21.10.2021, CNA / RC Monitor 20/2021
Heidi Crowterová, šestadvacetiletá žena z Coventry ve střední Anglii, po zveřejnění tohoto rozhodnutí řekla: „Skutečně mě vyvedlo z míry, že jsem nevyhrála, ale boj ještě neskončil. Soudci si možná myslí, že mě to nediskriminuje, ale já vám říkám, že to jako diskriminaci vůči sobě opravdu vnímám.“
Dále uvedla: „Je to velice smutné, ale budu bojovat dál. Nevzdám se!“
Máire Lea-Wilsonová, třiatřicetiletá žena ze Západního Londýna, řekla: „Lidé s Downovým syndromem na sobě cítí diskriminaci ve všech aspektech života. Toto rozhodnutí toleruje diskriminaci a upevňuje ve společnosti názor, že jejich život nemá takovou hodnotu jako život lidí bez postižení.“
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Jako Aidenova matka budu dál bojovat a spolu s Heidi se proti tomuto rozsudku odvoláme, protože každému by se měla přiznávat stejná hodnota, bez ohledu na to, kolik má kdo chromozomů,“ uvedla Lea-Wilsonová.
Oddíl 1(1)(d) britského Zákona o interrupcích z roku 1967 povoluje ukončit těhotenství kdykoli před porodem, pokud „významným způsobem hrozí, že pokud by se dítě narodilo, trpělo by takovými tělesnými či mentálními odchylkami, že by ho to silně hendikepovalo.“
Za rok 2020 bylo v Anglii a Walesu zaznamenáno 3 083 interrupcí z důvodu možného postižení, z toho 693 jich bylo provedeno na základě prenatální diagnózy Downova syndromu – oproti roku 2019 jde o nárůst z 656 případů.
Jason Coppel, právní zástupce Crowterové a Lea-Wilsonové, Nejvyššímu soudu v červenci sdělil, že Crowterová byla „pro své postižení předmětem špatného zacházení a domnívá se, že existence zákona, který u dětí s DS [Downovým syndromem] umožňuje interrupce až do doby porodu, k tomuto typu špatného zacházení přispívá.“
Navrhovatelky, které podporuje skupina Don’t Screen Us Out (Nevylučujte nás), získaly na tuto soudní při od drobných dárců 147 000 amerických dolarů.
Lea-Wilsonová sdělila v květnu CNA, že k rozhodnutí zapojit se do této kauzy dospěla inspirována tím, když viděla Crowterovou diskutovat o tomto zákonu v televizi.
Řekla, že poté, co se jí v červnu 2019 narodil její druhý syn Aidan, se slovy této bojovnice za práva postižených plně souzněla.
„Že se Aidan pravděpodobně narodí s Downovým syndromem, jsem zjistila v třicátém čtvrtém týdnu těhotenství a potom jsem byla opakovaně dotazována, jestli nechci těhotenství ukončit,“ uvedla.
„Najednou se mnou přestali jednat jako s nadšeným rodičem, který čeká druhé dítě, a místo toho ke mně přistupovali jako k ženě, která čelí veliké tragédii a musí se rozhodnout, jestli půjde na potrat, nebo ne.
Mám dva syny, které oba miluji stejně a oba pro mě mají stejnou hodnotu, a tak nechápu, proč jim stejnou hodnotu nepřisuzuje i zákon.“
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
19.10.2026, RC Monitor 19/2026
Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
12.11.2026, RC Monitor 21/2026
Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?
11.11.2026, RC Monitor 21/2026
Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.
06.11.2026, Community in Mission
Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.