Dům ze skla: Ne pouhé společenství věřících, ale přítomnost Ježíše Krista na oltáři je hlavní důvod pro návrat do kostelů

09.09.2021, RC Monitor 17/2021

V italské Cremoně se letos 24.–27. srpna konal již 71. ročník pravidelné akce, která se nazývá Národní liturgický týden (Settimana Liturgica Nazionale). Zdravici zaslal této letošní akci ve jménu papeže Františka kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář. Minulý rok se akce vzhledem k opatřením proti šíření coronaviru nemohla uskutečnit, což vtisklo letošnímu konání pečeť jistého zadostiučinění. Heslem setkání bylo Ježíšovo slovo: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém...“ (srov. Mt 18,20).


Kardinál ve svém textu nezamlčuje, že problémem církve v Itálii – a dodejme: nejen tam – nebyla pouze nemožnost účastnit se eucharistických bohoslužeb v době přísných hygienických opatření, nýbrž v současné době také neochota mnoha věřících se do kostelů opět vrátit. Hlavním prostředkem motivace, aby se lidé na mše svaté navrátili, má být ovšem, podle samotného motta „kde jsou dva nebo tři“, znovunalezení touhy lidí po společném setkávání „ve jménu Páně“.

Jak přípis státního sekretáře, tak témata samotných přednášek se prakticky neustále točí okolo setkávání lidí. Ti se však v omezené míře (třebas jen „dva nebo tři“) setkávali ve jménu Páně i v době protiepidemických opatření. Ba více: nechyběly velevýznamné hlasy z nitra církve, které pociťovaly nezastíranou radost z toho, že mše svaté byly zrušené nebo věřícím nepřístupné. Vždyť podle takových osvícených odborníků většina věřících mechanicky navštěvuje bohoslužby, ve kterých se konají pouze prázdné vnější obřady, jež sami věřící hlouběji nereflektují. Sami údajně nevědí, proč na tyto rity chodí, je to většinou jen otázka zvyku. Z této ustálené ritualistické letargie je covid vytrhl do soukromí, kde si svoji víru, ať sami, ať „dva nebo tři“, mohli najednou hlouběji uvědomovat. Problém je však v tom, že trend úpadku návštěvnosti bohoslužeb byl v Itálii – a opět dodejme: nejen tam – dlouhodobě hrozivý, především mládež se církvi dalece odcizila. Také možnost sledovat televizní přenosy, původně praktická náhrada pro ty, kteří se opravdu nemohou účastnit, se v rámci dalšího a dalšího zpohodlňování a vycházení vstříc lidu stala náhražkou, všeobecně považovanou za dostačující.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ať tak či onak, lidu se evidentně již dlouho nepřipomínalo, jaká je samotná podstata mše svaté. Zatímco evangelický křesťan se zeptá: „Bratře, sestro, půjdeš v neděli do shromáždění?“, pro katolíka nepředstavuje samotné modlitební shromáždění věřících ještě zásadní důvod toho, proč přicházet na mši svatou. Nejdůležitější je totiž to, co se ve mši svaté odehrává na oltáři. Tím je samotná eucharistická přítomnost Kristova, a díky této přítomnosti také tajemné uskutečňování díla spásy. Právě proto, že Kristus na oltáři je, jeho Tělo se za nás vydává a jeho Krev se za nás prolévá. Nikoli shromáždění lidu, ba ani osobní přijímání svátosti Eucharistie není ústředním momentem bohoslužby, nýbrž stále aktualizované spásné konání v oběti mše svaté. Proto také sledování eucharistické bohoslužby jen skrze sklo obrazovky představuje velmi nedostatečnou nápodobu skutečné účasti při eucharistickém proměňování. Od pamětníků jsme navíc mnozí ještě slyšeli vyznání těch, kteří nešetřili námahou, chodili v každém počasí na mši svatou dlouhé kilometry do kostela a zpět, v létě i neobutí. Cenili si nekonečné hodnoty oběti mše svaté a věděli, že Ten, který přichází, nás ve svém majestátu tolik převyšuje, a přitom se k nám ve své oběti kříže tak hluboko sklonil. A toto všechno ještě tajuplně pozůstavil v eucharistickém tajemství.

Kardinál Parolin užívá ve své zdravici slov papeže Františka z generální audience 3. 2. 2021 o tom, že „Ježíš Kristus není idea nebo sentiment, nýbrž živá osoba a tajemství historické události“. Chybí zde však aplikace této skutečnosti na eucharistickou liturgii a samotné eucharistické tajemství. V projednávaných tématech setkání v Cremoně se okolo Eucharistie různě krouží, je zde mnoho sociologie a ne méně antropologie: „Kde jsou dva nebo tři...: kulturní odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: liturgicko–pastorační služby“; „Kde jsou dva nebo tři...: od Misálu k liturgickému shromáždění“; „Kde jsou dva nebo tři...: generační odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: jaká budoucnost?“ Snad by poslední přednáška celého setkávání mohla heslo změnit: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Srov. Lk 18,8).

P. Stanislav Přibyl


Další články



Mlčet nestačí: hřešíme i vědomým mlčením

11.09.2025, RC Monitor 16/2025

V naší době se slova mění rychleji než činy a význam pojmů bývá často obrácen naruby. To, co bylo po staletí považováno za samozřejmost, je dnes zpochybňováno a přepisováno. Jedním z nejvýraznějších příkladů je tzv. genderová ideologie – myšlenkový směr, který se snaží redefinovat samotný základ lidské identity. A už se nevede jen akademická debata. V roce 2024 se tato ideologie stala součástí vzdělávacích programů našich škol. Profesor Petr Piťha ji výstižně nazval „biologickou diktaturou“ a dodal, že jde o nejnebezpečnější formu diktatury, předčící dokonce i diktaturu třídní či rasovou.

Svatí Šimone a Judo, orodujte za nás

28.10.2025, RC Monitor 20/2025

Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.

Jsem zděšena!

22.09.2025, RC Monitor 17/2025

Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!

Na pohodu

25.08.2025, RC Monitor 15/2025

Mám kolegyni. Je mladá, hezká, erudovaná a k pacientům je vlídná. Pracuje s nasazením, tak se stává, že občas přijde domů značně unavená. Její manžel, který nepůsobí ve zdravotnictví, jí doporučuje, ať si práci zařídí jinak – aby byla na pohodu.

Za Dominikem kardinálem Dukou

28.11.2025, RC Monitor 22/2025

Dost těžko se lze s osobností formátu kardinála Dominika Duky vypořádat v pár větách. Následující krátké reflexe od těch, kdo jej znali a měli ho skutečně rádi, nechtějí přinést nějakou senzaci, nečekaný objev ani provokativní názor, ale dát prostor pro osobní ohlédnutí za zesnulým člověkem. Člověk Dominik Duka je už v rukou Božích a vzpomínka na něj v rukou historiků. Nechť se každé vzpomínání na něj nese v duchu Pravdy, která byla jeho životním ideálem, a v duchu Lásky, která je závazkem všech křesťanů.

Katolická víra v srdci muslimského Maroka

08.10.2025, National Catholic Register

„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.