Tvůj oheň hoří jen chvíli. Existuje však oheň, který je věčný

10.11.2021, OnePeterFive / RC Monitor 21/2021

Svatý Polykarp byl žákem apoštola svatého Jana a narodil se kolem roku sedmdesát křesťanské éry. Křesťanem byl od dětství a pro jeho mimořádnou zbožnost si jej velmi oblíbili apoštolové, jeho učitelé. Svatý Irenej, lyonský biskup, píše, že měl to štěstí v mládí poznat našeho světce, který byl tehdy již v pokročilém věku, a poznamenává, jak silně na jeho mysl zapůsobila poučení, která od něj dostal, a s jakým potěšením vzpomíná na to, jak ho slyšel vyprávět o svých rozhovorech se svatým Janem a dalšími, kteří viděli Spasitele.


Svatého Polykarpa vysvětil na biskupa ve Smyrně samotný svatý Jan, než byl tento apoštol poslán do vyhnanství na ostrov Patmos. Považuje se za jisté, že tento náš světec byl oním andělem nebo biskupem ze Smyrny, kterého Pán chválí v Apokalypse: „Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat... Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný věnec života.“ (Sk 2, 9).

Podle Fleuryho vedl náš světec církev ve Smyrně sedmdesát let s takovou rozvahou a uznáním, že byl považován za hlavního z asijských biskupů, a to z důvodu velké úcty, které se mu dostávalo. Když mu bylo osmdesát let, vydal se do Říma, aby se poradil s papežem Anicetem o některých otázkách kázně, zejména o tom, kdy se mají slavit Velikonoce. Polykarpovo zdržení v Římě bylo pro věřící velmi užitečné, protože mu poskytlo příležitost vyvrátit tehdejší hereze. Setkal se s heresiarchou Markionem, který se svatého biskupa zeptal, zda ho zná: „Ano,“ odpověděl mu světec, „vím, že jsi prvorozencem ďáblovým.“

Po svém návratu do Asie mnoho vytrpěl při pronásledování, které císař Marcus Aurelius vyvolal proti církvi a které bylo zvláště citelné ve Smyrně, kde prokonzul Statius Quadratus uplatňoval vůči věřícím nejbarbarštější krutost. Kromě jiných projevů pronásledování nechal dvanáct křesťanů přivezených z Filadelfie sežrat divokou zvěří. Pohané vzrušení tímto krveprolitím se hlasitě dožadovali povraždění křesťanů, zejména Polykarpa, který neopomněl povzbuzovat své stádce k nejhrdinštějším důkazům vytrvalosti při snášení muk a smrti pro Ježíše Krista. Navzdory neustálému křiku, který se proti němu zvedal, chtěl světec zůstat ve městě a plnit své pastýřské povinnosti, ale kvůli naléhání věřících byl nucen odejít do domu za městem, kde se během svého pobytu celé dny a noci věnoval svatým modlitbám.

Po krátké době však byl objeven. Tři dny před svým zatčením spatřil ve vidění svůj polštář v plamenech, z čehož poznal, že mučednictví, které je mu vyhrazeno, je smrt v ohni. Obrátil se tedy ke svým společníkům a řekl jim, že bude upálen zaživa. Křesťané, kteří si byli vědomi, že ho vojáci pronásledují, jej odvedli do jiného domu, ale mladý sluha, přemožený strachem z mučení, prozradil místo jeho úkrytu. Světec se o tom dozvěděl, ale odmítl se nadále skrývat a se svatou odevzdaností řekl: „Staň se vůle Boží.“ Plný hrdinské horlivosti se nabídl Bohu jako oběť určená k jeho poctě, prosil ho, aby přijal oběť jeho života, a radostně se vydal pronásledovatelům. Přijal je ve svém domě, nechal jim přichystat bohatou večeři a přál si jen trochu času na modlitbu, což mu bylo umožněno, a tak byl dvě hodiny pohroužen do rozjímání.

Kapitán a vojáci byli při pohledu na ctihodného biskupa plni zmatku a jen neochotně splnili rozkaz a za svítání s ním odešli. Protože cesta do Smyrny byla dlouhá, posadili ho na osla a vedli ho do města, když na cestě potkali dva vyšší důstojníky jménem Herodes a Niketas, kteří ho vzali do svého vozu a snažili se ho přesvědčit, aby se podřídil císařskému nařízení, a mimo jiné říkali: „Co je na tom špatného, když obětuješ bohům, aby sis zachránil život?“ Světec statečně odpověděl, že raději podstoupí všechna muka, dokonce i samotnou smrt, než aby souhlasil s tím, co mu radí. Po této rozhodné odpovědi se od něho rozzlobeně odvrátili, považovali ho za člověka ztraceného pro jeho tvrdošíjnost a shodili ho z vozu tak prudce, že si při pádu pohmoždil nebo podle Fleuryho zlomil nohu.

Světec se přesto s klidnou myslí vydal do amfiteátru, kde se chystal obětovat svůj život. Když vstoupil dovnitř, uslyšel hlas z nebe, který říkal: „Buď statečný, Polykarpe, jednej mužně.“ Byl předveden před prokonzula, který se snažil jeho odhodlání zviklat slovy: „Polykarpe, jsi starý a měl by ses vyhnout mukám, které nemáš sílu snášet; přísahej tedy při císařově štěstí a zvolej spolu s lidem: „Pryč s bezbožníky!“ Světec mu okamžitě odpověděl: „Ano! Pryč s bezbožníky – ale myslím tím modloslužebníky.“ Prokonzul se domníval, že si ho získal, a řekl: „Nyní pohaň Ježíše Krista a já tě propustím.“ Světec odvětil: „Sloužím mu už osmdesát šest let a nikdy mi neublížil, ale přinesl mi mnoho dobrého. Jak bych ho mohl hanět? Jak bych se mohl rouhat svému Stvořiteli a Spasiteli, který je také mým soudcem a který spravedlivě trestá ty, kdo ho zapřou?“ Když ho tyran stále pokoušel, aby zapřel Ježíše Krista, Polykarp mu odpověděl, že je křesťan a považuje za slávu zemřít pro Krista.

Prokonzul mu hrozil divokými zvířaty. „Rychle je zavolej,“ odpověděl světec, „nemohu vyměnit dobro za zlo; šelmy mi pomohou přejít ze smrtelného utrpení do nebeské slávy.“ „Pak tedy,“ řekl tyran, „budeš zaživa upálen.“ Světec odpověděl: „Tvůj oheň hoří jen chvíli, existuje však jiný oheň, který je věčný, a toho se bojím. Proč ještě otálíš a nesplníš své hrozby?“ Řekl to natolik neohroženě, že sám tyran byl naplněn obdivem; nařídil však veřejně vyhlásit, že se Polykarp přihlásil ke křesťanství, načež celý zástup pohanů vykřikl: „Ať ten ničitel našich bohů zemře!“ Veřejné slyšení skončilo a bylo rozhodnuto, že světec bude upálen zaživa, místo aby ho sežrala divoká zvěř.

Hranici stavěli pohané a také Židé, kteří se obzvláště aktivně nabízeli jako popravčí. Polykarp odložil své roucho a když viděl, že se ho chystají přibít ke kůlu, řekl: „Odložte ty hřeby. Ten, který mi dává odvahu přetrpět tento oheň, mi umožní, abych bez nich vydržel stát.“ Spokojili se tedy s tím, že mu svázali ruce za zády, a postavili ho ke kůlu, odkud světec pozvedl oči k nebi a modlil se následujícím způsobem: „Blahoslavím tě, Bože, že jsi mi zaručil účast na utrpení Ježíše Krista, tvého Syna, tím, že jsi mě učinil hodným nabídnut se jako oběť k tvé poctě, abych tě mohl chválit v nebi a dobrořečit ti po celou věčnost.“ Hranice byla zapálena, ale plameny se nedotýkaly světcova těla, nýbrž jako by kolem něj vytvořily oblouk, zatímco jeho tělo vydávalo nejlibější vůni. Pohané, rozčilení, že oheň světce nestráví, ho probodli kopím a z rány vyteklo takové množství krve, že plameny uhasila.

Takto zakončil svůj triumf svatý Polykarp, jak je zaznamenáno ve slavném listu církvi ve Smyrně, který lze číst v „Ruinartově sbírce Skutků mučedníků“. K jeho mučednické smrti došlo kolem roku 160.

Sv. Alfons Maria z Liguori
Přeložil Pavel Štička


Další články


Nový patron katolické žurnalistiky

25.07.2022, Denver Catholic

Od 15. května mohou katoličtí novináři na celém světě považovat jednoho ze svých řad za svatého, protože na Svatopetrském náměstí byl kanonizován Titus Brandsma, nizozemský karmelitán, který byl v roce 1942 zabit v koncentračním táboře Dachau.

Poznávej a více miluj

18.07.2022, RC Monitor 14/2022

Poznávání roste vzájemnou blízkostí a mnoha společnými aktivitami. Právě v těchto dnech si připomínáme 105 let od událostí ve Fatimě, které nám nabízí, mimo jiné, právě výzvu Matky. Že její Syn a náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus si přeje, abychom ji (Pannu Marii) více poznávali a více milovali. Ona stále naplňuje své poslání Matky Božího Syna, tak, jako před 2000 lety, tak také stále i nyní jako Matka Církve. Vždyť Církev – to jsme my. Jsme Kristovo mystické Tělo.

Jak bude dlouhý náš pozemský život?

08.08.2022, RC Monitor 15/2022

Vždy, když čtu onu část Lukášova evangelia, které se bude číst tuto neděli (Lk 12. 13–21), vzpomínám, kolikrát jsem už slyšel: „To víte, teď nemám moc času na chození do kostela. Když jsem byl kluk, to jsem i ministroval, a rád, pan farář byl moc hodný... Ale teď, práce, povinnosti vůči rodině, kterou musím zajistit. A víte přece, jak je dneska všecko drahý... Už se těším na důchod, to budu mít čas...“ nebo něco podobného.

Jak zničit civilizaci: Postupně

01.08.2022, The Catholic Thing

Naši současní vylepšovatelé světa jsou mnohem chytřejší než staří tvůrci revolucí; naši současníci a krajané totiž vědí, že chcete-li uspět v radikálním přetváření světa, musíte svou práci dělat postupně.

Druhý vatikánský koncil a láska k dědictví, které nás přesahuje

20.07.2022, RC Monitor 14/2022

Dekret Druhého vatikánského koncilu o ekumenismu shledává, že církve pocházející z protestantské reformace se vyznačují „láskou a úctou k Písmu svatému, ba téměř jeho kultem“ (Unitatis redintegratio č. 21).


načíst další


Články e-mailem

Týdenní přehled nových článků přímo do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2022 Res Claritatis, z.s.