Dům ze skla: Německá „synodální cesta“

08.11.2021, RC Monitor 21/2021

Nedávno augsburský biskup Bertram Meier kritizoval „reformní dialog“ katolické církve v Německu, totiž tamní pojetí dnes tolik vzývané „synodální cesty“. Poté, co se německé lobby nepodařilo prosadit zrušení celibátu a (alespoň) jáhenské svěcení žen do papežské posynodní exhortace o Amazonii (Querida Amazonia), zdrsnily se požadavky na změny v církvi až do podoby odmítání svátostného svěcení jako takového, pokud jej bohužel nelze osvobodit od jařma „vnuceného“ celibátu a nepřípustnosti vysvěcení žen.

Biskup Meier varuje, že pokud není svěcení chápáno jako svátost, „Kristovo Tělo se rozdrobí a dojde snad až ke zlomení jeho páteře“. A Meier doplnil: „Kdo by pak měl jednat v církvi plnou mocí (mit Vollmacht)?“ Biskup také varuje, že by cestou opuštění svátostného kněžství došlo „k transformaci katolické církve de facto v jednu z evangelických zemských církví“ a že by se tak „odřízla od světové církve“. Rozumnému a církevně smýšlejícímu německému biskupovi je zřejmé, že debata o odstranění výkonu církevních úřadů spojených se svěcením znamená odstranění toho, co je katolické církvi vlastní, „katolického propria“, jak on říká.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Nezapomeňme, že mezi samotným německým episkopátem (a nejen německým) jsou také ti, kteří se rádi nechali zlákat přízní médií a zmanipulovaného veřejného mínění, a takto jasně jako jejich spolubratr Meier se nejen nevyjadřují, nýbrž ani nechtějí. Ano, prst na tepu doby zatnul například würzburský biskup Franz Jung, vycházející s mnoha dalšími angažovanými preláty vstříc naléhavým požadavkům doby: „Nevím, jestli se toho ještě dožiji, ale otázka, zda také ženy budou stát za oltářem, je nastolena. Myslím, že tuto otázku nelze trvale odmítat.“ Biskup Meier se však domnívá, že papež František naopak „dává přednost konsenzu a chtěl by přivést na synodální cestu společně mnoho lidí“ a že si výslovně „přeje duchovní cestu“.

Je ovšem pravdou, že když se dá kolos do pohybu, nic jej nemůže jen tak snadno zastavit. Uvědomme si, že toto všechno se děje za našimi hranicemi. Je to naštěstí především jazyková bariéra, která znemožňuje, aby se také u nás nestaly tyto otázky do úmoru diskutované v celém Božím lidu. Problém však již i u nás spočívá v tom, že elita v církvi, která jazykovou bariéru nemá (například vyučující na teologických fakultách nebo katoličtí žurnalisté), tyto myšlenky nejen znají, ale mnohdy i přejímají, a pokud se cítí v nedotknutelném bezpečí, také je rádi šíří. Takže se mimo jiné i naši kandidáti kněžství dozvídají, že „zrušení celibátu je jen otázkou času“ (jaká motivace pro seminaristy!), kněžství žen „si lze představit“ nebo stejnopohlavní páry „lze žehnat“. Zkrátka se i jim dostává z této Panodřiny skříňky od sousedů bohaté krmě, i když naši její rozdavatelé by na přímý dotaz určitě prohlásili, že „to tak nemysleli“, případně ani „neřekli“. A ještě by se cítili uraženi a pomlouváni. To otevřenost prelátů zejména v německojazyčné oblasti je alespoň upřímná. Jedni foukají proti větru a vědí, že marně, druzí zase po větru, ale vědí, že jsou na kordy s disciplínou, ba i naukou církve. Přesto, i kdyby započatý synodní proces u nás vyšel do obvyklého ztracena, bylo by to lepší, než zabřednout do kupení neřešitelných požadavků, které vnášejí do církve ustavičný nepokoj.

P. Stanislav Přibyl

Další články

Recenze oblíbeného filmu papeže Lva XIV.

06.03.2026, Catholic Stand

Naše komunitní divadelní společnost získala pro svou sváteční inscenaci roku 2025 nečekanou a zcela neobvyklou reklamu – a to od samotného papeže. V listopadu papež Lev XIV. oznámil, že jeho oblíbeným filmem je Život je krásný, klasika Franka Capry ze čtyřicátých let minulého století, natočená podle povídky The Greatest Gift Philipa Van Dorena Sterna.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Co by měl katolík udělat, když uvidí relikvii na prodej?

19.12.2025, Aleteia

Prodávat posvátné ostatky je přísně zakázáno, přesto na webových stránkách jako eBay a Etsy najdeme nespočet prodejců nabízejících údajné relikvie. Co má v takovém případě katolík udělat? Při procházení webových stránek jako eBay nebo Etsy, nebo dokonce při návštěvě místního bazaru či obchodu se starožitnostmi je možné narazit na něco nečekaného: na relikvie. Na eBay lze najít celé stránky údajných relikvií, často i s důvěryhodně působícími certifikáty. Některé jsou nabízeny za tisíce dolarů. (Aleteia kontaktovala muže, který na svém účtu na eBay nabízel k prodeji stovky relikvií, ale nedostala žádnou odpověď.)

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Jak to ti lidé zvládají?

24.04.2026, The Catholic Thing

Jak to ti lidé zvládají?“ ptala se. Jak si poradí lidé, kteří nevěří v Boha?“ Moje známá podávala na různé školy přihlášky na postgraduální studium. „Tahle rozhodnutí jsou v rukou lidí, které neznám a kteří neznají mě. A přitom ovlivní zbytek mého života – koho potkám, koho si vezmu, moje děti, moji kariéru. Kdyby člověk nevěřil, že na to všechno dohlíží prozřetelný Bůh,“ zvolala, „bylo by to prostě depresivní.“

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.