12.05.2025, RC Monitor 7/2025
Hlavní katolická kontroverze, o níž se bez hádky nedalo téměř s nikým mluvit, se zrodila ze střetu o. Marka O. Váchy s o. arcibiskupem o slavení mše sv. v hospodě. Nechci otevírat otázku regulérnosti mše samotné či překračování daných pravidel, protože nejsem liturgik a odborníci už promluvili. Vtípků o ubrusech a údajném čurbesu při Poslední večeři jsem vyslechla a zhlédla na webu dost a nic mi neosvětlily. Soustředila jsem se tedy na samotný nápad sloužit mši sv. jinde než v kostele. Obdivné hlasy, které ve veřejnosti kolují, chválí o. Váchu hlavně za nápad sloužit mši sv. v hospodě. Chválí ho za to, že je průkopníkem nových cest, které jsou pro církev a evangelizaci tak nesmírně důležité. Vždyť je přece potřeba nalévat nové víno do nových měchů, stále inovovat, oprašovat, ozvláštňovat tu nudu, kterou je mše sv. s jejími neměnnými slovy, pravidly a „rubrikami“ pověstná.
Nejsem si jista, jestli ten nápad je úplně nový. V době covidu se sloužila mše sv. na nejrůznějších místech. Například na Strossmayerově náměstí, kdy o. Semela při sloužení mše svaté na kostelních schodech asi neměl na stole ten nejlepší ubrus – ono totiž foukalo. Nebo podobná mše sv. na Staroměstském náměstí s o. Kordou, kdy rynek plný lidí objížděly policejní vozy jako hlášenou demonstraci a pěkně účastníky hlídaly, stejně jako na výše zmíněném náměstí. A poslední příklad: mše sv. na Olšanských hřbitovech. Františkán o. Jakub si přivezl skládací kempingový stoleček (vešel se do auta) a vodu a víno v petkách. Ani nevím, jaký ubrus na tom stolečku tehdy měl. Nakonec se z této mše vyklubala mše zádušní, protože jeden náš bratr den předtím nečekaně zemřel.
Všechny tyto mše jinde než v kostele proběhly bez reakce z arcibiskupství. Nikdo kněžím netleskal, média ani televize Noe nemohly nebo nepokládaly za potřebné se o mších vůbec zmiňovat, žádný z kněží z toho zkrátka žádnou slávu neměl. Úmysl slavit mši sv. jinde než v kostele byl totiž jednoznačný: být s Pánem v těžkých covidových časech. Pro nás věřící to byla jedna z mála možností, jak se mše sv. osobně zúčastnit. Mše totiž není nějaká večeře a debužírování, ale proměněné tělo a krev našeho Pána, které přijímáme, abychom se najedli duchovně, což je velká posila, a proto jsme za tuto možnost byli vděční. Když je to zkrátka nutné, je možné slavit mši sv. kdekoliv. Jenom by k tomu měl být pádný důvod.
Estetika ošklivosti a naturalismu vládne nejen v umění, ale i v módě, architektuře i v mezilidských vztazích už drahně let. A tak se asi hospoda líbí pro svou kontroverznost, módnost, nepatřičnost – a vlastně ošklivost. I kdyby tam byly bílé ubrusy a na stolech žádné pití, přece to prostředí evokuje špínu, kravál a opilecké řeči. O misionářském cíli si dovolím rovněž pochybovat. Co s těmi štamgasty, kteří si sem přišli vypít svých tři až pět piv? Myslí si snad někdo, že na mši zůstanou?
Zdá se, že jsem k žádnému velkému smíru nedospěla. Proč tedy nemlčím? Z jediného důvodu: každý revoluční čin si žádá opakování (permanentní revoluce), mnohdy i stupňování prostředků. Je to trochu jako droga. Propříště nemusí hospoda stačit, všichni si zvykneme a budeme chtít zase něco nového a ještě nepatřičnějšího. Co třeba ve stáji mezi dobytkem? To by byly Vánoce, takové, jak se dnes říká, autentické. Žijeme ve světě paradoxů spolu s nápady, které mají svůj dávný předobraz. V rokoku například páni a dámy odkládali svá krásná roucha, aby sestoupili k pastýřům a nadýchali se hnoje. Takový Casanova psal své mladičké selce: „Přijď zítra a prosím tě – nemej se...“ Nejsou nápady oprostit církev „od čepic, zlata a rouch“ spíše než revolučním počinem znakem úpadku?
A tak prosím: pozdě, ale přece si zamilujme krásu, tak pradávnou a tak novou (sv. Augustin), z níž vychází slušnost, úcta, pokora a veškerý duchovní rozměr naší existence...
Slíbila jsem, že se za všechny protichůdné tábory pomodlím. To je jistě schůdná možnost. Ale jak se s nikým nepohádat, to už tak snadné není. Kdyby tak šlo zařídit, aby měl každý na rameni nebo na čele takový teploměr se stupnicí od ultra liberálů po ultra konzervativce. A aby ten teploměr přesně měřil i ty nejmenší odchylky a zvláštnosti. Může se totiž stát, že se ve všem shodnete a pak narazíte na to, že ten člověk je Brňák!
Věra Eliášková
19.05.2025, KSA
Klub sv. Athanasia zve na přednášku P. Mariána Kuffy "O milosti", která se uskuteční 20. května 2025 v Praze.
21.03.2025, RC Monitor 5/2025
Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.
21.04.2025, Vatican News
Jeho Eminence kardinál Farrell dnes se zármutkem oznámil úmrtí papeže Františka těmito slovy: „Drazí bratři a sestry, s hlubokým zármutkem musím oznámit úmrtí našeho Svatého otce Františka. Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do domu Otce. Celý svůj život zasvětil službě Bohu a jeho Církvi. Učil nás žít hodnoty evangelia s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch těch nejchudších a odstrčených na okraj společnosti. S nesmírnou vděčností za jeho příklad opravdového učedníka Pána Ježíše svěřujeme duši papeže Františka nekonečné milosrdné lásce Trojjediného Boha.“
16.05.2025, RC Monitor 9/2025
Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.
30.06.2025, Catholic News Agency
Francouzské Národní shromáždění schválilo kontroverzní návrh zákona legalizujícího tzv. „asistenci při umírání“, což katoličtí biskupové označují za vážnou hrozbu pro důstojnost lidského života i pro samotnou soudržnost národa. Upravená verze zákona byla přijata 27. května poměrem 305 hlasů pro a 199 proti. Zatímco ustanovení o paliativní péči získala širokou podporu, článek zavádějící právní nárok na asistovanou sebevraždu a eutanazii vyvolal výraznou kritiku ze strany církevních představitelů, bioetiků i řady organizací občanské společnosti.
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.