páně“.

Jak přípis státního sekretáře, tak témata samotných přednášek se prakticky neustále točí okolo setkávání lidí. Ti se však v omezené míře (třebas jen „dva nebo tři“) setkávali ve jménu Páně i v době protiepidemických opatření. Ba více: nechyběly velevýznamné hlasy z nitra církve, které pociťovaly nezastíranou radost z toho, že mše svaté byly zrušené nebo věřícím nepřístupné. Vždyť podle takových osvícených odborníků většina věřících mechanicky navštěvuje bohoslužby, ve kterých se konají pouze prázdné vnější obřady, jež sami věřící hlouběji nereflektují. Sami údajně nevědí, proč na tyto rity chodí, je to většinou jen otázka zvyku. Z této ustálené ritualistické letargie je covid vytrhl do soukromí, kde si svoji víru, ať sami, ať „dva nebo tři“, mohli najednou hlouběji uvědomovat. Problém je však v tom, že trend úpadku návštěvnosti bohoslužeb byl v Itálii – a opět dodejme: nejen tam – dlouhodobě hrozivý, především mládež se církvi dalece odcizila. Také možnost sledovat televizní přenosy, původně praktická náhrada pro ty, kteří se opravdu nemohou účastnit, se v rámci dalšího a dalšího zpohodlňování a vycházení vstříc lidu stala náhražkou, všeobecně považovanou za dostačující.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ať tak či onak, lidu se evidentně již dlouho nepřipomínalo, jaká je samotná podstata mše svaté. Zatímco evangelický křesťan se zeptá: „Bratře, sestro, půjdeš v neděli do shromáždění?“, pro katolíka nepředstavuje samotné modlitební shromáždění věřících ještě zásadní důvod toho, proč přicházet na mši svatou. Nejdůležitější je totiž to, co se ve mši svaté odehrává na oltáři. Tím je samotná eucharistická přítomnost Kristova, a díky této přítomnosti také tajemné uskutečňování díla spásy. Právě proto, že Kristus na oltáři je, jeho Tělo se za nás vydává a jeho Krev se za nás prolévá. Nikoli shromáždění lidu, ba ani osobní přijímání svátosti Eucharistie není ústředním momentem bohoslužby, nýbrž stále aktualizované spásné konání v oběti mše svaté. Proto také sledování eucharistické bohoslužby jen skrze sklo obrazovky představuje velmi nedostatečnou nápodobu skutečné účasti při eucharistickém proměňování. Od pamětníků jsme navíc mnozí ještě slyšeli vyznání těch, kteří nešetřili námahou, chodili v každém počasí na mši svatou dlouhé kilometry do kostela a zpět, v létě i neobutí. Cenili si nekonečné hodnoty oběti mše svaté a věděli, že Ten, který přichází, nás ve svém majestátu tolik převyšuje, a přitom se k nám ve své oběti kříže tak hluboko sklonil. A toto všechno ještě tajuplně pozůstavil v eucharistickém tajemství.

Kardinál Parolin užívá ve své zdravici slov papeže Františka z generální audience 3. 2. 2021 o tom, že „Ježíš Kristus není idea nebo sentiment, nýbrž živá osoba a tajemství historické události“. Chybí zde však aplikace této skutečnosti na eucharistickou liturgii a samotné eucharistické tajemství. V projednávaných tématech setkání v Cremoně se okolo Eucharistie různě krouží, je zde mnoho sociologie a ne méně antropologie: „Kde jsou dva nebo tři...: kulturní odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: liturgicko–pastorační služby“; „Kde jsou dva nebo tři...: od Misálu k liturgickému shromáždění“; „Kde jsou dva nebo tři...: generační odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: jaká budoucnost?“ Snad by poslední přednáška celého setkávání mohla heslo změnit: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Srov. Lk 18,8).

P. Stanislav Přibyl

Další články

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Proměňovat svět čistými (nebo nečistými) myšlenkami

27.08.2025, Catholic Culture

Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Úsilí o získání ostatků sv. Dobroslavy/Orosie pro naši zem

22.08.2025, RC Monitor 15/2025

V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.