Dům ze skla: Německá „synodální cesta“

08.11.2021, RC Monitor 21/2021

Nedávno augsburský biskup Bertram Meier kritizoval „reformní dialog“ katolické církve v Německu, totiž tamní pojetí dnes tolik vzývané „synodální cesty“. Poté, co se německé lobby nepodařilo prosadit zrušení celibátu a (alespoň) jáhenské svěcení žen do papežské posynodní exhortace o Amazonii (Querida Amazonia), zdrsnily se požadavky na změny v církvi až do podoby odmítání svátostného svěcení jako takového, pokud jej bohužel nelze osvobodit od jařma „vnuceného“ celibátu a nepřípustnosti vysvěcení žen.

Biskup Meier varuje, že pokud není svěcení chápáno jako svátost, „Kristovo Tělo se rozdrobí a dojde snad až ke zlomení jeho páteře“. A Meier doplnil: „Kdo by pak měl jednat v církvi plnou mocí (mit Vollmacht)?“ Biskup také varuje, že by cestou opuštění svátostného kněžství došlo „k transformaci katolické církve de facto v jednu z evangelických zemských církví“ a že by se tak „odřízla od světové církve“. Rozumnému a církevně smýšlejícímu německému biskupovi je zřejmé, že debata o odstranění výkonu církevních úřadů spojených se svěcením znamená odstranění toho, co je katolické církvi vlastní, „katolického propria“, jak on říká.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nezapomeňme, že mezi samotným německým episkopátem (a nejen německým) jsou také ti, kteří se rádi nechali zlákat přízní médií a zmanipulovaného veřejného mínění, a takto jasně jako jejich spolubratr Meier se nejen nevyjadřují, nýbrž ani nechtějí. Ano, prst na tepu doby zatnul například würzburský biskup Franz Jung, vycházející s mnoha dalšími angažovanými preláty vstříc naléhavým požadavkům doby: „Nevím, jestli se toho ještě dožiji, ale otázka, zda také ženy budou stát za oltářem, je nastolena. Myslím, že tuto otázku nelze trvale odmítat.“ Biskup Meier se však domnívá, že papež František naopak „dává přednost konsenzu a chtěl by přivést na synodální cestu společně mnoho lidí“ a že si výslovně „přeje duchovní cestu“.

Je ovšem pravdou, že když se dá kolos do pohybu, nic jej nemůže jen tak snadno zastavit. Uvědomme si, že toto všechno se děje za našimi hranicemi. Je to naštěstí především jazyková bariéra, která znemožňuje, aby se také u nás nestaly tyto otázky do úmoru diskutované v celém Božím lidu. Problém však již i u nás spočívá v tom, že elita v církvi, která jazykovou bariéru nemá (například vyučující na teologických fakultách nebo katoličtí žurnalisté), tyto myšlenky nejen znají, ale mnohdy i přejímají, a pokud se cítí v nedotknutelném bezpečí, také je rádi šíří. Takže se mimo jiné i naši kandidáti kněžství dozvídají, že „zrušení celibátu je jen otázkou času“ (jaká motivace pro seminaristy!), kněžství žen „si lze představit“ nebo stejnopohlavní páry „lze žehnat“. Zkrátka se i jim dostává z této Panodřiny skříňky od sousedů bohaté krmě, i když naši její rozdavatelé by na přímý dotaz určitě prohlásili, že „to tak nemysleli“, případně ani „neřekli“. A ještě by se cítili uraženi a pomlouváni. To otevřenost prelátů zejména v německojazyčné oblasti je alespoň upřímná. Jedni foukají proti větru a vědí, že marně, druzí zase po větru, ale vědí, že jsou na kordy s disciplínou, ba i naukou církve. Přesto, i kdyby započatý synodní proces u nás vyšel do obvyklého ztracena, bylo by to lepší, než zabřednout do kupení neřešitelných požadavků, které vnášejí do církve ustavičný nepokoj.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Svatý Valentin, patron zamilovaných

13.02.2026, RC Monitor 2/2026

Vážení a milí čtenáři Monitoru, v posledních letech se (především z komerčních důvodů) čím dál víc šíří připomínání si památky sv. Valentina 14. února jakožto dne zamilovaných. Dovolil bych si stručně připomenout několik zajímavostí spojených s touto postavou z dob dávno minulých.

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Prožijme advent v klidu a ztíšení

08.12.2025, RC Monitor 23/2025

Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.

Otázka přirozené touhy po Bohu u sv. Tomáše Akvinského

02.01.2026, KSA

Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na premiéru pobočky KSA v Českých Budějovicích, která se uskuteční ve čtvrtek 8. ledna 2026.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.