Dům ze skla: Německá „synodální cesta“

08.11.2021, RC Monitor 21/2021

Nedávno augsburský biskup Bertram Meier kritizoval „reformní dialog“ katolické církve v Německu, totiž tamní pojetí dnes tolik vzývané „synodální cesty“. Poté, co se německé lobby nepodařilo prosadit zrušení celibátu a (alespoň) jáhenské svěcení žen do papežské posynodní exhortace o Amazonii (Querida Amazonia), zdrsnily se požadavky na změny v církvi až do podoby odmítání svátostného svěcení jako takového, pokud jej bohužel nelze osvobodit od jařma „vnuceného“ celibátu a nepřípustnosti vysvěcení žen.

Biskup Meier varuje, že pokud není svěcení chápáno jako svátost, „Kristovo Tělo se rozdrobí a dojde snad až ke zlomení jeho páteře“. A Meier doplnil: „Kdo by pak měl jednat v církvi plnou mocí (mit Vollmacht)?“ Biskup také varuje, že by cestou opuštění svátostného kněžství došlo „k transformaci katolické církve de facto v jednu z evangelických zemských církví“ a že by se tak „odřízla od světové církve“. Rozumnému a církevně smýšlejícímu německému biskupovi je zřejmé, že debata o odstranění výkonu církevních úřadů spojených se svěcením znamená odstranění toho, co je katolické církvi vlastní, „katolického propria“, jak on říká.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nezapomeňme, že mezi samotným německým episkopátem (a nejen německým) jsou také ti, kteří se rádi nechali zlákat přízní médií a zmanipulovaného veřejného mínění, a takto jasně jako jejich spolubratr Meier se nejen nevyjadřují, nýbrž ani nechtějí. Ano, prst na tepu doby zatnul například würzburský biskup Franz Jung, vycházející s mnoha dalšími angažovanými preláty vstříc naléhavým požadavkům doby: „Nevím, jestli se toho ještě dožiji, ale otázka, zda také ženy budou stát za oltářem, je nastolena. Myslím, že tuto otázku nelze trvale odmítat.“ Biskup Meier se však domnívá, že papež František naopak „dává přednost konsenzu a chtěl by přivést na synodální cestu společně mnoho lidí“ a že si výslovně „přeje duchovní cestu“.

Je ovšem pravdou, že když se dá kolos do pohybu, nic jej nemůže jen tak snadno zastavit. Uvědomme si, že toto všechno se děje za našimi hranicemi. Je to naštěstí především jazyková bariéra, která znemožňuje, aby se také u nás nestaly tyto otázky do úmoru diskutované v celém Božím lidu. Problém však již i u nás spočívá v tom, že elita v církvi, která jazykovou bariéru nemá (například vyučující na teologických fakultách nebo katoličtí žurnalisté), tyto myšlenky nejen znají, ale mnohdy i přejímají, a pokud se cítí v nedotknutelném bezpečí, také je rádi šíří. Takže se mimo jiné i naši kandidáti kněžství dozvídají, že „zrušení celibátu je jen otázkou času“ (jaká motivace pro seminaristy!), kněžství žen „si lze představit“ nebo stejnopohlavní páry „lze žehnat“. Zkrátka se i jim dostává z této Panodřiny skříňky od sousedů bohaté krmě, i když naši její rozdavatelé by na přímý dotaz určitě prohlásili, že „to tak nemysleli“, případně ani „neřekli“. A ještě by se cítili uraženi a pomlouváni. To otevřenost prelátů zejména v německojazyčné oblasti je alespoň upřímná. Jedni foukají proti větru a vědí, že marně, druzí zase po větru, ale vědí, že jsou na kordy s disciplínou, ba i naukou církve. Přesto, i kdyby započatý synodní proces u nás vyšel do obvyklého ztracena, bylo by to lepší, než zabřednout do kupení neřešitelných požadavků, které vnášejí do církve ustavičný nepokoj.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Ten, který je Světlo světa

30.03.2026, RC Monitor 6/2026

Nedávno jsme měli duchovní cvičení a to byla možnost se na chvilku zastavit, pustit z hlavy běžné pastorační starosti a zabývat se otázkami, na které čas nezbývá, nebo se jim člověk podvědomě vyhýbá. Takových otázek má jistě každý z nás dostatek, až přehršel. Ale někdy chybí čas, jindy nálada či ochota se jimi hlouběji zabývat.

Kněz a církevní právník Stanislav Přibyl kanovníkem

04.02.2026, RC Monitor 2/2026

Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.