16.01.2025, RC Monitor 24/2024
Staly se mi v krátké době po sobě tři věci, díky kterým jsem tohle poněkud povrchní „setkávání“ a „Společenství“ trochu přehodnotil.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
První den jsem si říkal, že s psaním ikony seknu. (Jen pro informaci, ikony se nemalují, ale píší, protože do nich obrážíte, vpisujete svou víru, svůj aktuální stav duše.) Nešlo mi to, všichni měli hezčí linky a lépe nanesené barvy než já. Druhý den jsem měl podobné pocity. Kurzu se účastnilo zhruba čtyřicet lidí a ti, kteří seděli poblíž mne, mi začali radit, ačkoliv času na jednotlivé kroky bylo málo. S jejich pomocí a podporou jak slovní, tak praktickou, se mi podařilo ikonu dopsat. Je pravda poněkud abstraktní, ale je moje. A navíc jsem na kurzu zažil skutečnou pospolitost (včetně modliteb).
Podruhé se stalo, že mě syn přihlásil do soutěže Na lovu. Pravda, o žádnou věroučnou akci nejde. Před natáčením se rozřadí příchozí soutěžící do tří družstev – to první natáčí hned dopoledne, druhé po obědě a to třetí až odpoledne. Čeká se v unimo buňkách, kde je jen stůl, židle a přímotop. A tak se stalo, že jsem v jedné unimo buňce seděl se třemi pro mne neznámými lidmi. Seděli jsme tam spolu zhruba šest hodin, než na nás přišla řada. A tak jsme si začali povídat. Kluk byl z východních Čech, dělal lakros a brigádně prodával před jedním hradem ve stánku občerstvení, mladá dáma pracovala v neziskové organizaci, nu a starší paní z Karlovarska pomáhala v důchodu manželovi s jeho podnikáním. Povídali jsme si různé historky, zvláštní zážitky, dali si tipy na dovolenou, zahráli jsme si z nudy město – rostlina – zvíře... A najednou jsem opět cítil tu sounáležitost, takže když jsme pak nastoupili k natáčení, tzv. na plac, skutečně jsme fungovali jako sehraný tým.
Inu, a pak jsem začal studovat na stará kolena školu. Naštěstí tam nejsem jediný starší student. Ale i s těmi mladšími jsme si vytvořili docela fajn vztahy. Hodiny o počátcích církve pojímá paní profesorka jako volnější debatní kroužek. A na čtvrté hodině mi to najednou došlo – stal se z nás sehraný tým. Nikdo nikomu nezáviděl znalosti, když někdo něco nevěděl, udělal si ze sebe legraci a jelo se dál, nikdo neměl potřebu vyčnívat... Protože jsme po celou dobu na jedné lodi a jde nám o to samé. Stejně jako ve všech předchozích případech.
A tehdy mi došlo, že takhle by to mělo vypadat v (nejen) neděli i na mších svatý v kostelích.
Jan Lipšanský
27.12.2025, National Catholic Register
O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?
01.09.2025, RC Monitor 14/2025
Podle historických svědectví to byl už Sokrates, který se společně se sofisty jako první systematicky zamýšlel nad povahou lidské společnosti a došel přitom k závěru, že na ní lze uplatnit dva základní pohledy. V prvním přístupu se na ní díváme z čistě utilitaristického hlediska. V tom případě se ukazuje, že lidé se sdružují do společnosti a vzájemně se respektují, protože se vzájemně potřebují. Sokratovi a na něj navazující tradici se však tento přístup jeví jako nedostatečný. Neboť pokud by důvod, proč lidé vytvářejí společnost, a tedy primárně zakládají rodiny, spočíval na utilitaristických základech, znamenalo by to snížení druhého na pouhý prostředek k uspokojování mých potřeb. Člověk by se tím pro druhého člověka proměnil v pouhý prostředek a nástroj sloužící k realizaci jeho „osobních“ cílů.
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
08.10.2025, National Catholic Register
„Můj Otče, odevzdávám se ti... Jsem připraven na všechno, všechno přijímám.“ V marockém Rabatu jsem klečel při adoraci, obklopen 800 univerzitními studenty z desítek afrických národů, a zpíval Modlitbu odevzdání, kterou před 130 lety napsal nedávno kanonizovaný svatý Charles de Foucauld.
07.01.2026, Radio Vaticana
Více než 400 tisíc diváků za několik prvních týdnů a rekordní fronty před kiny – a zároveň rušení projekcí a zákaz plakátů v metru. Film Sacré Coeur o zjeveních Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stal ve Francii kulturním fenoménem a výrazným hlasem ve sporu o sekularismus státu, informuje Catholic Weekly. Film uváděný od 1. října pod podtitulem „Jeho panování nebude mít konce“ vypráví o zjeveních Ježíše sv. Markétě Marii Alacoque v Paray-le-Monial v letech 1673–1675. Snímek – spojující historické rekonstrukce, svědectví a komentáře odborníků – vznikl u příležitosti 350. výročí těchto zjevení.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.