Starobylá modlitba ke svatému Josefovi

22.11.2021, Aleteia / RC Monitor 22/2021

Nikdy nezklamala, pokud byla pronášena s vírou a pro konkrétní duchovní užitek.

Přestože svatý Josef v Písmu svatém neříká ani slovo, jeho tichý příklad poslušné věrnosti a pilné péče o Svatou rodinu v době Ježíšova formování z něj učinil jednoho z nejoblíbenějších křesťanských světců.

Úcta k Ježíšovu pěstounovi se obvykle datuje do 3. nebo 4. století, ale podle modlitební knihy Pieta existuje modlitba ke svatému Josefovi, která se datuje do roku 50.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tato modlitba byla nalezena v 50. roce našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Roku 1505 ji poslal papež císaři Karlovi, když se chystal do bitvy. Kdokoli tuto modlitbu čte, slyší nebo ji nosí u sebe, nikdy nezemře náhlou smrtí, neutone, neotráví se, nepadne do rukou nepřátel, neshoří v ohni ani nebude přemožen v bitvě. Odříkej ji devět jiter po sobě za cokoli, co si přeješ. Není známo, že by zklamala.

Zde je modlitba, o níž někteří tvrdí, že „není známo, že by zklamala, pokud je prosba určena k duchovnímu prospěchu daného člověka nebo těch, za které se modlíme“.

Ó svatý Josefe, tvá ochrana je velká a silná, tvou přímluvu Bůh rychle vyslyší. Do tvých rukou vkládám všechny své prosby a touhy. O svatý Josefe, pomoz mi svou mocnou přímluvou. Vypros pro mě od svého Božského syna všechna potřebná duchovní požehnání. Skrze Krista našeho Pána. Stojím zde, tobě oddán, pod tvou nebeskou mocí a chci ti vzdát poctu a dík jako jednomu z nejvíce milujících otců. O svatý Josefe, nikdy nejsem znaven, když uvažuji o tom, jak jsi objímal Ježíše a choval ho spícího ve své náruči. Neodvažuji se přiblížit, zatímco Ježíšek spí blízko tvého srdce. Obejmi ho a polib za mě a popros jej, aby mi tento polibek vrátil v mé poslední hodině. Ó svatý Josefe, patrone umírajících, oroduj za nás. Amen.

Pamatujte, že Bůh vždy odpovídá na naše modlitby. Nemusíme však vždy očekávat odpověď, které se nám dostane.

Přeložil Pavel Štička

Další články

Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Co je modlitba a proč se někdy nedaří

27.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti“ píše sv. Terezie od Dítěte Ježíše (Autobiografické spisy, C 25r.). Mnozí z nás si ale vybaví hodiny náboženství a definici modlitby jako „povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra“ (KKC 2559). Možná mohou být obě vyjádření pro většinu z nás nesrozumitelná a vzdálená.

Poručíme větru dešti?

16.03.2026, RC Monitor 5/2026

Tak se nám za přispění Evropského parlamentu zase pomalu otvírá další Overtonovo okno. Poslední dobou ze všech možných stran slyším povzdech, že svět se zbláznil. Jenže jediný ze všech tvorů pohybujících se po povrchu (občas i pod povrchem) planety Země, který se může zbláznit, je člověk. Svět jako takový je zcela v pořádku, dělá, co má.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Pět věcí, které byste měli vědět o koptských křesťanech: Kdo jsou tito sestry a bratři, pronásledovaní pro Krista?

04.03.2026, Aleteia

S příchodem zpráv o strašlivém pumovém útoku během eucharistické bohoslužby v kostele koptské pravoslavné církve v Káhiře 11. prosince 2016 se pozornost tehdy opět zaměřila na utrpení křesťanských bratří a sester na Blízkém východě. Kdo jsou koptští křesťané? Co nás s nimi spojuje?

Co je růženec a proč ho církev doporučuje?

03.04.2026, RC Monitor 6/2026

Podle tradice sahající do 13. století se počátky modlitby růžence připisují svatému Dominiku Guzmánovi, kterému se měla zjevit Panna Maria a naučit ho této zbožnosti. Později, v 16. století, papež Pius V. ustanovil jeho liturgickou památku na 7. října, den, který připomíná výročí vítězství v bitvě u Lepanta. Od té doby tuto modlitbu římští papežové neustále doporučují jako veřejnou a všeobecnou modlitbu tváří v tvář běžným i mimořádným potřebám svaté církve, národů i celého světa.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.