Dům ze skla: Ne pouhé společenství věřících, ale přítomnost Ježíše Krista na oltáři je hlavní důvod pro návrat do kostelů

09.09.2021, RC Monitor 17/2021

V italské Cremoně se letos 24.–27. srpna konal již 71. ročník pravidelné akce, která se nazývá Národní liturgický týden (Settimana Liturgica Nazionale). Zdravici zaslal této letošní akci ve jménu papeže Františka kardinál Pietro Parolin, vatikánský státní sekretář. Minulý rok se akce vzhledem k opatřením proti šíření coronaviru nemohla uskutečnit, což vtisklo letošnímu konání pečeť jistého zadostiučinění. Heslem setkání bylo Ježíšovo slovo: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém...“ (srov. Mt 18,20).

Kardinál ve svém textu nezamlčuje, že problémem církve v Itálii – a dodejme: nejen tam – nebyla pouze nemožnost účastnit se eucharistických bohoslužeb v době přísných hygienických opatření, nýbrž v současné době také neochota mnoha věřících se do kostelů opět vrátit. Hlavním prostředkem motivace, aby se lidé na mše svaté navrátili, má být ovšem, podle samotného motta „kde jsou dva nebo tři“, znovunalezení touhy lidí po společném setkávání „ve jménu Páně“.

Jak přípis státního sekretáře, tak témata samotných přednášek se prakticky neustále točí okolo setkávání lidí. Ti se však v omezené míře (třebas jen „dva nebo tři“) setkávali ve jménu Páně i v době protiepidemických opatření. Ba více: nechyběly velevýznamné hlasy z nitra církve, které pociťovaly nezastíranou radost z toho, že mše svaté byly zrušené nebo věřícím nepřístupné. Vždyť podle takových osvícených odborníků většina věřících mechanicky navštěvuje bohoslužby, ve kterých se konají pouze prázdné vnější obřady, jež sami věřící hlouběji nereflektují. Sami údajně nevědí, proč na tyto rity chodí, je to většinou jen otázka zvyku. Z této ustálené ritualistické letargie je covid vytrhl do soukromí, kde si svoji víru, ať sami, ať „dva nebo tři“, mohli najednou hlouběji uvědomovat. Problém je však v tom, že trend úpadku návštěvnosti bohoslužeb byl v Itálii – a opět dodejme: nejen tam – dlouhodobě hrozivý, především mládež se církvi dalece odcizila. Také možnost sledovat televizní přenosy, původně praktická náhrada pro ty, kteří se opravdu nemohou účastnit, se v rámci dalšího a dalšího zpohodlňování a vycházení vstříc lidu stala náhražkou, všeobecně považovanou za dostačující.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Ať tak či onak, lidu se evidentně již dlouho nepřipomínalo, jaká je samotná podstata mše svaté. Zatímco evangelický křesťan se zeptá: „Bratře, sestro, půjdeš v neděli do shromáždění?“, pro katolíka nepředstavuje samotné modlitební shromáždění věřících ještě zásadní důvod toho, proč přicházet na mši svatou. Nejdůležitější je totiž to, co se ve mši svaté odehrává na oltáři. Tím je samotná eucharistická přítomnost Kristova, a díky této přítomnosti také tajemné uskutečňování díla spásy. Právě proto, že Kristus na oltáři je, jeho Tělo se za nás vydává a jeho Krev se za nás prolévá. Nikoli shromáždění lidu, ba ani osobní přijímání svátosti Eucharistie není ústředním momentem bohoslužby, nýbrž stále aktualizované spásné konání v oběti mše svaté. Proto také sledování eucharistické bohoslužby jen skrze sklo obrazovky představuje velmi nedostatečnou nápodobu skutečné účasti při eucharistickém proměňování. Od pamětníků jsme navíc mnozí ještě slyšeli vyznání těch, kteří nešetřili námahou, chodili v každém počasí na mši svatou dlouhé kilometry do kostela a zpět, v létě i neobutí. Cenili si nekonečné hodnoty oběti mše svaté a věděli, že Ten, který přichází, nás ve svém majestátu tolik převyšuje, a přitom se k nám ve své oběti kříže tak hluboko sklonil. A toto všechno ještě tajuplně pozůstavil v eucharistickém tajemství.

Kardinál Parolin užívá ve své zdravici slov papeže Františka z generální audience 3. 2. 2021 o tom, že „Ježíš Kristus není idea nebo sentiment, nýbrž živá osoba a tajemství historické události“. Chybí zde však aplikace této skutečnosti na eucharistickou liturgii a samotné eucharistické tajemství. V projednávaných tématech setkání v Cremoně se okolo Eucharistie různě krouží, je zde mnoho sociologie a ne méně antropologie: „Kde jsou dva nebo tři...: kulturní odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: liturgicko–pastorační služby“; „Kde jsou dva nebo tři...: od Misálu k liturgickému shromáždění“; „Kde jsou dva nebo tři...: generační odlišnosti“; „Kde jsou dva nebo tři...: jaká budoucnost?“ Snad by poslední přednáška celého setkávání mohla heslo změnit: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Srov. Lk 18,8).

P. Stanislav Přibyl

Další články

Proč se modlíme Otčenáš?

23.03.2026, RC Monitor 5/2026

Modlitba Otčenáš má přední místo mezi ostatními modlitbami, protože je to modlitba, kterou nás naučil sám Ježíš. Modlitba Páně je opravdu shrnutím celého evangelia (srov. KKC 2761). Je to modlitba důvěry, v níž Pánu vyjadřujeme svou lásku; prosíme ho o své potřeby a slibujeme odpustit těm, kdo se proti nám provinili, s nadějí, že On odpustí nám, když se dopustíme nějaké chyby.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.

Svatí Šimone a Judo, orodujte za nás

28.10.2025, RC Monitor 20/2025

Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.

Připravte cestu Pánu

19.12.2025, RC Monitor 24/2025

Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"

Světlo, které má svítit všem v domě

01.02.2026, RC Monitor 2/2026

Zanedlouho si budeme připomínat slova stařičkého Simeona: „Světlo k osvícení národů a k slávě tvého izraelského lidu.“ V souvislosti s tímto výrokem Simeonovým mi vždy vytane na mysli výrok sv. Jana Zlatoústého: „Křesťan je druhý Kristus.“ Jaká je souvislost mezi těmito výroky, které od sebe dělí pár desetiletí?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.