Dům ze skla: Německá „synodální cesta“

08.11.2021, RC Monitor 21/2021

Nedávno augsburský biskup Bertram Meier kritizoval „reformní dialog“ katolické církve v Německu, totiž tamní pojetí dnes tolik vzývané „synodální cesty“. Poté, co se německé lobby nepodařilo prosadit zrušení celibátu a (alespoň) jáhenské svěcení žen do papežské posynodní exhortace o Amazonii (Querida Amazonia), zdrsnily se požadavky na změny v církvi až do podoby odmítání svátostného svěcení jako takového, pokud jej bohužel nelze osvobodit od jařma „vnuceného“ celibátu a nepřípustnosti vysvěcení žen.

Biskup Meier varuje, že pokud není svěcení chápáno jako svátost, „Kristovo Tělo se rozdrobí a dojde snad až ke zlomení jeho páteře“. A Meier doplnil: „Kdo by pak měl jednat v církvi plnou mocí (mit Vollmacht)?“ Biskup také varuje, že by cestou opuštění svátostného kněžství došlo „k transformaci katolické církve de facto v jednu z evangelických zemských církví“ a že by se tak „odřízla od světové církve“. Rozumnému a církevně smýšlejícímu německému biskupovi je zřejmé, že debata o odstranění výkonu církevních úřadů spojených se svěcením znamená odstranění toho, co je katolické církvi vlastní, „katolického propria“, jak on říká.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nezapomeňme, že mezi samotným německým episkopátem (a nejen německým) jsou také ti, kteří se rádi nechali zlákat přízní médií a zmanipulovaného veřejného mínění, a takto jasně jako jejich spolubratr Meier se nejen nevyjadřují, nýbrž ani nechtějí. Ano, prst na tepu doby zatnul například würzburský biskup Franz Jung, vycházející s mnoha dalšími angažovanými preláty vstříc naléhavým požadavkům doby: „Nevím, jestli se toho ještě dožiji, ale otázka, zda také ženy budou stát za oltářem, je nastolena. Myslím, že tuto otázku nelze trvale odmítat.“ Biskup Meier se však domnívá, že papež František naopak „dává přednost konsenzu a chtěl by přivést na synodální cestu společně mnoho lidí“ a že si výslovně „přeje duchovní cestu“.

Je ovšem pravdou, že když se dá kolos do pohybu, nic jej nemůže jen tak snadno zastavit. Uvědomme si, že toto všechno se děje za našimi hranicemi. Je to naštěstí především jazyková bariéra, která znemožňuje, aby se také u nás nestaly tyto otázky do úmoru diskutované v celém Božím lidu. Problém však již i u nás spočívá v tom, že elita v církvi, která jazykovou bariéru nemá (například vyučující na teologických fakultách nebo katoličtí žurnalisté), tyto myšlenky nejen znají, ale mnohdy i přejímají, a pokud se cítí v nedotknutelném bezpečí, také je rádi šíří. Takže se mimo jiné i naši kandidáti kněžství dozvídají, že „zrušení celibátu je jen otázkou času“ (jaká motivace pro seminaristy!), kněžství žen „si lze představit“ nebo stejnopohlavní páry „lze žehnat“. Zkrátka se i jim dostává z této Panodřiny skříňky od sousedů bohaté krmě, i když naši její rozdavatelé by na přímý dotaz určitě prohlásili, že „to tak nemysleli“, případně ani „neřekli“. A ještě by se cítili uraženi a pomlouváni. To otevřenost prelátů zejména v německojazyčné oblasti je alespoň upřímná. Jedni foukají proti větru a vědí, že marně, druzí zase po větru, ale vědí, že jsou na kordy s disciplínou, ba i naukou církve. Přesto, i kdyby započatý synodní proces u nás vyšel do obvyklého ztracena, bylo by to lepší, než zabřednout do kupení neřešitelných požadavků, které vnášejí do církve ustavičný nepokoj.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

S růžencem na cestě: K 70. narozeninám biskupa Antonína Baslera

16.02.2026, RC

Mons. Antonín Basler se narodil 16. února 1956 v Šumperku jako čtvrté dítě Antonína a Anny Baslerových. Má tři starší sestry – Marii, Annu a Jiřinu. Patří k osobnostem české církve, jejichž služba je dlouhodobě spojena s pastorační blízkostí lidem a s důrazem na srozumitelně žitou víru. Po kněžském svěcení v roce 1984 působil v řadě farností, později převzal významné úkoly v rámci olomoucké arcidiecéze. Dne 5. července 2017 jej papež František jmenoval titulárním biskupem diecéze Vaga v dnešním Tunisku a pomocným biskupem olomouckým. Ke dni 1. října 2017 ho arcibiskup Jan Graubner ustanovil druhým generálním vikářem olomoucké arcidiecéze. Biskupské svěcení přijal z rukou arcibiskupa Jana Graubnera 14. října 2017.

Literátské roráty

15.01.2026, RC

Vydavatel nás v prvním lednovém týdnu požádal o zveřejnění tohoto počinu, čímž to vás vyzýváme, milí čtenáři, abyste už pomalu začali shánět dárky pod vánoční stromeček. Vyplatí se nenechávat věci na poslední chvíli!

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.