Kontroverzní časy

12.05.2025, RC Monitor 7/2025

Vždycky jsem ráda poslouchala názory, které se s mými rozcházely. Zvláště mě zajímala krajní řešení, protože jsem měla za to, že tak dojdu k nějaké objektivní pravdě.


Po událostech minulých dní jak celospolečenských, tak církevních jsem pochopila, že vyhrocené názory táborů – konzervativců a liberálů, staročechů a mladočechů, letničních a mariánských ctitelů, Brna a Prahy – mě asi k rozumu nepřivedou. Několik debat s druhými skončilo ostrou výměnou názorů, při nichž jsem se dozvěděla mnohé. Například, že ti, co chodí k Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí a modlí se růženec, jsou mafiáni nebo že Zelenskyj by fakt měl nosit sako. A tak jsem přestala poslouchat názory a pokusila jsem se ten chlívek v hlavě uklízet vlastními silami. Doufala jsem, že v samotě se svými otázkami dojdu k smírnému řešení a v klidu se za všechny rozhádané strany pomodlím.

Hlavní katolická kontroverze, o níž se bez hádky nedalo téměř s nikým mluvit, se zrodila ze střetu o. Marka O. Váchy s o. arcibiskupem o slavení mše sv. v hospodě. Nechci otevírat otázku regulérnosti mše samotné či překračování daných pravidel, protože nejsem liturgik a odborníci už promluvili. Vtípků o ubrusech a údajném čurbesu při Poslední večeři jsem vyslechla a zhlédla na webu dost a nic mi neosvětlily. Soustředila jsem se tedy na samotný nápad sloužit mši sv. jinde než v kostele. Obdivné hlasy, které ve veřejnosti kolují, chválí o. Váchu hlavně za nápad sloužit mši sv. v hospodě. Chválí ho za to, že je průkopníkem nových cest, které jsou pro církev a evangelizaci tak nesmírně důležité. Vždyť je přece potřeba nalévat nové víno do nových měchů, stále inovovat, oprašovat, ozvláštňovat tu nudu, kterou je mše sv. s jejími neměnnými slovy, pravidly a „rubrikami“ pověstná.

Nejsem si jista, jestli ten nápad je úplně nový. V době covidu se sloužila mše sv. na nejrůznějších místech. Například na Strossmayerově náměstí, kdy o. Semela při sloužení mše svaté na kostelních schodech asi neměl na stole ten nejlepší ubrus – ono totiž foukalo. Nebo podobná mše sv. na Staroměstském náměstí s o. Kordou, kdy rynek plný lidí objížděly policejní vozy jako hlášenou demonstraci a pěkně účastníky hlídaly, stejně jako na výše zmíněném náměstí. A poslední příklad: mše sv. na Olšanských hřbitovech. Františkán o. Jakub si přivezl skládací kempingový stoleček (vešel se do auta) a vodu a víno v petkách. Ani nevím, jaký ubrus na tom stolečku tehdy měl. Nakonec se z této mše vyklubala mše zádušní, protože jeden náš bratr den předtím nečekaně zemřel.

Všechny tyto mše jinde než v kostele proběhly bez reakce z arcibiskupství. Nikdo kněžím netleskal, média ani televize Noe nemohly nebo nepokládaly za potřebné se o mších vůbec zmiňovat, žádný z kněží z toho zkrátka žádnou slávu neměl. Úmysl slavit mši sv. jinde než v kostele byl totiž jednoznačný: být s Pánem v těžkých covidových časech. Pro nás věřící to byla jedna z mála možností, jak se mše sv. osobně zúčastnit. Mše totiž není nějaká večeře a debužírování, ale proměněné tělo a krev našeho Pána, které přijímáme, abychom se najedli duchovně, což je velká posila, a proto jsme za tuto možnost byli vděční. Když je to zkrátka nutné, je možné slavit mši sv. kdekoliv. Jenom by k tomu měl být pádný důvod.

Estetika ošklivosti a naturalismu vládne nejen v umění, ale i v módě, architektuře i v mezilidských vztazích už drahně let. A tak se asi hospoda líbí pro svou kontroverznost, módnost, nepatřičnost – a vlastně ošklivost. I kdyby tam byly bílé ubrusy a na stolech žádné pití, přece to prostředí evokuje špínu, kravál a opilecké řeči. O misionářském cíli si dovolím rovněž pochybovat. Co s těmi štamgasty, kteří si sem přišli vypít svých tři až pět piv? Myslí si snad někdo, že na mši zůstanou?

Zdá se, že jsem k žádnému velkému smíru nedospěla. Proč tedy nemlčím? Z jediného důvodu: každý revoluční čin si žádá opakování (permanentní revoluce), mnohdy i stupňování prostředků. Je to trochu jako droga. Propříště nemusí hospoda stačit, všichni si zvykneme a budeme chtít zase něco nového a ještě nepatřičnějšího. Co třeba ve stáji mezi dobytkem? To by byly Vánoce, takové, jak se dnes říká, autentické. Žijeme ve světě paradoxů spolu s nápady, které mají svůj dávný předobraz. V rokoku například páni a dámy odkládali svá krásná roucha, aby sestoupili k pastýřům a nadýchali se hnoje. Takový Casanova psal své mladičké selce: „Přijď zítra a prosím tě – nemej se...“ Nejsou nápady oprostit církev „od čepic, zlata a rouch“ spíše než revolučním počinem znakem úpadku?

A tak prosím: pozdě, ale přece si zamilujme krásu, tak pradávnou a tak novou (sv. Augustin), z níž vychází slušnost, úcta, pokora a veškerý duchovní rozměr naší existence...

Slíbila jsem, že se za všechny protichůdné tábory pomodlím. To je jistě schůdná možnost. Ale jak se s nikým nepohádat, to už tak snadné není. Kdyby tak šlo zařídit, aby měl každý na rameni nebo na čele takový teploměr se stupnicí od ultra liberálů po ultra konzervativce. A aby ten teploměr přesně měřil i ty nejmenší odchylky a zvláštnosti. Může se totiž stát, že se ve všem shodnete a pak narazíte na to, že ten člověk je Brňák!

Věra Eliášková


Další články



Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.

Ramadánová večeře v katolickém kostele: Molenbeek hostil muslimský iftar v chrámu sv. Jana Křtitele

18.04.2025, RC, brusselstimes.com

Více než 500 lidí zasedlo v neděli ke společnému charitativnímu iftaru v kostele svatého Jana Křtitele v Molenbeeku. Akce se konala v rámci snahy městské části získat titul Evropského hlavního města kultury pro rok 2030. Iftar je jídlo, kterým muslimové po západu slunce přerušují půst během posvátného měsíce ramadánu. Letos připadl začátek tohoto období na březen, tedy i na dobu křesťanského postu. I právě tato časová souhra byla zřejmě jedním z důvodů, proč se pořadatelé rozhodli umístit tuto slavnost přímo do katolického kostela.

Srdce našeho Pána Ježíše Krista

27.06.2025, RC Monitor 12/2025

Svatý Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání řekl: „Jestliže, drazí bratři, nemilujeme dobrého Boha, jsme velmi nešťastní.“ Možná právě proto žijeme v době, kterou bychom mohli označit jako dobu horečné honby za štěstím. Kdekdo se za ním honí, kdekdo o něj usiluje, kdekdo ho hledá, kdekdo o něm mluví. Ale jsou ti, kteří podlehli této honbě, opravdu šťastní? Spíše to vypadá, jako by se zástupy těch, kteří usilují o štěstí, stále zahušťovaly, místo aby řídly.

Lidská sexualita a její eschatologické naplnění: Přípravné úvahy

13.06.2025, RC Monitor 11/2025

Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.

Modleme se za hříšníky

29.04.2025, RC Monitor 8/2025

Když roku 1934 malíř Evžen Kazimirowski dokončil obraz Božího Milosrdenství podle pokynů sestry Faustyny a ona ho poprvé spatřila, byla zklamaná a dala se do pláče. Ježíš totiž dle jejího vyjádření nebyl tak krásný, jak ho vídala. Dá se totiž pochopit obojí, jak zklamání sestry Faustyny, tak nedokonalou práci pana malíře. Není totiž v našich lidských silách popsat či jinak ztvárnit něco, co nás přesahuje. Jeví se to takřka nemožné.

Velikonoční přání

19.04.2025, RC

„Smrt byla odstraněna vzkříšením, neboť jako když slunce zažene tmu, tak Kristus svým vzkříšením zničil smrt.“ - Svatý Atanáš Alexandrijský (†373), O vtělení Slova, 27


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.